Roman Prymula není zdaleka prvním politikem na světě, který porušoval nařízení vlastní vlády. Třeba „britský Prymula“ Neil Ferguson musel odstoupit z poradního sboru SAGE, který připravoval strategii britské vlády pro boj s nákazou covid-19. Během zákazu vycházení se Ferguson stýkal s milenkou. Odejít z funkce musel i novozélandský ministr zdravotnictví David Clark. Ignoroval karanténu a na jaře vyjel s dětmi na pláž.
Roman Prymula je patrně úplně prvním politikem (ano, ten, kdo byl veden na sítích hnutí ANO v sekci Naši lidé, byl ministrem a je poradcem premiéra, politikem skutečně je) na světě, který podobnou chybu zopakoval dvakrát. Po říjnovém večírku na Vyšehradě si zašel na zápas fotbalové Slavie, a to jenom krátce poté, co před televizními kamerami prorokoval nutnost „tvrdého lockdownu“.
Kdo se nedokáže poučit ze svých chyb, ten je odsouzen k tomu je opakovat. Kéž by za tuto chybu zaplatil jenom její autor, profesor epidemiologie. Skutečná daň za Prymulovo selhání je však mnohem vyšší. Naše společnost čelí už rok kruté zkoušce, kterou nikdo nepamatuje. Ekonomika a firmy jsou zdecimovány, nemocnice jsou přeplněné a lidi na hranici svých psychických, fyzických i finančních sil. Právě těmto lidem vzkázal Roman Prymula prostřednictvím televizních obrazovek, že budou ještě muset zatnout zuby, zavřít se doma a doufat, že to nějak zvládnou. I proto dokážu pochopit hněv člověka, který téhož Prymulu uvidí večer v televizi, jak si hoví ve VIP salónku na fotbale. Cítila jsem to podobně.
Musí platit pravidlo padni, komu padni. Na tribunách v Edenu nebyl Prymula jediným reprezentantem vlády a ministerstva zdravotnictví. Dokonalou ukázkou papalášství byla účast ředitele Odboru ochrany veřejného zdraví Jan Marounka, který o účastí VIP hostů včetně sama sebe rozhodl. Pokud je právě tento úředník zodpovědný za řízení odboru i koordinaci krajských hygienických stanic a strategii boje s virem řídí, pak je to alarmující a měl by okamžitě vyvodit důsledky. Stejně tak pokládám za nevhodné, aby se fotbalových zápasů účastnili i další veřejní činitelé. Jsme v době, kdy by to měli být právě oni, kdo půjde dobrým příkladem. Totéž platí i pro ředitele veřejnoprávní televize.
Kdybych byla fotbalový rozhodčí, udělím Prymulovi a Marounkovi za jejich chování červenou kartu ještě na tribuně. Proč? Podle WHO chodí skoro polovina Čechů s příznaky viru mezi lidi a velká část populace opatření nedodržuje. Téměř rok vládu vyzýváme, aby zlepšila svou komunikaci a aby veřejnosti dokázala pochopitelně vysvětlovat nutnost některých opatření. Místo toho oba vládní úředníci prokázali velkou službu všem popíračům viru, dezinformačním serverům a konspirátorům. Kázal vodu, pil víno.
Část lidí se teď bude ptát, jestli mají vůbec nějaká opatření smysl, když ani neplatí pro ty, kteří je nařizují. Ta otázka je naprosto legitimní. Vláda si musí uvědomit, že jen těžko může chtít „přitvrdit“ v opatřeních, když je nedokážou respektovat ani její čelní představitelé a poradci. Chování Romana Prymuly a spol. je odrazem papalášství, arogance moci a lhostejnosti k lidem. Je to ta nejlepší antikampaň, kterou si mohli dezinformátoři přát. Já bych naopak popřála nám všem, abychom to nevzdali, chovali se zodpovědně i navzdory vládní zvůli. Spolu to zvládneme, ale bude to chtít ještě zatnout zuby. Další vlastní góly, jako byla návštěva zápasu Slavie, si už nemůžeme dovolit.
Autorka je předsedkyně TOP 09