Neoficiální první dáma. Alice Masaryková zasvětila život pomoci druhým. Sama bojovala s předsudky

„Má nejdražší Elis, má Aličenko,“ říkával s láskou budoucí první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk své nejstarší dceři. Dívenka se prý při těch slovech rděla pýchou. Její otec pro ni bude celoživotním vzorem, tím nejdůležitějším mužem jejího života a opěrným bodem nejen v časech, kdy se sama bude potýkat s nízkým sebevědomím, osamělostí a depresemi.

Byla vzdělaná, emancipovaná, jako vůbec první žena u nás získala doktorát z historických věd a plnohodnotně zastupovala svou matku v roli první dámy Československa. Tíha doby i rodinné predispozice si však na Alici Masarykové vybraly svou daň. Kvůli svému postavení a pro to, že byla žena, čelila často nejen předsudkům ze strany veřejnosti, ale i vlastním nejistotám. Přesto se nenechala porazit, vytlačit, umlčet. K tomu ji hnala její vnitřní síla, odhodlání a neutuchající touha pomáhat druhým.

České buchty by vynesly více

Narodila se jako nejstarší dcera Tomáše a Charlotty Garrigue Masarykových 3. května roku 1879, tedy před 145 lety. Domovem jí zprvu byla Vídeň, metropole rakousko-uherské monarchie, kde její otec přednášel na univerzitě jako soukromý docent. Rodinu v těch časech tížil nedostatek financí, soukromá docentura oproti profesuře byla jen velmi málo honorovaná. Masarykovi nezbývalo nic jiného než si půjčovat od svých kolegů. Ve chvílích největší skepse dokonce uvažoval o odchodu do Ameriky, kde by si dle svých slov vydělal více peněz „pečením českých buchet a koláčů“.

Alici…