Kristova léta Občanské demokratické strany

Václav Klaus a ODS. To byla dlouhá léta slova, která patřila neodmyslitelně k sobě. Dnes už to tak není. Jednak proto, že bývalý předseda a exprezident se zařadil mezi otce zakladatele, kteří po svém odchodu z čela strany neunesli pozici pozorovatele. A také proto, že někdejší Klaus vedl Česko na Západ a v současnosti je sám hluboko na Východě. Petr Fiala je tak v pozici, kdy se s tímto zbytkovým klausismem stále musí vyrovnávat.

ODS je strana, již v posledních letech provází velký paradox. Vždy to byla partaj, kterou volili proevropsky orientovaní lidé. Ti totiž zároveň představují tu část společnosti, jež se v ekonomických otázkách kloní k pravici, často jde o podnikatele, iniciativní lidi. To jsou voliči občanských demokratů a je to i velká část jejích členů. A pak je tu několik viditelných tváří, které říkají opak toho, co si jejich voličská i členská základna mys­lí a přeje.

Za třiatřicet let se logicky stane mnoho věcí. Lidé mění své názory a pohledy na konkrétní témata. Problém je v tom, že určitá hodnotová změna se u opravdu ukotveného člověka většinou neodehraje, naproti tomu dojde k vývoji u věcí, jež nejsou až tak zásadní. A obraz ODS je takový, že se tu děje pravý opak. Část jejích představitelů brání marginálie typu vlastní měna nebo spalovací motor, ale je ochotna zpochybnit naše směřování a ukotvení. Jako by kulturní války byly rozhodující víc než…