Rusko: Cesta do časů Zlaté hordy aneb od pokusů o demokracii směrem k tuhé diktatuře

Jedenáctého března 1985, po trojím úmrtí předchozích gerontokratů v čele KSSS Brežněva, Andropova a Černěnka, byl generálním tajemníkem ústředního výboru strany zvolen Michail Gorbačov – soudruzi pochopili, že pokračování série stařeckých smrtí by na svět působilo naprosto směšně, a tak si vybrali teprve 54letého víceméně venkovského funkcionáře. Čekali od něj, že bude prostě pokračovat v „díle“ svých předchůdců. Nestalo se tak – a svět se stal svědkem podivuhodné cesty od snad vůbec prvního ruského pokusu vládnout největší zemi světa demokraticky až po dnešní hrozbu tuhé a už nijak neskrývané diktatury.

Jenže chyba lávky: z bývalého komsomolského funkcionáře se vyklubal politický novátor, hodný svého přátelství s pozdějším čs. reformátorem Zdeňkem Mlynářem. Místo únavného deklamování omšelých bolševických hesel se rozhodl pro perestrojku a glasnosť, pro svobodné volby a pro reformu dirigistické socialistické ekonomiky v cosi, co by se alespoň blížilo západnímu demokratickému tržnímu modelu. Zároveň se rozhodl pro pokud možno definitivní mírové urovnání se Západem: hořel pro myšlenku společného evropského domu, stáhl sovětská vojska nejdřív z Afghánistánu a pak i ze střední Evropy, umožnil pád berlínské zdi, sjednocení Německa a konečně i rozpuštění Varšavské smlouvy na počátku roku 1991, které znamenalo definitivní zánik sovětské dominance nad původně vazalskými státy SSSR. Což mu střední a východní Evropa ani sami Rusové nikdy nezapomenou – pravda, každý po svém…

Drsné devadesátky

Gorbačovova váhavost a nerozhodnost, doma vnímané jako vyložená slabost,…