Jaká vláda zasedne na podzim ve Strakovce? České rozhořčení a sebedojetí mohou vyústit v politickou krizi

Na počátku října čekají Českou republiku volby do Poslanecké sněmovny. Opět budou osudové, přičemž toto konstatování určitě není důsledkem zbytečné hysterie. Proč? Ani tentokrát se totiž nerozhoduje mezi normálními politickými stranami se všemi jejich chybami a nešvary, nýbrž mezi demokracií a autoritářstvím, mezi Západem a Východem, doslova i mezi civilizací a barbarstvím. V Česku hrozí, že se vlády zmocní demokratickou cestou populisté, nacionalisté a extremisté, neboť jejich obliba sílí. Přispět k tomu mohou i někteří voliči demokratických stran, rozčilení nad jejich nedokonalostí, pokud hodlají z „morálních“ pohnutek zůstat doma, aby nevolili jakési „menší zlo“. V tomto ohledu je česká politická kultura opravdu žalostná.

Velká část českých voličů zná v podstatě jen dvě občanské emoce: Buď rozhořčení, které se projevuje odmítnutím liberální demokracie a podporou populistických vůdců, anebo sebedojetí, kdy povrchně moralizující přístup k politice vede i demokraty k přesvědčení, že zkrátka není koho volit, poněvadž se tu nevyskytuje žádná politická formace, jež by toho byla hodna. Jinak řečeno, pokud v Česku nekandidují andělé, ať tu klidně vládnou čerti. Jde o politický kýč, který je výrazem nepochopení demokratického vládnutí. Povýšené pohrdání vždy nedokonalou demokracií ve jménu jakési nikdy zatím nespatřené bezvadné demokracie reprezentované lidmi bez chyb a poklesků vede ke zničení demokracie úplně stejně jako vzývání autoritářského vůdce, jenž přece konečně nastolí „pořádek“.

Česká politická scéna je přitom docela přehledná…