Francouzský prezident Emmanuel Macron a izraelský premiér Benjamin Netanjahu. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Zdánlivě nekonečná válka v Gaze komplikuje vztahy Izraele se zbytkem světa. Zatímco po masakru ze 7. října se židovskému státu dostalo v boji proti teroristům z Hamásu široké podpory západních demokracií, dnes je pokračování války provázené alarmující humanitární situací předmětem ostré kritiky velké části tradičních spojenců.
K posunu možná dochází dokonce i uvnitř Trumpovy administrativy, která přitom zpočátku dávala vládě izraelského premiéra Benjamina Netanjahua volnou ruku v Gaze. Část Trumpovy voličské základny je ovšem stále více protiizraelská a v některých případech dokonce otevřeně antisemitská, což představuje spolu s posunem Demokratické strany doleva hrozbu přežití tradiční izraelsko-americké aliance.
Zpomalená normalizace
Izrael má samozřejmě odjakživa řadu nepřátel, od levicových diktatur typu Venezuely přes „sultána“ Erdoğana v Turecku až po islamistický režim v Íránu a jeho regionální satelity v Jemenu nebo Libanonu. V posledních letech se však židovskému státu dařilo spíše získávat širší uznání a budovat úzké obchodní či vojenské vazby s umírněnějšími zeměmi v arabském světě.
Oficiální diplomatické vztahy s Izraelem – mimochodem na popud první Trumpovy administrativy – v rámci takzvaných Abrahámovských dohod postupně navázaly Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Maroko i Súdán a jen krůček od toho měla Saúdská Arábie. Právě vyhlídka, že by se s Izraelem otevřeně sblížila země, v níž se nacházejí dvě nejposvátnější místa islámu, zřejmě motivovala Hamás a potažmo jeho sponzory v Íránu k útoku ze 7. října.
Odvetná válka…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.