Protest proti agresi Ruska na Ukrajině před ruským generálním konzulátem v Mnichově (28. 2. 2022) FOTO: ČTK/imago stock&people/via www.imago-images.de
FOTO: ČTK/imago stock&people/via www.imago-images.de
Andrej Malgin, novinář a blogger, zkouší odhadnout, co nastane, až nebude Vladimir Putin u moci. Perspektivy nevidí vzhledem ke stavu ruské společnosti a ruského státu příliš růžově.
V článku pro web Radia Svoboda považuje Malgin za jisté, že „tyran oslabil“. Probíhá válka a ta se nevyvíjí příliš dobře. Stále více lidí si uvědomuje, že to byl osobně Putin, kdo tuto válku začal.
A co bude, až Putin zmizí? „Po Putinovi se samozřejmě některé věci změní. Ale bohužel ne všechno. A ne pro každého. Pokud jde o Ukrajinu, vše se změní: válka okamžitě skončí, zbytky Putinovy armády se odplazí zpět za mezinárodně uznávané hranice Ruska. ‚Donbaské republiky‘ se rozplynou, jako by nikdy neexistovaly. Zda příští ruský vládce dobrovolně vrátí Krym Ukrajině, nebo tuto událost přenechá svým dědicům, nevím. Mohou existovat různé varianty. Ale rusko-ukrajinská válka skončí. Vztahy se Západem se po Putinovi také změní, ale ne tolik. Jakési ‚détente‘ či ‚perestrojka‘ se možná v Kremlu vymýšlí znovu, ale nyní se zdá, že kolektivní Západ na to tak snadno neskočí. Tentokrát bude kolektivní Západ požadovat seriózní záruky nevratných změn a budou s tím problémy. Nebude možné vystačit s pouhými řečmi, bude nutné se zcela demilitarizovat, vzdát se jaderných zbraní a tak dále.“
Andrej Malgin pochybuje, že by mohlo nastat nějaké „krásné Rusko budoucnosti“, jak si to představují lidé, co v poslední době utekli z Ruska do ciziny.
„Stejní zkorumpovaní policisté zůstanou na svých místech. Stejní poslušní soudci. Stejné volební komise, připravené udělat cokoli. Vláda pojmů nad právem zůstane zachována (i když s opačným znaménkem, tedy jakoby ve prospěch demokracie a liberalismu). Vertikála korupce, která dávno a pevně nahradila skutečný federalismus, se otřese, ale udrží. Vertikálu moci budou zdobit nová jména. To je vše. A nakonec, což situaci komplikuje, se domů vrátí tisíce mladých ‚frontových pracovníků‘ s ohnutými mozky, kteří jsou schopni zacházet se zbraněmi. Smrt jiných lidí pro ně není tabu, jejich velitelé nemají žádnou pravomoc, mají slíbená privilegia a čest – takže ‚vyndej a dej‘. Začnou vznikat spolky veteránů, podobné těm afghánským, jen mnohem agresivnější a početnější.“
Novinář připomíná, že po odsouzení Stalinova kultu Nikitou Chruščovem v roce 1956 přišla tentýž rok invaze do Maďarska. Za pár let strana a vláda nařídily rozstřílet pokojnou dělnickou demonstraci v Novočerkassku. V důsledku „tání“ a „perestrojky“ zůstaly zachovány všechny mocenské instituce z podstaty trestajícího státu. I po zlomových událostech na počátku 90. let zůstaly na svém místě. Represivní orgány a bezpečnostní složky zůstaly ve svých kancelářích. Po nástupu Vladimira Putina k moci se mocenské složky spojily a regulují všechny oblasti ruského života, od ekonomiky po žurnalistiku.
Závěr Malginovy úvahy vyznívá pesimisticky: „Bude nový vůdce (nebo vůdci, pokud se ‚kolektivní vedení‘ dostane k moci) schopen tento řád změnit? Ne, ne a ne. Ani kdyby chtěl. Tento typ státu není možné reformovat. Může být zcela stržen a na prázdném místě postaveny nové stavby. Ale jak se toto místo může vyprázdnit? Bude to úplná vojenská porážka se změnou vlajky nad Kremlem, nebo chaotická, jak se nyní říká, ‚defederalizace‘ – tedy rozpad země na několik (nebo mnoho) zcela nezávislých částí, z nichž každá bude mít vlastní vlajku, hymnu, rozpočet a ústavu? Nevím. Nejsem profesor Valerij Solovjov, abych předpovídal budoucnost. Ale podle mého skromného názoru to nejde obejít jen výměnou Putina za neputinovce, nebo dokonce antiputinovce.“
