Šéfredaktor MF DNES (deník patří do holdingu Agrofert, pozn. red.) Jaroslav Plesl zaútočil ve svém komentáři na Památník ticha Bubny, místo, které má sloužit jako připomínka obětí holocaustu. Navázal na čtyři roky starý text svého kolegy, kvůli kterému se ovšem deník musel památníku omlouvat. Plesl však opět obvinil ty, kdo za Památníkem ticha stojí, že se chtějí obohatit na tragédii vyvražďování židů za 2. světové války. Proti tomu se ozvali nejen zástupci projektu, ale také například Židovská obec. Deník FORUM 24 přináší shrnutí celé kauzy a také rozhovor s ředitelem Památníku ticha Pavlem Štinglem.

Celá kauza začala textem dnes již zesnulého Vojtěcha Varyše s titulkem „Jak vydělávat na holocaustu“, který vyšel v MF DNES v říjnu 2015. Je zajímavé, že článek byl zařazen v rubrice „názory“, nejednalo se tedy o podloženou zprávu, zjevně pouze o jakousi dojmologii autora, která měla zpochybnit projekt vybudování památníku.

Zjevným cílem bylo vyvolat dojem, že o.p.s. Památník Šoa, provozovatel Památníku ticha, vůbec nic nedělá, a hlavním důvodem kritiky bylo, že bubenské nádraží, kde se připomínka nachází, organizace získala bez výběrového řízení za symbolický nájem na 50 let. „Už opakovaná teze článků Mafry, že se obecně prospěšná společnost zmocnila nádraží bez výběrového řízení, je asi stejně logická, jako kdybychom tvrdili, že se má výběrové řízení dělat na každý pronájem bytu na Jižním Městě. České dráhy měly v majetku chátrající nádraží, jehož provoz byl dávno zastaven. Někdo (= my) přišel s nabídkou, že si nádraží pronajme, zhodnotí a využije k obecně prospěšnému cíli, jenž vychází z faktu, že jde o budovu spojenou s tragickými osudy tisíců Pražanů. Bylo to v době, kdy neexistovala žádná perspektiva, že by stát, případně město objekt proměnil na důstojnou připomínku pražských deportací,“ vysvětluje ředitel Štingl ve svém textu.

Zástupci památníku se rozhodli bránit, vydavatelství Mafra se muselo omluvit (omluva vyšla 14. 5. 2018) a oba aktéři se odvolali k Nejvyššímu soudu. Ten věc vrátil nižší instanci a Jaroslav Plesl to označuje za vítězství. U té příležitosti také vznikl jeho text, který vyšel názorové rubrice MF DNES v pátek 23. srpna 2019. Jmenuje se „Jak vydělávat na holocaustu II“. Plesl v něm účtuje s památníkem a hlavně se současným vedením Prahy, které podle něj navázalo na Adrianu Krnáčovou, exprimátorku z hnutí ANO, a strká hlavu do písku, i když by mělo zasáhnout. Přestože se MF DNES musela již jednou omlouvat, Plesl oznamuje, že bude jeho deník podobné informace přinášet i nadále. Text vzbudil ostrou reakci v Památníku ticha, ale i v Židovské obci, která jej odsoudila.

Deník FORUM 24 oslovil ředitele Památníku ticha Pavla Štingla s žádostí o rozhovor, který by měl celou kauzu čtenáři více osvětlit.

Když se člověk zaměří na články MF DNES o vašem památníku, zjistí, že noviny se musely nejprve omluvit (14. 5. 2018), aby později tvrdily, že soud vyhrály (14. 8. 2019). Jak to tedy je?

Celý ten proces je vlastně úplně nesmyslným sporem o „názor“. V roce 2015 vyšel v MF DNES komentář, ve kterém bylo mnoho nepodložených informací a hlavně urážek konkrétních osob, které celkem nezištně na vývoji památníku spolupracovaly. Nezbylo než to dát k soudu. Jednou nám žalobu neuznali, odvolání k Městskému soudu jsme vyhráli. Mafra se musela omluvit.
Obě strany se pak dovolaly k nejvyššímu soudu. Proč Mafra, to už nevím, my jsme se pokusili domáhat nároku na soudní výdaje. Nejvyšší soud to před nedávnem vrátil nižší instanci.
Pokud to pan šéfredaktor považuje za vítězství jeho vydavatelství, tak budiž mu přáno.

Celou kauzu odstartoval článek „Jak vydělávat na holocaustu“ z října 2015. Text navíc vyšel v rubrice Názory, nikoli jako nějaké investigativní zjištění. Proč se to podle vás stalo? Co bylo příčinou komentáře redaktora Varyše?

Musím předeslat, že za ta léta, co vývoj památníku probíhá, jsme zaznamenali v různých médiích pár tisíc různých informací či zpráv a kromě čtyř z Mafry nikdo nerozporoval správnost našeho počínání. Nicméně svět je nemocný lidmi, kteří si myslí, že mají právě na něco patent. Společným jmenovatelem těch několika kritických článků je, že tam nic neděláme a že tam dávno mohlo být nějaké vědecké pracoviště, nebo že tam někdo mohl provozovat nějaké jiné akce. Nikdy jsme nikomu nebránili, aby tam cokoli provozoval. Máme širokou partnerskou skupinu různých institucí, které již nyní provozují na nádraží různé vzdělávací akce, koncerty, divadla a není s tím problém. Nejspíš má MF DNES nějaký svůj záměr, který ovšem nikdo zřetelně nepopsal.

Od počátku vyjadřuji několik zásad pro rozvíjení tématu holocaustu a tou nejhlavnější je, že v této disciplíně nelze soutěžit. Příběhy šoa jsou křehké a bolestivé. Pan šéfredaktor Plesl to má asi jinak, protože v posledním textu – „názoru“ spojil s pojmem holocaust nejen spoustu dezinformací, ale ještě také mnoho obecných urážek všech, kdo usilují, aby projekt vznikl. Uráží tak naše partnery a spekulací o obohacování uráží také celou mou rodinu, které se v Osvětimi a jiných lágrech proměnilo v popel 36 příbuzných. Proto jsem ho nazval chucpe.
Co bylo příčinou článku z roku 2015, to nevím, ale je to jedna redakce, tak asi totéž.

Kauza aktuálně vyvrcholila článkem šéfredaktora MF DNES Jaroslava Plesla, proti kterému jste se ohradil vy sám, ale i další organizace. Budete se dál soudit? Co bude teď?

Soudit se nebudu, je to nedůstojná ztráta času a peněz. K článku jsem se vyjádřil pro média a svým osobnějším textem na stránkách památníku. (Více zde)

Byl jsem původně v pokušení tento slaboduchý výlev vůbec nechat bez povšimnutí, ale diskusi rozpoutali představitelé našich podporujících institucí z okruhu židovské komunity, jako jsou předseda Židovské obce Praha, ředitel Židovského muzea, předseda Federace židovských obcí, ředitel Památníku Terezín a další.

Ptáte-li se, co teď bude, tak já bych čekal, že v civilizovaném světě by se někdo měl ozvat. Někdo ze světa médií s polemikou o tom, které téma podobnou žlučovitost unese a kde by to mělo být mimo přijatelné zásady etiky. Pokud se pan Plesl rozhodl z důvodů, které mi stále nejsou dost jasné, dupat na hrobech mrtvých, pak by jej měl někdo upozornit na to, že většina těchto masově zavražděných ani žádné hroby nemá, a proto se s touto látkou asi nemůže pracovat jako s každou druhou.

V prohlášení zaslaném médiím uvádíte, že jde o útok na koalici pražské radnice, v níž momentálně nesedí hnutí ANO. Z čeho tak soudíte?

Tak především popsaná lehkost, jak se dle textu pana Plesla „šikulové v kšeftu s holocaustem“ dostávají ke státním penězům naznačuje spolupachatelství magistrátu, který je dnes v rukou koalice pro ANO nepřátelské. Šéfredaktor Plesl si možná chtěl splnit nějaké body u bývalého majitele. Nevím ovšem, zda jej za to Andrej Babiš pochválí, protože to byl právě on – ještě na postu ministra financí, kdo nám doporučil žádat o investici pražskou radnici. A tak se stalo už za paní primátorky Krnáčové. A já rozhodně nechci ani jednomu z těchto politiků upírat tuto zásluhu a byl bych moc rád, kdybychom jednou mohli nový památník otevřít za účasti všech křídel politického spektra. Tedy také všech osobností, které mají jasno v tom, že Praha má mít podobné místo paměti proměněné ve vzdělávací centrum už mnoho let.

Proč se podle vás do sporu zapojil i Plesl?

Nevím, asi okurková sezóna… Já ho vlastně osobně ani moc neznám. Jen mne mrzí, že MF DNES takto bulvarizuje.

Proč vlastně trvalo tak dlouho, než se začalo hovořit o nutnosti vybudování důstojného památníku holocaustu v Praze?

To je dobrá otázka.
Podobně jako všude na světě trvalo i u nás poměrně dlouho, než se mohlo začít s příběhy šoa více pracovat. Mnozí přeživší o těchto věcech vůbec nechtěli nebo neuměli hovořit a začali mnohdy, až když se začaly ptát jejich děti. Ve světe se začaly budovat velké památníky až v šedesátých či sedmdesátých letech. Jenže to u nás byl režim, který měl na historii a velké příběhy dvacátého století svůj osobitý ideologický pohled… ostatně o umělých hrdinech bude také výstava, kterou chystáme pro letošní podzim.

Pak přišla doba let devadesátých, kdy se o židovských válečných příbězích začalo psát a točit a mluvit hodně. Dokonce až tak moc, že téma začalo trochu devalvovat. Reflexe příběhů šoa je samostatný fenomén, který má svou novodobou rétoriku a je jisté, že k odkazu toho tématu je třeba citlivě hledat nové cesty. O to se snažíme a spolupracujeme při tom s významnými tuzemskými institucemi i zahraničními centry. Je to velmi citlivé a jak jsme mohli vidět minulý pátek, tak je možné s pojmem holocaust pracovat i extrémně.

Plesl uvádí, že se zde “obchoduje s holocaustem” a používá další podobné výrazy. Můžete popsat, jak se vám daří získávat finanční prostředky pro Památník ticha, případně co dalšího chystáte?

Pro sezonní kulturní projekty, které Památník ticha zakotvily v obecném povědomí, žádáme v grantové nabídce města či resortu kultury. Kdo má povědomí o kulturní politice této země a finančních možnostech těchto zdrojů, tak asi tuší, jak je to pracné, a hlavně že z těchto zdrojů se určitě nepokryje režie instituce, která ještě zajišťuje projektování a vývoj nového centra. S tím nám v počátcích pomáhaly soukromé dary, ale nic netrvá věčně, štědrost má své limity, tak režii z jisté části pokrývám ze svých zdrojů. Už jen tím, že jsem si za celou dobu této aktivity nepřidělil žádný plat ani odměnu za koordinaci, které věnuji skoro celou svou kapacitu. To všechno se dá doložit ročními účetními závěrkami.

Investiční náklady na přestavbu přirozeně žádáme od státu – kde také jinde? Stát či město má tomto ohledu svůj mnohaletý dluh a rozumní politici napříč celým spektrem to uznávají. Proto máme dnes finance zajištěny a v této chvíli řešíme nelehký problém jejich administrace. Naše země dnes nemá totalitu, ale zmítá se v technokratickém diktátu. Někdy mám pocit, jako bychom všichni, kdo se o něco snažíme, byli předem považováni za zloděje a příživníky. To je dnes takový trend, který má bohužel smutný efekt, že v této zemi vzniká jen moc málo kvalitních projektů, které řeší její identitu a moderní reflexi minulosti.

Ptáte-li se mne, co je motivem článku pana šéfredaktora MFD, pak zřejmě ne hledání pravdy, je to přece zkušený novinář na to, aby si informace, které v rámci svého článku publikuje v druhém nejčtenějším deníku v zemi, ověřil. Dost možná, že pan Plesl jde jenom s trendem doby. Neziskovky jsou tu proto, aby se do nich kopalo. Kdo má zisk z takového „názoru“, jaký vyšel v MF DNES, na to se asi musíte zeptat v Mafře.

Revue Forum Banner
Johana Hovorková
Johana Hovorková
Hlavní editorka deníku FORUM 24
Další články autora