Andrej Babiš (ANO) FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
NÁZOR / Myšlenek Andreje Babiše ve Financial Times si všiml nejen západní tisk, ale zaznamenali je i v Rusku. Zatímco na Západě věnovali pozornost Babišovým výmluvám, jak nemůžeme a nechceme dostát našim závazkům ve výdajích na obranu Severoatlantické aliance, agentura TASS si všimla něčeho jiného.
Charakteristika momentálního premiéra ve FT není zrovna lichotivá. „Od svého návratu k moci v prosinci se Babiš profiluje jako jeden z hlavních potenciálních destabilizátorů v Evropě, a to o to více po drtivé porážce Orbána v minulých volbách.“
TASS ale zaujala tato pasáž: „V rozhovoru český premiér kritizoval instituce EU za to, že svou snahou o dekarbonizaci ženou evropskou ekonomiku do propasti. ‚EU je nyní pravděpodobně na stejné cestě jako na konci Římské říše,‘ řekl.“
Pak si Babiš zřejmě vzpomněl na svou legendární schopnost zachraňovat mrtvé a pokusil se ji aplikovat na politiku.
„Vyjádřil naději, že se mu podaří oživit takzvanou Visegrádskou čtyřku společně s Polskem, Maďarskem a Slovenskem jako vlivnou skupinu v EU, a to navzdory tomu, že ve Varšavě a nyní i v Budapešti jsou u moci proevropské vlády.“
Proč by se mělo oživovat něco, co nepotřebujeme, jsme se už nedozvěděli, ale to je celkem jedno. Za letmou zmínku stojí, že náš přední znalec anatomie krav, astronomie a virologie zabrousil i do historie.
Konec Římské říše vytáhne snad každý druhý politik, který chce říct, že je všechno špatně, aniž by se musel namáhat něco přesně vysvětlovat. Zní to ovšem učeně. Problém je, že zánik Západořímské říše byl proces trvající několik staletí. Podílely se na něm desítky faktorů — od ekonomického přetížení přes migraci barbarských kmenů, krizi vojenského systému, epidemie, rozdrobení politické moci až po klimatické výkyvy. Historici se o příčinách hádají dodnes a seznam hypotéz má nesmírně mnoho položek.
Pokud má Babiš na mysli jednu konkrétní příčinu, třeba přílišnou regulaci nebo příliš mnoho cizinců, tak by bylo vhodné ji pojmenovat. Jenže to by pak srovnání s Římem nebylo nutné.
Kdyby chtěl Babiš najít v římských dějinách nějaký poučný příklad pro situaci někoho, kdo ovládá velkou část ekonomiky země, privatizoval státní majetek a současně řídí její politiku, možná by se mu nabídlo něco lepšího než kolaps impéria.
V prvním století před naším letopočtem žila osoba jménem Krassus. Byl to nejbohatší muž pozdní římské republiky, který financoval politiky, kupoval hořící domy za zlomek ceny a nakonec přišel o hlavu v bitvě na parthské poušti. Podcenil protivníka. To by ale na Babiše možná působilo příliš tísnivě.
Pád Říma je v politickém řečnění hlavně taková ozdůbka, když se chce říct, že něco je vážné. Zní to dostatečně hrozivě a budí to dojem, že mluvčí četl aspoň jednu knihu. To je u Babiše ale málo pravděpodobné. V každém případě není Evropská unie ještě v takovém úpadku, aby nepoznala, že z ní chce dotace vyrazit někdo, kdo na ně nemá nárok.