Ota Klempíř FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
GLOSA / Zatímco ministr kultury Oto Klempíř tvrdí, že jeho kulturní „strategie je perfektní“, na sociálních sítích se jeho hodnocení setkává s opačným ohlasem. A kromě kritiky zaznívá i výsměch. Rozruch vyvolal mimo jiné svým vystoupením v Událostech, komentářích na ČT24, kde se vymezoval vůči svému předchůdci Martinu Baxovi z ODS. „Příště, abyste nemusel takhle vykřikovat online, tak si vyhrajte volby a můžete tady sedět místo mě,“ vzkazoval ministr kultury a zástupce minoritní strany Motoristé ze studia do Plzně.
Jenže problém ministra Klempíře není v tom, že proti němu vystupuje bývalý ministr. Proti jeho přístupu se ozývá podstatná část kulturní obce. Po sérii jednání s ministerstvem zveřejnily profesní organizace společné stanovisko, které podepsaly desítky organizací napříč kulturou. Požadují, aby vláda materiál stáhla.
Kulturní obec ministrovi nevyčítá pouze konkrétní škrty nebo jednotlivá rozhodnutí. Vadí jí způsob, jakým chce kulturu řídit. Obává se politizace rozhodování, oslabování odbornosti a toho, že o tom, co je a není hodné veřejné podpory, bude více rozhodovat politická moc než odborníci. Organizace dokonce ve společném stanovisku zdůraznily, že nepřipustí zneužívání kultury pro „kulturní války“. A pak je tu samotný styl komunikace.
„Vykopli ho z kapely a on se rozhodl pomstít celé kulturní obci. Bez diskuze jí nadiktoval kulturní politiku, o kterou nestojí. ‚Připomínkovat můžete,‘ pravil. ‚Ale já nic měnit nebudu. Já jsem pán, já poroučím.‘ A když budete remcat, seberu vám prachy.“
Tak ministra popsal bývalý radní a kandidát TOP 09 do Senátu Zdeněk Šarapatka.
Starosta Prahy 7 Jan Čižinský (Praha sobě) si zase vzpomněl na 145. výročí požáru Národního divadla, který měli způsobit dva klempíři při práci na střeše. „Dnes je situace taková, že naší kultuře a našim médiím škodí už jen jeden Klempíř, ale zato soustavně a plánovaně,“ prohlásil ve videu na síti X. A dodal: „Myslete na to u voleb.“
Tradičně satirickým stylem zareagoval i šéf nakladatelství Academia Jiří Padevět, rovněž kandidát do senátu (za STAN). Jeho fiktivní „nová verze“ kulturní politiky už připomíná grotesku z normalizace: povinné projevy vládních představitelů v obecních rozhlasech, návrat normalizačních filmů do kin, povinné vydávání oslavných knih o Babišovi, Klausovi či Zemanovi a divadelní repertoár sestavený podle politického vkusu současné vlády. V groteskním výčtu se objevují i takové rarity: “povinné vysílání městských a obecních rozhlasů každý den ve 14.00. Po projevu konfidenta Babiše bude vždy následovat projev konfidenta Klempíře, vysílání bude po 18.00 pokračovat písní Dopis svobodné Evropě.”
Klempíř může svou strategii považovat za perfektní. Pokud proti ní ale vystupují desítky profesních organizací a kulturních institucí, problém zjevně nebude jen u nich. Nicméně ministr jim vždycky nakonec může říct, že pokud jsou nespokojení, tak měli vyhrát volby.