Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Nastupující tým Petra Fialy prodělává v médiích zatěžkávací zkoušku z hlediska důvěryhodnosti. Po kauze kandidáta na ministra průmyslu za STAN Věslava Michalika, který nemotorně mlžil ohledně vlastnictví velkých solárních elektráren, nastupuje problematizování kandidáta ODS na ministra spravedlnosti Pavla Blažka.
Samotný fakt, že média nenechají na vládním týmu nit suchou, patří ke svobodnému prostředí. To ale neznamená, že je hned v pořádku všechno, co třeba napíše investigativní reportér ověnčený cenou Novinářské křepelky. Jde o článek Lukáše Valáška na Aktuálně.cz, který je vedený celkem viditelnou snahou Blažka znemožnit, ačkoli skutečných důkazů tento novinář mnoho nepřinesl.
Podstatou sdělení v článku „Kandidáta na ministra spravedlnosti Blažka policie podezřívá z manipulací“ je to, že výpověď trestně stíhaného „přítele“ brněnských politiků ODS odstartovala kauzu, v níž figuruje Pavel Blažek jako hlava celého systému nekalé privatizace obecních bytů. Tím „přítelem“ je bývalý starosta obce Rojetín Pavel Hubálek, který je trestně stíhaný za podvody a úplatky a který při vyšetřování policistům vykreslil své vlastní podvody jako součást celého machinačního mechanismu. Zatáhl do něj kromě Pavla Blažka ještě primátorku Brna za ODS Markétu Vaňkovou a jejího náměstka Roberta Kerndla. Jeho výpovědi byly vyneseny a před veřejností vyvstává obraz lokální mafie provázané s politikou. Věc se ale táhne už léta a – pokud víme – kromě Hubálka nebyl nikdo další z místních politiků trestně stíhán, natož obviněn.
A zde nastává problém. Údajná kauza Pavla Blažka je založená na tvrzení člověka, který má eminentní zájem se stát co nejmenším hráčem ve velké kauze a získat přitom status spolupracujícího obviněného. Reportér Lukáš Valášek přitom prezentuje objevení Hubálkovy výpovědi z policejního spisu, z něhož v článku dokonce i přímo cituje (!), jako složitou investigativní práci. A navíc prý „získal“ potvrzení ze „šesti nezávislých zdrojů“, že policie podezírá kandidáta na ministra spravedlnosti.
Lukáš Valášek píše:
„Hubálek ve své výpovědi, kterou Aktuálně.cz a HN získaly ze dvou na sobě nezávislých zdrojů, detailně popsal systém zhruba čtyřiceti propojených firem a lidí – z velké části komunálních politiků ODS a jejich příbuzných, kteří podle něj mezi lety 2010 až 2014 obchodovali s městským majetkem a za statisícové až milionové provize jej přidělovali a účelově privatizovali.“
Lukáš Valášek také cituje z policejního spisu Hubálkovy výpovědi a sděluje, že redakce má třeba k dispozici Hubálkův oddací list, kde jako svědek figuruje náměstek brněnského primátora a Blažkův přítel a spolustraník Robert Kerndl. Čtenář se může dovtípit, že novináři z Aktuálně.cz dostali Hubálkův spis zřejmě celý.
Investigativní práce se šesti nejmenovanými zdroji je přitom krajně pochybná, pakliže výsledkem není nic jiného než vynášení informací z živé trestní kauzy. V tomto typu žurnalistiky, který hojně pěstují Babišova média, vystupuje zpravidla hodná policie a hodné státní zastupitelství. Shodou okolností autor cituje ze spisů, které má právě tato hodná policie a toto hodné státní zastupitelství. A to jenom díky nejmenovaným zdrojům. A my se přitom nemáme ptát, zda ty zdroje nejsou náhodou právě z policie a náhodou i ze státního zastupitelství? Přitom vynášení informací z otevřeného trestního spisu je trestným činem. Jak se máme vyrovnat s dojmem, že k této trestné činnosti dochází přímo v policii a na státním zastupitelství? A jak se máme vyrovnat s dojmem, že tato investigativní žurnalistika vzniká na základě selhání konkrétních policistů či konkrétních státních zástupců a zřejmě i přímo v důsledku něčí trestné činnosti? Samé otázky.
Pro omluvu vynášení informací z policejních spisů se již řada novinářů snažila zaštítit veřejným zájmem, který má nadřadit šíření informací o zneužívání politických funkcí či o velkých zločinech nad tu „drobnost“, kterou jsou úniky ze spisů. Jenže jaký veřejný zájem je bráněn v článku Lukáše Valáška o Pavlu Blažkovi? Mnohem pravděpodobnější je, že tu jsou bráněny zájmy někoho, kdo informace vynáší a přitom nechce předstoupit před veřejnost a říci věci otevřeně. Tyto praktiky jsou nesmírně ubohé a poškozují jak právní prostředí, tak demokratickou kulturu země.
Velmi podstatnou součástí investigativních kauz, jež vznikají na základě nelegálních průvalů ze státní správy, je motivace neznámých zdrojů. Nelze vyloučit, že v těchto situacích může jít o frustrované úředníky či policisty, kteří se k takovému kroku odhodlají pod vlivem špatných poměrů ve své instituci. Troufáme si ale říci, že v tak smutné situaci žádný z těch šesti zdrojů není.
Pavel Blažek pravděpodobně není žádný andílek. O to tu ale vůbec nejde. Jde o věcnost a fakticitu. K té má investigativní výkon novinářů z Aktuálně.cz opravdu velmi daleko. Více tu cítíme úpornou snahu ukázat, že Blažek je reputační zátěží vlády Petra Fialy.
K tomu je navíc třeba také dodat, že přezdívku „Don Pablo“ rozšířil po brněnských aktivistech zejména marketing Andreje Babiše. Řada novinářů, a zejména ti, kteří pro Babiše léta pracovali jako Lukáš Valášek, vytvářejí u veřejnosti dojem, že tu je všude spousta kmotrů, „Don“ Blažek nebo „Don“ Babiš, všechno je to jedna pakáž. Jenže to je naprostá lež. Zaměstnavatel investigativních novinářů, kteří dostávali Novinářské křepelky, tu byl nejen ministrem financí a premiérem, ale také zcela ukázkovým destruktorem demokracie a základních pravidel. Jak může pro někoho takového jakýkoli novinář pracovat byť i jen jeden jediný den? To je naprostá záhada. Copak nikdo z novinářů, kteří pracovali pro ukázkového kmotra v politice, necítí svoji reputační zátěž?
Zdejšímu demoralizovanému novinářskému prostředí to ale nevadí. O článku Lukáše Valáška, který je postavený na výpovědi jedné zcela nedůvěryhodné osoby, jejíž informace navíc vyneslo těch šest nejmenovaných zdrojů, informovala ihned veřejnoprávní média. Ta šíří, že „kandidáta na ministra spravedlnosti prověřuje policie“. Ve své podstatě je to klasická nezpráva, z níž je účelově vyrobena zpráva. Policie totiž nemůže neprověřit informace, které dostane i od nedůvěryhodného svědka, jehož právě stíhá pro trestnou činnost. Skutečnou zprávou by bylo až zahájení trestního stíhání či sdělení obvinění. Do té doby je na místě zdrženlivost.
V tomto komentáři nejde ani tak o obranu Pavla Blažka, ale o obranu veřejnosti před manipulativními tendencemi jisté formy takzvané investigativní žurnalistiky. Jistě, že je správné prověřovat, zda do funkce ministra spravedlnosti nastupuje důvěryhodný politik. Ale není správné skandalizovat kohokoli bez důkazů. Kdyby šlo novinářům z Aktuálně.cz pouze o pravdu podle pravidel padni, komu padni, tak by jejich článek vypadal jinak. Nečišelo by z něj to zrůdné sepětí žurnalistiky s policií a s prokurátory.
Nad osobou Pavla Blažka bychom přitom mohli mít jiné otazníky, jež jsou pro oblast spravedlnosti mnohem zásadnější.
Blažek se jako ministr spravedlnosti v Nečasově vládě značně podílel na současném stavu státního zastupitelství. Ačkoli občanské iniciativy tu léta demonstrovaly za státní zástupce, realita je taková, že tato instituce sehrávala v létech babišismu značně skandální roli. Vedle nečinnosti v Babišových kauzách to byly zejména takové úniky informací do médií, jež se hodily držiteli moci.
Průvaly z otevřených spisů do Lidových novin oligarchy a ministra financí tu byly zvláště v letech 2014-2017 na denním pořádku. A pak tyto Lidové noviny oslavovaly Lenku Bradáčovou, kterou Blažek jmenoval do její funkce, jako naši největší obránkyni práva a bojovnici s hydrou korupce, přesně podle potřeb Babišovy mocenské ideologie protikorupční revoluce. Jenže při té obraně práva nám tu skutek utek‘. Také při snaze o ovládnutí policie se špičky státního zastupitelství postavily na stranu trestně stíhaného Babiše. Politici z ODS, mezi něž patří na čelném místě Pavel Blažek, tento stav nemohli léta kritizovat, protože na něm měli svůj vlastní podíl.
Blažek by udělal lépe, kdyby byl čelným poslancem ODS a vedl třeba ústavně právní výbor. Jeho schopnosti parlamentního politika a znalce procedur jsou brilantní. Ruku na srdce, měl Petru Fialovi udělat tuto situaci lehčí a křeslo ministra spravedlnosti přenechat někomu jinému. Nikoli kvůli Lukáši Valáškovi a jeho šesti tajným zdrojům. Ale prostě proto, že by to byl lepší úspěch nastupující vlády. Resort spravedlnosti není vůbec zdravý, je spíše velmi nemocný a potřeboval by někoho bez účasti na předchozí anamnéze.
