Antonie Martinec Formanová: Snažím se dívat výš, abych neustrnula. Jako můj děda Miloš

Na rozhovor do Mlýnské kavárny v Praze přišla svěží, veselá a plná zážitků. Stěží by v tu chvíli někdo hádal, že má za sebou dlouhou noc návratu po natáčení na Slovensku a že spala jen pár hodin. „Přece jsme se tak domluvily, ne?” řekla na mou poznámku, že jsme to mohly posunout. Na teprve šestadvacetiletou herečku obdivuhodná disciplína.

Když už jsme to naťukly – dotáčíte na Slovensku film Nepela. Koho hrajete?

Krasobruslařku Hanku Maškovou.

Věděla jste před natáčením, o koho jde?

Já se v historii sportu neorientuju. Ani krasobruslení moc nesleduju. O to poučnější pro mě bylo, když jsem zjistila, jak dramatické příběhy tu jsou. A zamrzelo mě, jak málo o tom vím. Pokud jde o Hanku Maškovou, tu jsem neznala, ale znala ji generace mých rodičů. Máma s tátou samozřejmě znali i Ondreje Nepelu, takže i díky nim jsem se k určitým informacím dostala. Maminka mi o Haně pořídila i knížku. Není to rozsahem velká role, objevuje se vlastně jen na začátku. Bohužel zemřela velmi mladá. Ve filmu má spíš úlohu jakési Nepelovy múzy, blízkého člověka, jenž ho hodně podporoval a inspiroval a kterého brzo ztratil.

Skvěle se na ni hodíte, měla snědou pleť a velké oči jako vy. Její tragický konec vás asi překvapil.

Ano. Jednak mě šokovalo, že zemřela tak mladá, ve třiadvaceti, při autonehodě, kdy…