GLOSA / Když se v kuloárech Průhonického cirkusu zjeví Jeroným Tejc a začne s vážnou tváří operovat termínem „transparentnost“, je čas zkontrolovat, jestli vám v šatně nesebrali kabát i s peněženkou. Tenhle tichý údržbář Babišova impéria nám předvedl etudu, ze které mrazí: prý o ničem neví, ale v očích mu hraje ten kádrovácký plamínek, který známe z dob, kdy se nepohodlní neposílali k soudu, ale „do výroby“.

Celá tahle estráda připomíná srážku dvou světů: na jedné straně Jindřich Rajchl, který do každého mikrofonu vříská své posvátné „Já jsem právník!“, jako by to byla propustka z Bohnic, a na druhé straně Tejc, který ten jeho legislativní polotovar suše spláchne jako „nezpůsobilý“. Je to politický bizár v ryzí podobě – jeden amatérský kutil si hraje na ústavního architekta a druhý ho klepne přes prsty jen proto, aby mohl tu stejnou špínu uvařit v ministerské kuchyni o něco elegantněji.

Aby bylo jasno i těm, co tuhle vládní žumpu nesledují denně: pod záminkou „kontroly zahraničního vlivu“ se tu peče bič na každou neziskovku, která nekvičí nadšením nad holdingovým vládnutím. Je to klasický ruský model – označit kritiky za agenty, svázat je byrokracií a pak je finančně vykrvit. A to vše v režii ministerstva spravedlnosti, které má svobodu chránit, ne ji porcovat u řeznického pultu.

Dále čtěte

Arogance moci, která se zbláznila. Exministr odsoudil Babišovo chování, mluví o slabém premiérovi

Nevím, zda je summit NATO přesně to místo, kde se má taková věc řešit, reagoval pro deník FORUM 24 bývalý…

Tohle je absolutní dno marketingové břečky. Člověk, který se politicky svezl na podhoubí holdingu dotovaného z kapes nás všech, nám tu káže o finanční morálce. Tejcovo teatrální ukazování na Milion chvilek je tak průhledné jak igelitka z Penamu. Zatímco se tu řeší pár korun na transparentním účtu spolku, miliardy z našich daní mizí v nenávratnu průhonických kuloárů, ale to pana ministra zřejmě v klidu nechává.

Zákon o „agentech“ je v manuálu každého začínajícího diktátora v kapitole jedna. Když vám teče do bot, vyrobíte si vnitřního nepřítele. Tejc sice tvrdí, že se od Rajchla distancuje, ale ve skutečnosti jen čeká, až se ten totalitní hnis učeše do podoby, kterou Brusel hned neprokoukne. Je to plíživá normalizace s logem koblihy na klopě.

Tejc sice žádné zadání „oficiálně“ nedostal, ale jeho horlivost napovídá, že mu v Průhonicích už dávno koupili nové kádrovací pero. Tohle není debata o transparentnosti. Tohle je příprava na vypnutí všech, co si dovolí vidět pod prsty. Po Tejcově vystoupení už není pochyb: demokracie je pro ně jen zbytečná překážka v cestě k agrofertímu klidu na práci.