Referendum schválilo vstup ČSSD do vládní koalice, nicméně tím potíže jejího zrodu nekončí. Stále není jasné složení vlády, ani skutečné, hlavně procedurální a personální podmínky její tolerance komunisty. ČSSD trvá na účasti Miroslava Pocheho, ale to je jen vypouštění mlhy, zakrývající mnohem závažnější problémy.

[ctete postid=“201982″ title=“Do vlády míří František Koníček, kontroverzní favorit Hradu a spojenec Rosatomu“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/06/Koníček-385×230.jpeg“ excerpt=“Ve stínu podivného autodafé by neměly zapadnout mnohem závažnější události, než “ permalink=“http://forum24.cz/do-vlady-miri-frantisek-konicek-kontroverzni-favorit-hradu-a-spojenec-rosatomu/“]201982[/ctete]

Proti vládní spolupráci s hnutím ANO se vyslovilo pět krajů a 42 procent účastníků referenda. To není nijak přesvědčivý výsledek kampaně jejích zastánců v čele s Janem Hamáčkem a Jiřím Zimolou. Nicméně rozhodnutí už padlo a náklady této riskantní transakce se jejím účastníkům sečtou už v říjnových komunálních a senátních volbách.

Cesta k nestabilní vládě otevřena

Zdá se, že vyslovení důvěry vládě, podle představ designovaného premiéra Andreje Babiše dne 11. července, už nic nestojí v cestě. Nicméně se prokazuje, že půjde o křehkou nestabilní sestavu, pokud vůbec projde, závislou na momentálním rozpoložení nálad nevypočitatelného oligarchy, Hradu, KSČM a jednotlivých křídel uvnitř ČSSD. Jan Hamáček se totiž projevuje jako slabý předseda, který nebyl schopen v širším vedení prosadit ani ostravskou nominaci Jiřího Paroubka do Senátu, kterou bůhvíproč veřejně podpořil.

Z mediálních výstupů to dnes vypadá, že hlavním problémem rodící se vlády je účast kandidáta na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Je přitom zjevné, že prezident Miloš Zeman farizejsky používá při jeho „zásadovém“ odmítání zástupné argumenty.

Obecně platí, že o zahraniční politice rozhoduje vláda ve sboru a hlavní slovo má její předseda. V tomto konkrétním případě je absurdní představa, že by si jeden člen vlády, navíc v pozici slabšího koaličního partnera, osoboval právo razit vlastní paralelní politiku v rozporu se schváleným programovým prohlášením.

Zeman především Pochemu vyčítá vstřícnost vůči migrantům. Současně však platí, že používá jeho starší výroky, které se neodlišovaly od představ předchozí Sobotkovy vlády, jež se před třemi roky i hlasy ministrů hnutí ANO zavázala přijmout 1500 uprchlíků. Že se potom situace vyvinula jinak a dnes je prosazení povinných kvót neprůchodné, Zemana nezajímá.

Hrdelní zločin volby Drahoše

Pravým důvodem prezidentovy averze je jiný, osobní motiv. Poche v prezidentské volbě podpořil, jako nemálo jiných sociálních demokratů, Jiřího Drahoše, To je v Zemanově podání hrdelní zločin. Vše ostatní jsou jen báchorky pro příliš důvěřivé publikum.

Prezident zároveň může pokračovat v rozkladu ČSSD, s čímž musí tato strana počítat i do budoucna, a účast ve vládě pro takové chování paradoxně poskytuje úrodnější půdu. Zeman si je dobře vědom, že Hamáček byl při svém nepříliš přesvědčivém zvolení do značné míry závislý na podpoře pražské organizace v čele s Pochem, kterou si nesmí nahněvat.

Celá rošáda kolem kandidáta na ministra zahraničí je zahalena do mlhy alibismem samotného premiéra, který ji považuje jen za nepříjemnou překážku v cestě k absolutní moci. ČSSD nemůže ani na vteřinu doufat, že Babiš bude u prezidenta prosazovat její představy. Vždy bude hájit hlavně svoje zájmy a půjde cestou nejmenšího odporu.

O tom svědčí poslední vývoj. Premiér se krátce po vyhlášení referenda odmítl k personálnímu složení vlády vyjádřit, aby o den později jednostranně oznámil, že Pocheho do vlády nenavrhne. Jednoznačně tak vychází vstříc z jeho pohledu silnějšímu hráči, sídlícímu na Hradě, a současně vyhrožuje, že pokud na to ČSSD nepřistoupí, poohlédne se jinde. Jak zareaguje Hamáček, aniž by zcela ztratil tvář?

Za tímto umělým sporem jsou skryty mnohem závažnější problémy. Za samozřejmost se už považuje, že vládu povede trestně stíhaný evidovaný agent StB se zpochybněným zahraničním renomé, jen zvýrazněným skandální žalobou na sousední Slovensko kvůli osobním pletkám s tajnou komunistickou policií.

Poche jako bílý kůň

Poche funguje jen jako mediální „bílý kůň“. Hraje se o angažmá mnohem kontroverznějších ministrů, kteří by se svým smýšlením a dokonce i charakteristickou fyziognomií uplatnili v každé předlistopadové vládě. Do této kategorie spadají především nominanti Hradu, Miroslav Toman a František Koníček. Oba v minulosti působili v Zemanově mimoparlamentním kabinetu Jiřího Rusnoka, následně odměněného funkcí guvernéra České národní banky.

Tomáše Hünera by měl podle kuloárových zpráv na postu ministra průmyslu a obchodu nahradit František Koníček, favorit šedé eminence Hradu Martina Nejedlého. Pokud se tak stane, posílí v Babišově vládě strategicko-ekonomická orientace země na Rusko. Koníček je vnímán jako energetický lobbista napojený na zájmy ruského státního gigantu Rosatom, což může být dáváno do souvislosti s uvažovanou dostavbou jaderných elektráren v Temelíně a Dukovanech. Koníčkovy firmy v Rusku podnikají a za jejich zájmy tam lobboval i Nejedlý, což otevírá prostor k nedozírnému konfliktu zájmů.

[ctete postid=“198720″ title=“Do vlády míří Zemanův sponzor Toman. Po krachu rodinné firmy zůstal dluh 600 milionů“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/05/Toman-Miroslav-385×230.jpeg“ excerpt=“ČSSD chce za nového ministra zemědělství Miroslava Tomana. Bývalý člen Rusnokovy “ permalink=“http://forum24.cz/do-vlady-miri-zemanuv-sponzor-toman-po-krachu-rodinne-firmy-zustal-dluh-600-milionu/“]198720[/ctete]

Z podobného těsta je i kandidát na ministra zemědělství Miroslav Toman, syn bývalého místopředsedy komunistické vlády, jemuž prezident Zeman udělil státní vyznamenání. Toman je pro změnu čelný lobbista za zájmy velkých zemědělských a potravinářských podniků, což v první řadě vyhovuje zájmům Agrofertu. Agrotrade, firma rodiny Tomanových, přitom za sebou zanechala dluhy ve výši 600 milionů korun, které z větší části uhradil daňový poplatník.

KSČM, Okamura a Čapí hnízdo

Pro současné dění je naprosto klíčová faktická legitimizace nereformovaných komunistů na celostátní úrovni, a otázka, co si za podporu vlády nechají zaplatit. Nepůjde jen o personálie, ale i o program a zahraničně bezpečnostní otázky, pootáčející dosavadní orientaci země na spojenectví v rámci NATO. S tím souvisí hrozící vychýlení kurzu směrem na Východ a výše uvedené prosazování ruských zájmů v souladu se zájmy Hradu.

Ve hře stále zůstává potenciální spolupráce Andreje Babiše a KSČM s SPD Tomia Okamury. Sociální demokracii se totiž nepodařilo prosadit žádné pojistky proti fungování této osvědčené sněmovní hlasovací koalice.

V neposlední řadě přetrvává zásadní problém vyšetřování Čapího hnízda. Každé jeho další komplikace, či dokonce zastavení trestního stíhání, půjdou na vrub i sociální demokracii, odpovědné za resort vnitra. Nikomu by v takovém případě nedokázala vyvrátit podezření, že šlo o součást mocenských dohod, ať už jakkoli zakamuflovaných.