Československý prezident Václav Havel podepisuje protokol o zrušení Varšavské smlouvy (Praha, 1. červenec 1991). FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Před osmdesáti lety skončila druhá světová válka, kterou společně rozpoutaly dvě genocidní mocnosti, totiž Hitlerovo nacistické Německo a Stalinovo bolševické Rusko vystupující v masce Sovětského svazu. Z někdejších spojenců se však v průběhu konfliktu stali nepřátelé na život a na smrt, takže Moskva byla nakonec přizvána do protihitlerovské koalice a bohatě podporována Spojenými státy americkými a Velkou Británií. Vyčerpaná Rudá armáda se tudíž mohla stát bojeschopnou a významně přispěla k porážce Německa. Rudoarmějci sice zbavovali porobené národy nacistického jha, jenže nepřinášeli svobodu. Země střední a východní Evropy se proměnily v nové gubernie, satelity a kolonie sovětsko-ruského impéria.
Důležitým následkem tohoto nového zotročení bylo i to, že se armády zemí podrobených Moskvě staly součástí sovětsko-ruské vojenské mašinerie, kterou byl Stalin rozhodnut využít k dobytí dosud svobodných zemí Evropy. I proto vznikla v roce 1949 Severoatlantická aliance v čele s USA, aby bránila západní Evropu před agresí ze strany Sovětského svazu. Moskva žádnou podobnou organizaci nepotřebovala, poněvadž všichni vojáci takzvaného východního bloku tvořili jedinou „armádu impéria“ ochotnou kdykoliv vyrazit západním směrem a začít dobyvačnou válku. Přesto vznikla v roce 1955 i takzvaná Varšavská smlouva jako kamufláž zastírající sovětsko-ruské imperiální plány. A není ani příliš velkým paradoxem, že se z ní stal nástroj k pacifikaci vlastních neposlušných gubernií, jako třeba Československa. Od založení Varšavské smlouvy uplyne 14. května 70 let.
V čele s krvavým maršálem Koněvem
…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.