Jana Michailidu FOTO: flickr.com/Pirátská strana/Attribution-ShareAlike 2.0 Generic (CC BY-SA 2.0)
FOTO: flickr.com/Pirátská strana/Attribution-ShareAlike 2.0 Generic (CC BY-SA 2.0)
Na léty prověřenou radu „mlčeti zlato“ zřejmě v euforii z blížících se vnitrostranických voleb zapomněla jedna z kandidátek do čela strany, Jana Michailidu. Nezaváhala totiž ani chvíli a označila se za vnitřně přesvědčenou komunistku.
Ani fakt, že se narodila až takřka rok po listopadu 1989, takže přímou zkušenost s fungováním komunismu nemá, ji nijak neomlouvá. Komunismus je, či by alespoň měl být, pro většinu obyvatel České republiky slovem přinejlepším neslušným. A komunistické ideje nepřijatelné. Byť se Michailidu může tisíckrát ohánět tím, že to myslí v původním demokratickém smyslu. Jenže komunismus má a vždycky měl k demokracii asi tak blízko jako hrabě Drákula k pití bezinkové šťávy.
Její vyjádření však ve straně, která se stále nedokáže vyrovnat se svým „nevítězstvím“ v parlamentních volbách, rozpoutalo otevřenou hádku. Bývalý šéf mediálního odboru pirátů Mikuláš Ferjenčík totiž založil na pirátském facebooku anketu, kde se svých kolegů otázal, zda jsou připraveni ono „komunistické přesvědčení“ vysvětlovat lidem v případě, že bude Michailidu do čela strany zvolena. Nechtěně tak píchnul do vosího hnízda.
Zvláště výrazně se ozvala pirátská europoslankyně Markétka (tu zdrobnělinu takřka třicetiletá politička fakticky používá) Gregorová, která mu odpověděla tak trochu v duchu přístavních špeluněk, aby šel „do ***“, protože on poškodil stranu mnohem více. „A na rozdíl od ní, která dobrovolnicky maká dnem i nocí na tom, aby se nám to kvůli takovým, jako jsi ty, nerozpadlo pod rukama, se jen sápeš po placených místečkách,“ napsala europoslankyně, jejíž plat se pohybuje ve statisících korun. Ale na druhou stranu má její snaha potupit protivníka odkazem na údajnou hamižnost ve zdejším skomírajícím komunismu dlouhou tradici. Stačí si vzpomenout na Jakešovo „milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok“.
Ozvaly se však i jiné hlasy. Například David František Wagner napsal, že mu to způsobí „spoustu opravdu nehezkých chvil“, protože použít v České republice slovo komunismus je „úplně debilní“. A má pravdu. Historické konotace spojené s komunismem v Československu jsou a navždy zůstanou veskrze negativní. Na mrtvé, zmrzačené a okradené lidi a zničenou republiku se zkrátka těžko zapomíná.
Na to, zda někteří piráti budou prožívat krušné chvilky, až budou muset vysvětlovat, proč ve svém čele mají 32 let od listopadu 1989 komunistku, navíc v době, kdy se konečně strana s tímto jménem prvně odporoučela z parlamentu, si musíme počkat do víkendu. To budou členové strany vybírat ze čtveřice předsednických kandidátů.
Michailidu navíc podle svých slov ještě nabízí snahu hledat cesty, jak mediálně komunikovat autentické pirátství. Je tedy přesvědčená komunistka, nebo autentická pirátka?
