Do různých rad, které souvisejí s médii, v poslední době pronikla řada dost podivných lidí. Další by rádi navázali a dostali se tam také.

Loni byl do Rady ČTK zvolen Petr Žantovský. Nominoval ho předseda sněmovní volební komise Martin Kolovratník (ANO). Žantovský je komentátorem Parlamentních listů a spoluzakladatelem spolku dezinformačních proruských serverů Asociace nezávislých médií. Vesměs média nezávislá především na pravdě. Býval poradcem Václava Klause staršího a je autorem volební brožury Tak pravil Klaus. K jeho výrazným rysům patří nenávist k České televizi, protože televizní krize nedopadla podle jeho představ. (Kdyby dopadla, byla by šéfkou zpravodajství univerzální kandidátka za kohokoli kamkoli Jana Bobošíková.)

Na blízkého spolupracovníka exprezidenta Václava Klause Ladislava Jakla se dostalo místo v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Jakl proslul svými výroky, že by veřejnoprávní televizi a rozhlas zrušil. Navrhla ho Okamurova SPD. Byla zde jasné spolupráce s Babišovou stranou ANO, které zas okamurovci pomohli prosadit do Rady Českého rozhlasu. Tam se vyznamenal tažením proti údajné pornografii na stanici Vltava. Ve vysílání totiž v rámci četba z beletrie zazněla slova penis a koule. Vyskytují se v knize britského autora Alana Hollinghursta. Kňourek se jal hájit morální čistotu našeho národa:  „Fakt, že je zde za slavného spisovatele vydáván chlípník, nelegitimuje Český rozhlas rozhlas, aby takové prasečiny poslouchaly naše děti. Tak špatně, jak dnešní Velká Británie, na tom ještě Česká republika není a doufám, že nikdy nebude.“

Tak pan prezident na vlnách rozhlasu říkal horší slova, ale ten může, je zvolen všeholidem.

A teď by se do Rady ČTK rád dostal Michal Semín, ultrakonzervativní katolík, který současného papeže a vedení církve považuje za neomarxisty. a holduje konspiračním teoriím. Semína také nominuje hnutí SPD Tomia Okamury.

Informační toky by měl kontrolovat člověk, který věří konspiračním teoriím o 11. září.  V rozhovoru pro Parlamentními listy 6. září 2016 řekl: „Oficiální výklad událostí z 11. září je báchorka, v něčem ještě méně věrohodná, než jsou vámi zmíněné ‚konspirační teorie‘. Ze všech možných scénářů se mi jeví jako nejpravděpodobnější ten, jenž připouští podíl části mocenských struktur v rámci amerických elit na přípravě i provedení útoků. Jestli v tom měl prsty i režim v Saúdské Arábii, nevím, rozhodně větší prospěch ze vzniklé situace i následných invazí měl například Izrael. Ostatně jedním z motivů zahraniční politiky amerických neokonzervativců – také vzhledem k jejich většinovému etnickému složení – není primárně prospěch USA, ale Izraele.“

Kdo konkrétně byl v USA tím zločincem? Semín to tuší: „George Bushe bych z přímého podílu na zosnování útoků z 11. 9. 2001 nepodezíral. Nikoli snad pro to, že by na to neměl žaludek, on na to neměl hlavu. U lidí, jako byli Wolfowitz, Perl či Rumsfeld, si to však již představit dokážu. Neokonzervativci o něčem takovém snili již dávno, když v jednom ze svých klíčových geostrategických dokumentů přiznali, že USA by pro posílení svého vlivu ve světě potřebovaly ‚nový Pearl Harbor‘.“

Tento člověk by měl být v radě ČTK?

Pozornost vzbudily v minulosti i jeho narážky na judaismus. Třeba se nechal slyšet: „Blízkovýchodní spor je také obtížně řešitelný z toho důvodu, že proti sobě stojí dva náboženské systémy, kterým chybí étos Ježíšova milosrdenství. Talmud má totiž ve své povýšenosti vůči nežidům mnohem blíže islámu než křesťanství. (Euportál 15. 8. 2006)

Dává najevo sympatie k prezidentu V. V. Putinovi, protože ten prý hájí konzervativní hodnoty. Třeba tak, že hezky mluví o velkých rodinách. Semín mluví o „našich rusobijcích“ a o těchto rusobijcích, v souvislosti s debatou o ruských vojácích z roku 1968 jako veteránech, dále říká: „…dnešní kapitalistické Rusko a někdejší Sovětský svaz jsou entity, které se v ničem ani nedotýkají. Ale kamuflovali tím fakt, že sovětizováni ‚pokrokovou‘ Evropskou unií již přece dávno jsme. Zájmově i ideologicky.“

Podle Semína „je intenzita levičáckého tažení proti posledním zbytkům starého dobrého světa přirozených hodnot rozhodně větší, než byla v éře normalizace… Jestli byla sovětským bolševikům trnem v oku některá z tradičních institucí, pak to vedle církve byla klasická rodina. Táta, máma, děti. A bojují proti ní dodnes. Jen si již neříkají bolševici, ale piráti, zelení či liberálové. Demokratičtí, pochopitelně. A dělají vše pro to, aby se překabátěná totalita mohla vrátit nejen do bývalých sovětských satelitů, ale do Ruska samotného. Nebudou to mít ale vůbec snadné. Přinejmenším do té doby, dokud zde namísto vousatých zpěvaček či LGBTI aktivistů budou hlavou státu vyznamenáváni rodiče vychovávající v tradičním duchu větší počet dětí, než je v liberálních společnostech, ale i Rusku samotném, obvyklé.“ (Protiproud 6. 6. 2019)

Semínovi leží v žaludku i současný papež a to proto, že chce humánní zacházení s uprchlíky. Takový člověk je totiž nejpravověrnějším křesťanům podezřelý: „Proč zpoza vysokých vatikánských zdí vyhlašuje, že ‚kdo staví zdi, není křesťanem‘ a volá po zcela otevřených hranicích pro křesťanskou Evropu zničující masovou imigraci?“

Semín ale považuje za rozvratníky šest posledních papežů, takže to má opravdu těžké.

Naštěstí tu existují ti praví konzervativci, jako je třeba italský předák Matteo Salvini: „Také proto je Matteo Salvini – přes všechny své nedokonalosti – mezi italskými konzervativně smýšlejícími katolíky oblíbenější než papež František. Také proto v právě probíhajících eurovolbách nezvítězí Františkovi neomarxisté, ale Salviniho ‚politika zdravého rozumu‘. Možná si teď někdo řekne – škoda, že nemohu volit v Itálii. Není to tak úplně pravda. Například odevzdání hlasu SPD je v těchto volbách i hlasem pro Salviniho.“ (Protiproud 24. 5. 2019)
Ano, je to ten samý Salvini, co se nechal fotit v tričku s portrétem Putina a Putina otevřeně obdivuje.

Semín také nemá rád NATO. Líčil svůj strašný zážitek, který měl v pražském metru: „Musel jsem se štípnout do ucha, zda se mi to celé nezdá. Při čekání na příjezd metra se z ničeho nic rozezvučely ampliony a z nich se na mne i všechny kolemstojící vy(b)lila následující hluboká myšlenka: ‚Vážení Pražané, vážení návštěvníci Prahy. Dnes je to dvacet let ode dne, kdy jsme vstoupili do Severoatlantické aliance, NATO. Byl to jeden z klíčových kroků, kterým jsme potvrdili naše směřování na Západ a posílili svou obranyschopnost. Jako zástupce vedení města bych si tímto s vámi rád připomenul tento významný den. Děkuji za pozornost a přeji šťastnou cestu.“
Hřib. Nikoli ten jaderný – i když kdo ví? – ale primátorský. A aby i cestujícím cizincům, potažmo migrantům, bylo jasné, kdo nám tu teď velí, zopakoval soudruh primátor svou agitku v angličtině.“(Euportal 19. 3. 2019)

A tento Semín by rád seděl v Radě ČTK.

Přes různé osobní rozdíly mají tito „čeští konzervativci“ nápadně mnoho společného. Nenávist k liberální demokracii (jako by znali nějakou lepší), sympatie k autoritářským režimům (pokud budou podle jejich představ), odpor k „cizím elementům“ (islámské hordy), celkem neskrývaný obdiv k Rusku. Tohle spojuje všechny Klause, ultrakonzervativní katolíky, klausovské rockery, Petra Hájka, Ovčáčka a Okamuru a vede je k podivnému ale vlastně logickému souznění s komunisty. Stačí, když jim Putin předhodí pár frází, jako kdysi kolonizátoři domorodcům barevné hadříky a skleněné korálky a oni jsou celí šťastní. Nevadí jim, že někdo anektuje cizí území, sestřelí civilní letadlo, vraždí novináře, bombarduje civilisty a korumpuje. Hlavně že hezky mluví. Za organizátory vražd ale označují ve svém pomýleném blouznění jiné.

Jsou to nepřátelé otevřené společnosti, tedy takové, kde nevládne nějaká jedna ideologie uzavřená do neměnných vět a rituálů a pokrytectví hlasatelů tradičních hodnot, kteří se jich ale sami nedotknou ani prstem. Dělají ze sebe mučedníky a umlčované a přitom sami chtějí umlčovat jiné a dychtí po pozicích, aby mohli někomu šlápnout na krk. Samozřejmě ve jménu hodnot a s láskou. Je úplně jedno, že někteří z nich občas něco pronesou proti komunistům, protože sami jsou stejné krevní skupiny. Někteří z nich svým utkvělým představám věří, což bude nejspíš Semínův případ, jiní jen hrají komedii, což je pravděpodobné u Tomia Okamury.

Nejsmutnější je, že pro své řádění najdou podpůrné hlasy desítek poslanců, lidí myšlenkově krátkozrakých a hloupých.