Alí Chameneí FOTO: Ilustrace Michal Hošek
FOTO: Ilustrace Michal Hošek
Nejvyšší vůdce íránského teokratického režimu, 86letý ájatolláh, zažívá zřejmě nejtěžší období své politické kariéry od převzetí moci v roce 1989. Zatímco dříve pozici takřka všemocného duchovního ohrožovali spíše vnitropolitičtí oponenti nebo masové protesty v ulicích, dnes se musí potýkat s dopady americké a izraelské intervence a cílených atentátů na špičky revolučních gard (IRCG), jež podkopaly jeho autoritu a vnesly chaos do nejvyšších pater mocenských složek režimu.
Atentát podle slov amerického prezidenta Donalda Trumpa hrozil i samotnému Chameneímu, který zřejmě i z tohoto důvodu rychle přijal návrh na příměří a přestal Izrael ostřelovat balistickými raketami. Nejvyššímu vůdci se zároveň definitivně rozpadla dlouho budovaná síť regionálních spojenců a na pomoc mu v kritické chvíli nepřispěchalo ani Rusko, jemuž přitom Írán dodával na Ukrajině hojně využívané sebevražedné drony.
Osud teokratického diktátora a potažmo jeho režimu je tak ještě nejistější než kdy dřív, ostatně i vzhledem k Chameneího pokročilému věku a nejistotě nástupnictví. V exilu mezitím o návrat do Íránu usiluje syn posledního šáha, Kýros Rezá Pahlaví, který by chtěl hrát důležitou roli v politickém vývoji země po případném pádu ší’itské teokracie.
Nečekaný nástupce
Chameneí se narodil v Mašhadu, tedy v jednom z posvátných míst ší’itského islámu, a od dětství měl nakročeno k povolání klerika, ačkoli se nikdy nestal nijak zvlášť respektovaným učencem ani se nepřiblížil získání hodnosti ájatolláha – tu si nechal přidělit až po svém…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.