Profesor Tomáš Halík by prý byl skvělý prezident. Byl by to takový „Václav Havel II.“, který by si získal uznání na mezinárodních fórech. Jen mu najít ten národ, který by ho zvolil. To je v kostce pláč nad stavem Čechů, kteří si vlastně nezaslouží tak skvělou osobnost. Tento pláč vyjadřuje mentalitu příznivců havlovské duchovní tradice a naposledy ji zformuloval na severu Aktuálně.cz Martin Fendrych.
K tomu je třeba říci pár poznámek.
V našich krajích se ustálilo nešťastné dělení národa na „inteligenci“ a „blbce“. Z jakýchsi záhadných důvodů se má za to, že inteligence je morální a blbci jsou amorální. Inteligence je na straně odkazu Václava Havla a blbci jsou na straně Miloše Zemana.
Toto dělení má hned dvě vady. Inteligence není o nic více morální či nemorální než jiní lidé. Navíc je třeba mít na paměti, že morální selhání lidí s většími možnostmi uplatnění na veřejné scéně nadělá vždy větší paseku.
Druhá vada je v tom, že takové dělení na inteligenci a blbce je zejména z hlediska té první skupiny (tedy těch, kteří chtějí do takového útvaru za každou cenu patřit) krajně neinteligentní. Na straně zisků totiž přináší jen velmi neužitečné uspokojení z vlastní nadřazenosti. Jakýsi prchavý image a nic více.
Na straně minusů a ztrát proti tomu stojí naprostá jistota politické prohry. Duchovní aristokraté si vysvětlují svoji prohru tím, že blbců je víc. A to jim stačí k tomu, aby i nadále přežívali ve své bílé věži ze slonoviny, která ční nad tím mořem morálního bahna „obyčejných“ lidí.
Tito „inteligentní lidé“ jsou možná z hlediska nějakých podružných znaků vzdělanější a verbálně schopnější než běžný průměr obyvatelstva. To ale nic nemění na tom, že z hlediska správy veřejných věcí se tito „inteligentní lidé“ chovají neinteligentně a nezodpovědně. Protože nadřazenost privilegovaných snobů jim znemožňuje dělat úspěšnou politiku, znemožňuje jim vést lidi. Už proto, že jimi okázale pohrdají. Žádný normální člověk se nenechá vést někým, kdo jím pohrdá a blábolí nesmysly o své vlastní vzdělanosti.
Nesmyslná protikladnost při dělení společnosti na intelektuály a blbce je typická pro východní společnosti, které prošly likvidací přirozené společenské struktury, anebo se v nich – jako v Rusku – společnost nedokázala zdravě vyvíjet kvůli civilizační zaostalosti. Odráží primitivní dělení na aristokracii a mužiky. Západní společnost má zásadně bohatší a zajímavější strukturu. Nedělí se vertikálně na ty „lepší“ a ty „horší“. Zejména v ní ale funguje pestrost zájmů a názorových přístupů. A také silná střední vrstva, která používá normální zdravý rozum. Havlovský koncept Pravdy a Lásky, který je nyní tak nešťastně přetavený do fenoménu „pražské kavárny“, nerespektuje pluralitu stran, legitimní skupinové zájmy a pohrdá politickou činností mezi lidmi. Proto tito lidé tak nenávidí politické strany a navzdory akutnímu ohrožení svobody ze strany Andreje Babiše se vyžívají v tom, aby zejména pravicovým stranám maximálně zatopili.
Když Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček opět zpopularizoval pojem „pražská kavárna“, prokázal tím, že není zdaleka jen absurdní blbeček, nýbrž i rafinovaný propagandista. Vnutil veřejnosti představu, že všichni, kdo se staví proti Miloši Zemanovi, patří pro svůj neužitečný snobismus na smetiště dějin. To je třeba odmítnout. A s tím je třeba odmítnout i představu, že se veškerý osud naší země točí jen kolem osoby prezidenta. Obojí je nesmysl.
Zásadní rozhodování české společnosti o tom, zda se dále propadneme do autoritativního suterénu, anebo zda se nám podaří udržet v civilizačně vyšších patrech liberálního státu, neproběhne při prezidentské volbě. Proběhne již ve volbách předcházejících, a to zejména v parlamentních. O svobodě v České republice se nebude rozhodovat v žádné kavárně, ale po celé zemi, v níž čistě početně převažuje maloměstské a venkovské obyvatelstvo. A vyhraje jako vždy ten, kdo se mu bude věnovat. Babiš už začal.
Jestliže se chce někdo mermomocí identifikovat s pojmy „inteligence“ a „intelektuál“, tak by měl pochopit, že upřímná starost o českou společnost je v rozporu s pocity snobské nadřazenosti. Smutnou tradicí havlovské politiky je to, že přenechala tzv. „obyčejné lidi“ svému osudu a prostě se na ně vybodla. Přenechala národ druhohorním ještěrům, kteří jej odvádějí na Východ.