Český film: Slibné tituly, nebo další propad? Sbormistr, Karavan či Džob ukazují, že ambice tu jsou

České filmy se už řadu let potýkají s problémy. Kritika jim právem vytýká nedotažené scénáře a malou autorskou i režijní kuráž, neochotu vystoupit z komfortní vypravěčské zóny a zkoušet jiná, ožehavější témata i jiné postupy. Přesto vzniklo v posledním roce několik filmů, jež stojí za pozornost a jejichž tvůrci se pokusili otevřít jiná, méně pohodlná témata. I když za to občas sklízejí kritiku či nepochopení.

Sbormistr

Asi největší emoce budí aktuálně Sbormistr Ondřeje Provazníka. V posledních týdnech bohužel i tam, kde je tvůrci neplánovali. Jednak kvůli ostrému výpadu producenta a režiséra Radovana Síbrta, který se opřel do režiséra kvůli tomu, že se inspiroval příběhem jeho sestry, jedné z Kulínského obětí. Rozpoutal tak debatu o tom, co je necitlivější – jestli modelový příběh inspirovaný mnoha oběťmi Kulínského, nebo fakt, že vzniklý spor upozorňuje na konkrétní osoby.

A jednak kvůli novým pravidlům české filmové akademie, jež sáhla k neobvyklým „doporučením“, koho mají akademici letos nominovat do oscarového klání. V trojici vyvolených byl i Sbormistr (který nakonec spolu s Karavanem vypadl, českým kandidátem se 11. srpna stal dokument Ještě nejsem, kým chci být).

Nic to nemění na tom, že film Ondřeje Provazníka patří k tomu lepšímu, co letos v domácích studiích vzniklo. A že měl spolutvůrce filmu Staříci odvahu nahlédnout pod povrch známé kauzy a pokusit se téma sexuálního obtěžování určitým způsobem pojmenovat.

Sbormistr…