Podání vysvětlení jako nástroj k nátlaku na Českou televizi

Eric Drooker

Se slovním spojením „podání vysvětlení“ mám spojena léta před listopadovým převratem. Žádost přicházela buď poštou, doporučeně, v obálce s modrým pruhem, nebo ji přinášeli dva doručovatelé od StB, obyčejně ráno mezi šestou a sedmou hodinou.  Bylo totiž  velmi pravděpodobné, že předmět jejich zájmu je tehdy ještě doma, právě leze rozespalý z pelechu a je všestranně bezbranný.  Dřív nebo později pak následoval  pohovor na policejní služebně, stereotypní a otravný. Na otázky se odpovídalo tím, že to, co děláme, je v souladu s helsinským procesem a příslušnými  dokumenty, k nimž se hlásí i „ČSSR“.   Následovalo zhruba hodinové popotahování, kdy pověření důstojníci StB zkoušeli, zda člověk přece jen něco třeba bezděky nevykecá. Načež se podepsal protokol a byl zase na pět až šest neděl pokoj.

Dnes je samozřejmě situace jiná, zvlášť  v případě, o němž chci psát. Žijeme pořád ještě v  demokracii, jde o správní řízení a  všechno je kryto zákonem. Přesto mne vzpomínky na minulost zejména poslední dobou naplňují jistou melancholií.

Teď jde o tuto konkrétní věc: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se obrátila na Českou televizi jako na provozovatele televizního vysílání a žádá ji, aby vysvětlila, proč zpracovala určitým způsobem (který je v žádosti Rady „rozporován“) tři reportáže. Všechny se týkají Andreje Babiše a záležitosti s tzv. korunovými dluhopisy. Jde o dvě reportáže odvysílané  v publicistickém pořadu 168 hodin a jednu z pořadu Reportéři ČT.

Tisková mluvčí ČT v té souvislosti prohlásila, že jde o běžný nástroj, jejž RRTV využívá pro vyřízení stížností, které obdrží. Nechci paní Plívové nasazovat psí hlavu, ale mám pocit, že je vůči RRTV nadměrně tolerantní. Probíral jsem se posledními tiskovými zprávami RRTV. I pokud by byli zvyklí takhle řešit všechny stížnosti, případ od případu to vyznívá dosti různě: Tak např. v poslední zprávě ze 7. 3. žádá RRTV (mimo jiné) provozovatele CT Media o vysvětlení, na základě jaké licence provozuje vysílání programů MŇAU TV a MŇAM TV.

Věc je v tomto případě, jak se zdá,  celkem jasná: Jde o dohledání nějakého papíru, který buď existuje, nebo ne, a není relevantní, zda k pochybnostem RRTV dospěla vlastním šetřením, nebo tak, že dotyčného provozovatele někdo takříkajíc práskl. Když si ale stěžuje ministr financí a první místopředseda vlády, předseda v současné době už nejspíš nejsilnější strany, tiskový magnát a majitel obrovitého průmyslového komplexu, to všechno v jedné osobě, a předmětem stížnosti je kvalita reportáží týkajících se jeho podnikání,  je věc o hodně složitější. Je například už na první pohled zjevné, že váhová kategorie stěžovatele bude hrát nezanedbatelnou roli.

Forma všech tří žádostí  o vysvětlení (jsou k dispozici na stránkách RRTV) je stereotypní. Všechny začínají odkazem na zákonné krytí požadavku. Nato RRTV sděluje provozovateli, že „žádá vysvětlení“, „z jakého důvodu v reportáži… došlo k prezentaci  situace kolem nákupu korunových dluhopisů Andrejem Babišem způsobem, který mohl vyvolat pochybnosti o nestranném přístupu k osobě  respondenta A.épo Babiše a o objektivitě informování o celé kauze“. Následují konkréta ke každému případu, viz dále, a nakonec závěrečné „Rada stanovila lhůtu k podání vysvětlení 30 dní ode dne doručení této výzvy“.

Musím konstatovat, že tento způsob podání žádosti vzbuzuje jisté pochybnosti. Došla RRTV k zjištěním vlastní analýzou, nebo pouze předává dál stížnost Andreje Babiše (pak by ovšem odpovídající formule měla být: vážení, předáváme Vám stížnost pana Babiše a žádáme Vás o vysvětlení), nebo se RRTV seznámilo se stížností pana Babiše, ztotožnilo se s ní a  předává ji svou plnou institucionální vahou dál jako (také) svou věc, za níž si stojí? V textu není vůbec nic, co by tuto třetí možnost vylučovalo, zároveň se RRTV k tomuto postoji přímo nehlásí.  Připadá mi to mimořádně nedůstojné, a pokud je tohle ze strany RRTV „běžný nástroj“, tak tedy pozdrav pánbůh. RRTV by pak fungovala jako převodní páka, s jejíž pomocí dopadá na Českou televizi  trestající pěst  Andreje Babiše.

RRTV opírá svou žádost o § 5 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., podle něhož Rada „dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence či v rozhodnutí o registraci“, a o § 137 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. (Správního řádu) ohledně opatřování vysvětlení. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání umožňuje zásah do obsahu programů (tj. dodatečnou sankci) vůči jednotlivému pořadu v § 31 odst. 3, kde se praví, že „Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských  a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti“.

Co znamená objektivita? Věcné a správné stanovisko, které se prokáže jen v diskusi, nebo to, co vyhovuje (nebo nevadí) zrovna v té chvíli nejvíce lidem (a jak se to dá vlastně změřit?).

A co znamená „vyváženost“? Mezi čím se má vyvažovat? (Tane mi na mysli citát z Havlovy Zahradní slavnosti: „Nebojme se protichůdných názorů. Každý z nás by měl mít dva až tři protichůdné názory“).

Toto vymezení je velmi mlhavé a jeho lajdácká formulace bohužel otvírá prostor naprosté libovůli. To, co je pod ním třeba rozumět, dostává vlastně tvar teprve v rozhodování správního orgánu (RRTV), případně soudů. Proto je třeba důkladně prověřovat jednotlivá rozhodnutí zejména ve vztahu k odd. II., článku 17 ústavní Listiny základních práv a svobod, upravujícímu svobodu projevu. Např. co všechno se dá či nedá schovat pod  bod 4, v němž se říká, kdy lze svobodu projevu omezit zákonem)? Veřejnost a hlavně média mají povinnost se na této kontrole podílet (zlomyslně podotýkám: zejména ta média, která toho času nejsou pod kuratelou RRTV).

Teď k výhradám, které RRTV formulovala k jednotlivým reportážím. Ve všech třech případech se žádá  „nestranný přístupu  k osobě respondenta“. Slovo nestranný se ovšem v zákoně č. 231/2001 Sb. vůbec nevyskytuje a požadavek „nestrannosti“ je absurdní, protože  komentátor má právo se rozhodnout mezi tím, co považuje za správné a co ne. Aplikace „nestrannosti“ vede k vykastrované publicistice. Věřím, že Andreji Babišovi by se to moc líbilo, pokud to ovšem chce provozovat RRTV, bude fungovat jako cenzurní orgán.

O reportáži „Křišťálově čisté“, odvysílané v rámci pořadu 168 hodin 5. února t. r., praví RRTV: „Reportáž vyznívá díky(!) účelovému řazení informací a sestřihu jednotlivých vyjádření respondentů  jako obvinění A. Babiše, že v otázce  svých příjmů lhal, ačkoli nic podobného nebylo spolehlivě prokázáno.“ Nejde o to, že by obvinili pana Babiše ze lži, ale že „reportáž vyznívá jako“.  A co to znamená, „nebylo spolehlivě prokázáno“? Je spolehlivým prokázáním rozsudek soudu? Ale i soud se může zmýlit, a kromě toho, smí se tedy kritizovat jen to, k čemu existuje pravomocný rozsudek? Nebo je spolehlivé prokázání to, o čem je přesvědčena většina veřejnosti? A jak se to zjistí? Jediný způsob je veřejná, pokračující rozprava, tady jde ovšem spíš o to, jak takové rozpravě zatnout tipec.

reprofoto ČT

Reportáž „Ministerské počty“ odvysílaná 30. ledna 2017 v pořadu Reportéři ČT zase „zpochybňuje legitimitu nákupu korunových dluhopisů a přitom se soustředí(!) výhradně na osobu A. Babiše a společnost Agrofert, ačkoli se jedná o hojně využívanou finanční transakci i jinými osobami a subjekty, aniž by jejich postup byl Českou televizí zpochybňován“. Reportáž ovšem není o tom, jak se všeobecně využívá té či oné finanční transakce, ale jak ji využil člověk, který je nyní prvním místopředsedou vlády a ministrem financí, mediálním magnátem a vlastníkem obrovitého průmyslového konglomerátu. To je dostatečný důvod pro to, aby se reportéři v jedné konkrétní reportáži soustředili přímo na něj. Tvrdit, že to, co pan Babiš, ostatně dělají i další, znamená problém bagatelizovat – vytvářet dav, v němž se pak kritizovaný lépe ztratí.

Reportáž „Voda a víno“, odvysílaná v pořadu 168 hodin prý „nepřinesla žádné nové informace“, a „nestaví se k situaci neutrálně a předjímá údajné provinění aktéra, které nebylo ve skutečnosti dosud nijak věcně prokázáno,  ať už v trestněprávní, nebo v etické rovině.“  Proč by musela přinášet nové informace, je snad nepřinášet nové informace nemorální? Občas nezaškodí něco znovu připomenout. Požadavek „neutrality“ je ovšem nesmyslný  a nemá oporu v zákoně.

Publicista nemá povinnost být neutrální, musí stranit tomu, co je (podle jeho názoru) správné. To, co je správné, by se mělo prokázat v následné veřejné diskusi,  a ne v následných sankcích, vynesených státním orgánem. A jak se má něco „věcně prokázat v etické rovině“? Že se sejde nějaká komise zvlášť mravně mohutných expertů a odhlasuje si to? Etika se udržuje při životě např. tím, že lidé jednají podle svého nejhlubšího osobního přesvědčení, i když jim za to třeba hrozí institucionální postih, navíc ještě ne zcela transparentně inspirovaný.

To, co jsem ocitoval z žádosti RRTV, jsou požadavky, postuláty. Nevážou se nutně na nějaký konkrétní podnět, mají být obecně platné. Jsou přitom jednak nesmyslné a jednak účelové, tj. ve svých možných důsledcích taky nemravné: Kdyby se začaly uplatňovat, nedalo by se nakonec do médií napsat či říci vůbec nic rozumného.

A nakonec ještě poznámka: Česká televize  hodlá kritiku RRTV projednat v Etickém panelu ČT a prověřit v  interním šetření v ČT. Je očividně v defenzivě: Octla se před jakýmsi kostnickým tribunálem, v němž bude muset dokazovat svou mravnost. Podnět ke vznesení obžaloby dal někdo, koho ČT ve třech případech kritizovala. Smysl je, aby se odpovědní pracovníci i autoři polekali (využívám slušnější výraz) a dali si příště pozor.

Z toho, co jsem zažil, mi to připomíná rozpuk normalizace na podzim 1969 (podobnou technikou tenkrát zakázali časopis, v němž jsem se angažoval). Dosavadní zkušenost praví, že to nakonec vždycky aspoň na někoho a aspoň trochu zabere.  Mluvit v té souvislosti o „běžných nástrojích“ je ovšem přesné asi v tom smyslu, v němž jsou běžnými nástroji skřipec, palečnice nebo španělská bota.  Je to projev tzv. nechumelismu, který k dnešnímu politickému a vlastně i mravnímu rozvratu tak nějak patří: Nic se neděje, demokracie pokračuje svým běžným tempem dál.

Ve skutečnosti problém v tomto případě není v České televizi. Jistě, z formálního hlediska je to tak, že ČT vysvětlení podat musí. Avšak ten, kdo by měl vysvětlení podávat zároveň a přednostně, je RRTV: Dluží ho veřejnosti, i když vysvětlení není vymahatelné nějakou formální právní procedurou. Není tomu náhodou tak, že svým přinejmenším alibistickým postojem ve věci, o níž jsem tu psal, přispívá k destrukci jedné ze základních občanských a lidských svobod, ústavně zaručených, tj. svobody projevu?

Svobodná média jsou od toho, aby se veřejnosti nakonec podobného vysvětlení dostalo.

 

 

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner