Stále znovu a znovu se vrací otázka, jak je to s levicovostí či radikálností Pirátů. Spolu s tím, jak se blíží říjnové volby, ve kterých má Pirátská strana v koalici s hnutím STAN nemalou šanci na vítězství, se proti nim tuhle kartu snaží hrát různí jejich političtí protivníci, nebo ti, kteří doufají, že občany vystraší Piráty natolik, že je posléze část z nich bude volit. Co je strana, v jejímž čele stojí Ivan Bartoš, ve skutečnosti zač?

Bývalý prezident Václav Klaus ve svém provolání nespokojených občanů České republiky s názvem Chceme zase normálně žít, které zveřejnil na webových stránkách svého institutu a které údajně napsal „na základě tisíců dopisů, e-mailových i sms zpráv, podnětů, žádostí a výzev občanů ČR učiněných mu osobně, telefonem i na sociálních sítích“, řadí Piráty mezi radikální síly.

„S velkým znepokojením sledujeme na Západě probíhající nástup extrémní nové levice a její nepřátelství vůči svobodě a kapitalismu. Poslední průzkumy ukazují, že podobné radikální síly (v naší verzi zejména ve formě Pirátů) mohou po volbách uchopit moc i u nás. Znepokojuje nás, že i většina našich současných parlamentních opozičních stran toto nebezpečí nevnímá, je připravena jim pomáhat, a dokonce eventuálně se s nimi spojit,“ zdůrazňuje někdejší hlava státu.

Václav Klaus má jasno: Piráti jsou extrémní nová levice, která je nepřátelská vůči svobodě a kapitalismu. Naproti tomu jejich předseda Ivan Bartoš říká, že jsou středově liberální strana, a odkazuje na pirátský program a na to, že Piráti dělají politiku „založenou na vědeckých poznatcích a reflexi situace v terénu“.

Obvinění z nepřátelství vůči svobodě a kapitalismu je samozřejmě hodně silná káva. Někdejší prezident se však příliš nenamáhá s tím, aby svá slova jakkoli doložil. V minulosti tak hovořil například o tom, že existence Pirátů je pro něj „absolutním vítězství apolitiky, nepolitiky“ nebo rovněž zmínil, že to považuje za vítězství ajťáctví, což je podle něj velmi nebezpečná ideologie.

Podrobnější popis toho, jak se jejich nepřátelství vůči svobodě a kapitalismu projevuje, však neposkytl. Je pravda, že v programu Pirátů na tohle volební období či v jejich dlouhodobém programu, případně v jejich politické praxi najdeme nějaké levicové či levicovější prvky (zdanění korporací a zdanění transakcí u finančních a pozemkových spekulací, sektorová daň pro banky a telekomunikace nebo to, že zisk vytvořený v Česku by se tady měl i danit).

Nudná a předvídatelná středově liberální strana

Ve skutečnosti nejde o nic, co by dokazovalo nějakou radikálnost nebo z nich činilo extrémní levici. A zároveň všechny tyhle prvky jsou vyvážené zase jinými, které působí mnohem pravicovějším dojmem: nižší zdanění práce, vyrovnané veřejné rozpočty a odstranění státního dluhu či snížení byrokracie v podnikání.

Dále čtěte

Nepřátelé vládní spolupráce Pirátů a ODS se ozývají: Pro Stropnického je Babiš menší zlo než občanští demokraté

To nejlepší, co by nás po říjnových sněmovních volbách mohlo potkat, je společná vláda koalice Pirátské strany a hnutí STAN…

Pirátům lze jistě vyčítat to, že se snaží o určitou kvadraturu kruhu, kdy chtějí být pravicoví i levicoví zároveň, a schovávají se za to, že tohle se přežilo, což samozřejmě není pravda. Rozhodně ale nejsou nějakou radikální levicí. Stejně tak ovšem mají zatím daleko do klasické středově liberální strany.

V tuhle chvíli je pro ně typická nesourodá kombinace levicových a pravicových nástrojů, která nepůsobí vyváženým a uspořádaným dojmem. Může se však stát, že se jejich postoje časem ustálí, a nakonec přeci jen budou do určité míry nudnou a předvídatelnou středově liberální stranou, kterou teď ale nejsou.

To, že tím směrem míří, prokázal Ivan Bartoš například nedávno v Interview Plus, kde prohlásil: „Být solidární a zodpovědný, když země půjde do sociální krize, na tom není nic levicového. Je třeba nastavit společnost tak, aby lidé, kteří jsou schopní a inovativní, mohli růst a nebyli svázaní byrokracií. Aby nebyli v prostředí, které někoho zvýhodňuje. Tihle lidé pak budují firmy, které rostou, vyrábí koncové produkty a přinášejí reálné bohatství.“

Zní to opravdu jako výrok středového liberálního politika i s tím vymezením se vůči tomu, že přece není nějaký levičák, když se v krizi chová solidárně a zodpovědně. V Pirátské straně ovšem není jenom Ivan Bartoš. Je však pravda, že když se u Pirátů či v jejich blízkosti objeví někdo, kdo dává hodně výrazně a možná až provokativně najevo své levicové postoje, nekončí to v poslední době moc dobře.

Buď od něj dají ruce pryč samotní Piráti (to byl případ Tomáše Tožičky, který měl v loňském roce za Pirátskou stranu kandidovat v doplňovacích volbách do senátu na Teplicku), nebo se nakonec stáhne sám jako v případě místopředsedy mládežnické organizace Pirátů Radka Holodňáka, jehož nadšení pro marxismus popsal server Expres.cz.

Transparentní fanatismus

Zároveň je nutné dodat, že lidé, kteří se sami k levici hrdě hlásí, Piráty jako levicovou stranu neuznávají, například bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický. Ten před pár dny na svém facebookovém profilu v diskuzi napsal: „Pokud se ptáte, jestli jsou Piráti neomarxisti a komouši, nebo jestli jejich volbou volíte pravici, což zní protichůdně, tak to vidím takhle: nejsou pravice a rozhodně nejsou to, co o nich tvrdí Klaus st. (tj., že jsou radikální levice, to samozřejmě vůbec, to je úplné matení pojmů)…“

Přesto možná určitou radikálnost u Pirátské strany najít můžeme. Dala by se popsat jako jistý transparentní fanatismus nebo shrnout do věty: Kdo má čisté svědomí, nemá co skrývat. Tento rys Pirátů má samozřejmě svá rizika, protože zvyšuje možnost kontroly a dohledu nad občany.

Největší problém tohle působí v případě, kdy připustíme, že dohledový a kontrolní aparát státu může být zneužitý. S tím je ale třeba počítat vždcky. Ve skutečnosti se jedná o silnou zbraň, která se velmi snadno může obrátit proti občanům. A zkušenost nás učí, že se tak dříve či později opravdu stane.

Česká společnost s tím má bohaté zkušenosti nejenom z doby před rokem 1989, ale i zcela nedávné v podobě různých „zakleknutí“ Finanční správou. Proto například následující věty z dlouhodobého programu Pirátů mohou u některých lidí vyvolávat obavy: „Zavedeme automatizované zpracování údajů o podnikatelích, které umožní výběr daní ve složitých majetkových strukturách. Využijeme nové technologie k automatické a anonymní kontrole účetnictví. Finanční úřad by zasahoval jen v případě důvodného podezření.“

Vaše výzva je dokonalá😀. Vy mě nejprve ve všech médiích vyzvete k odstoupení (aniž byste dokázal věcně říct proč) a teď chcete být věcný. Budu věcný: Pro lidi mé generace jste Urválek i Džerdžinskij v jednom. Kdybyste někdy převzal výkonnou moc, opustím svoji zemi, byť ji miluji

— Miroslav Kalousek🇺🇦🇨🇿 (@kalousekm) December 22, 2020

Zkrátka nelze se divit, že někteří lidé jsou na tuhle vlastnost Pirátů velmi citliví. Zvlášť když se u některých pirátských politiků pojí s nemalou urputností a snad i štvavostí. Snad nejvýrazněji na to upozornil Miroslav Kalousek, když loni v prosinci předsedovi poslaneckého klubu Pirátů Jakubovi Michálkovi na twitteru mimo jiné napsal: „Budu věcný: Pro lidi mé generace jste Urválek i Dzerdžinskij v jednom. Kdybyste někdy převzal výkonnou moc, opustím svoji zemi, byť ji miluji.“