NÁZOR / Rusko je zemí příběhů. Tverský okresní soud v Moskvě uložil 74letému plukovníkovi GRU ve výslužbě Vladimiru Kvačkovovi pokutu 40 tisíc rublů ve správním řízení za „diskreditaci“ ruské armády, píše list Novaja Gazeta Europe. Plukovník není žádný bojovník za mír, jemu jen vadí, že tažení na Ukrajinu vedou neschopní lidé. Ještě navíc je jmenoval a lze se domyslet, jaké osoby měl na mysli.
Těch 40 tisíc rublů není zas tolik, když si to vydělíte čtyřmi, zjistíte, kolik by to bylo v českých korunách. Aspoň před několika dny, rubl poslední dobou nějak padá. Plukovník se podle úřadů provinil tím, že napsal tři příspěvky na oblíbený web Odnoklassniki, kde se sdružují současní i bývalí spolužáci ze škol v rámci států bývalého Sovětského svazu.
Během svého projevu Kvačkov, jak uvádí web Mediazona, také řekl: „Podle mého názoru ozbrojené síly diskreditují tito občané: Putin, Šojgu a Gerasimov.“
Na otázku novinářů před zasedáním soudu, zda se považuje za viníka, Kvačkov odpověděl: „Viníkem je Putin a jeho tým.“
Kvačkov už je v podstatě recidivista. Býval spolupracovníkem bývalého „ministra obrany“ takzvané Doněcké lidové republiky Igora Strelkova (Girkina). V roce 2013 byl odsouzen na osm let do trestanecké kolonie za pokus o ozbrojenou vzpouru. Podle vyšetřování se Kvačkov připravoval na převrat s pomocí skupiny stejně smýšlejících lidí. Byla to jakási domobrana, o které bylo známo, že pánové chodili po lese a trénovali střelbu z kuší. Do Moskvy chtěli nicméně dojet tanky. Jak bylo slyšet na odposleších, soudili, že dobytí Moskvy půjde hladce.
Vladimir Kvačkov je veteránem afghánské války a konfliktů v Ázerbájdžánu a Tádžikistánu. Dalo by se říci, že vede velmi aktivní stáří. Proslavil se zejména v roce 2005 po atentátu na politika Anatolije Čubajse. Kvačkov se pokusil vyhodit do povětří jeho auto a poté na něj střílel z automatické pušky, ale činitel nebyl při pokusu o atentát zraněn. Po třech letech vyšetřování a vazby byl nad Kvačkovem vynesen osvobozující verdikt poroty.
Jak se zdá, po likvidaci těch několika málo demokratů v Rusku se přes potlačení všech nezávislých občanských aktivit nakonec dospělo k tomu, že těžká ruka orgánů dolehla i na lidi, kteří se považují na oddané vlastence. Jsou to různí „konzervativci“, veteráni mnoha sovětských a ruských tažení, nenávidí Ukrajinu a nevadí jim bombardování civilních cílů. Mají pocit, že se bombarduje málo. Jakýkoli (byť jen velmi teoretický) náznak, že by se snad mohlo jednat o nějakém míru (nebo aspoň příměří), nesou velmi nelibě. Byli proti obilné dohodě, podle níž mohla Ukrajina vyvážet za nesčetných kontrol aspoň část své úrody. To všechno by jim prošlo.
Co tedy vadí? To, že projednou řekli pravdu, totiž že za neúspěch na Ukrajině může neschopný generální štáb, ministerstvo obrany a sám Putin. Nejhlasitější z těch, co se pod své názory podepisovali, byl Igor Girkin. Ten už je také několik týdnů za mřížemi. Nejvíc mu nejspíš přitížilo, že vyzval nedotknutelného vůdce Putina, aby už odešel z funkce.
I poměrně prosté duše muselo zaujmout, že šéf soukromé vojenské skupiny wagnerovců Jevgenij Prigožin, který vytáhl s tanky na Moskvu, sestřelil několik ruských (!) vrtulníků a letadlo a zavinil tak smrt ruských vojáků, je na svobodě. Převrat mu prý rozmluvil běloruský diktátor Lukašenko. Přesto je na svobodě, jeho oddíly se mohly přemístit do Běloruska a dál vede činnost wagnerovců v Africe a bez zábran sám vyjednává s africkými politiky. Pokud těm náčelníkům chceme říkat politici. A Girkin, který za pokus o převrat Prigožina nahlas odsuzoval, sedí. A plukovník Kvačkov z GRU dostal pokutu. To je zatím mírné.
Má to všechno nějakou logiku? Možná se někdo bude divit, ale má. Smyslem pokračování války na Ukrajině už je jenom udržení Putina u moci. Takzvaná demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, tedy zničení ukrajinské armády a sesazení vlády, Kremlu nevyšlo. Výsledkem je zatím jen to, že ukrajinská armáda je silnější, než byla před loňským únorem, a NATO se rozšířilo o další země. Rusko se ekonomicky propadlo a je v mezinárodní izolaci. Rusko se stalo satelitem Číny. Evropské země, které kdysi věřily v „ekonomickou diplomacii“ kšeftování s Ruskem, poznaly svůj omyl. Vydírání s dodávkami plynu nevyšlo. Z tohoto nevítězství se triumf už neudělá.
Zbývá už jen udržení Putina u moci. To je ale pro všechny ty rozhněvané vlastence a obdivovatele ideje impéria málo. Ruská armáda už se musela stáhnout z poloviny okupovaných území, na která po loňské invazi v únoru pronikla. Putin krajní nacionalisty zklamal. On to ví a Prigožinova vzpoura ukázala vůdcovu slabost. V podstatě se za něj žádné lidové masy spontánně nepostavily a většina činovníků čekala, jak to všechno dopadne. To je velké varování.
Teď je tedy třeba zastrašit už i stoupence války, pokud mají jiný názor na to, kdo by ji měl vést. Pro Kreml je to dost bezvýchodná situace, což samozřejmě neznamená, že boj o moc bude krátký. Když jde někomu o všechno, bude se bránit zoufale všemi prostředky.