Lex Schwarzenberg je zombie. Živý a mrtvý zároveň

„Oni ti volové všichni chtějí, abych se stal Němcem, to mi mohou všichni…,“ postěžoval si Adolf Schwarzenberg, hlava hlubocko-krumlovské větve, jednomu blízkému spolupracovníkovi po vyhlášení protektorátu v roce 1939. Se svými protinacistickými názory se netajil, stál na straně českého národa a všemožně se mu snažil v těžkých časech okupace pomáhat. Žádné válečné zásluhy ho ovšem nemohly ochránit před nenávistí komunistů. Nenávistí tak velkou, že poprvé v historii českého práva vznikl zákon, který míří výhradně na jednu osobu.

„Nil nisi rectum“, tedy „nic než právo“ hlásá rodové heslo Schwarzenbergů. Krutou hrou dějin se přitom právo nakonec obrátilo proti nim. Účelově přijatý zákon připravil hlavu rodu Adolfa Schwarzenberga o majetek a podlomil mu zdraví. Takzvaný Lex Schwarzenberg platí dodnes, aniž by došlo k nápravě křivd. A to i přesto, že jej odborníci považují za ostudnou černou skvrnu českého práva.

Historie tohoto rodu se prolíná s dějinami českého národa už od poloviny 17. století, kdy z Bavorska přišli do Čech první Schwarzenbergové. V roce 1654 se jim podařilo získat inkolát, jakousi dřívější obdobu šlechtického občanství, čímž se zařadili mezi plnoprávné šlechtické rody v Čechách. Postupně své državy rozšiřovali, až si vydobyli pozici jednoho z vůbec nejmocnějších a nejvýznamnějších šlechtických rodů u nás.

Na počátku 19. století se rod rozdělil na primogenituru, tedy hlubocko-krumlovskou větev, a sekundogenituru, větev orlickou, jejímž základem…