Andrej Babiš a Róbert Šlachta FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Prvoinstanční soud rozhodoval o kauze trafik pro tři bývalé poslance, související s razií na Úřadu vlády. Od počátku byla považována za nejméně věrohodný článek této aféry. Podobných jednání probíhají na různých úrovních stovky, jen jediné je kriminalizováno. Soud však převzal verzi obžaloby, ačkoli ji žádný svědek nepotvrdil.
Před deseti lety zorganizovali bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta a olomoucký vrchní žalobce Ivo Ištvan zátah čtyř stovek ozbrojenců na Úřadu vlády a desítkách dalších míst v zemi. Vytvořili atmosféru odhalení obří korupce, korunovanou oznámením o zabavení 150 milionů korun a desítek kilogramů zlata. Celá kauza tak dostala zcela mimořádný rozměr, jelikož byl zadržený majetek lživě spojován se zadrženými osobami, což bylo v té době šířeno neoficiálními cestami i do politické sféry.
Slabé výsledky
Do médií začaly pronikat masivní úniky ze živých policejních spisů včetně neověřených spekulací, z nichž drtivá většina byla pouze ve fázi prověřování. Do dnešního dne nebyly předloženy žádné důkazy o spáchání ohlašované závažné trestné činnosti, jež by ospravedlňovaly takto rozsáhlou policejní operaci.
Nejzávažnější podezření z kriminální činnosti „zločinné organizované skupiny“ a „sabotáže“ se nepotvrdila. Nezákonně zabavené zlato a peníze se po deseti letech vrací původním majitelům, státu hrozí mnohamilionové žaloby o odškodnění.
Dosavadním výsledkem je několik podmíněných trestů v kauze „zneužití“ Vojenského zpravodajství a „křivé“ výpovědi expremiéra Petra Nečase. To lze považovat za fiasko vyšetřovatelů, žalobců a na ně napojených „šlachtonovinářů“.
Posledním trumfem tohoto společenství je obvinění Petra Nečase, Jany Nagyové (Nečasové) a bývalého náměstka zemědělství Romana Bočka z uplácení, jelikož údajně zprostředkovali funkce pro tři poslance, kteří nechtěli podpořit stabilizační balíček a opustili sněmovnu.
Změna soudkyně
Původně se tímto případem zabývala soudkyně Helena Králová, která jej shodila ze stolu kvůli nezákonně použitým odposlechům, což později stvrdil i senát Nejvyššího soudu. Králová se dostala pod tlak stejně jako v paralelní větvi Vojenského zpravodajství, kde rovněž zprostila obžalované viny, jelikož se podle ní trestný čin nestal.
Následně zakročil ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), který s Královou zahájil kárné řízení a případ jí byl odebrán. Stejný proces se odehrál v kauze trafik, kterou „shodou okolností“ převzala soudkyně Anežka Pudilová, náchylnější naslouchat verzi obžaloby.
Pudilová nyní nepravomocně rozhodla o podmíněných trestech a pokutách pro všechny tři obžalované, což vyvolává řadu otazníků. Především je zarážející, že při soudním líčení nepodpořil verzi obžaloby nikdo z desítek svědků, ať už byli předvoláni obhajobou či obžalobou.
Soudkyně jejich výpovědi bagatelizovala, nevzala je v potaz. Vycházela jednostranně z názoru obžaloby a dobových novinových článků. Žádné odposlechy, hlavní trumf dozorového žalobce Rostislava Bajgera, přitom nezachytily vyjednávání „něco za něco“. Žádná dohoda o odstoupení z poslaneckého mandátu výměnou za „trafiky“ nebyla uzavřena.
Nečas poslancům posty nenabízel a ani nabízet nemohl už jen proto, že spadaly do gesce ministerstva financí. Politické vyjednávání tohoto typu sice může veřejnosti připadat jako neetické, ale je běžnou součástí politiky a nejen u nás. Například v Německu se nepostihuje. Ištvanovo novátorství spočívá v tom, že je poprvé v polistopadové historii kriminalizováno.
Šlachta u Babiše
Podobných interakcí proběhly na různých zastupitelských úrovních stovky. Pokud tedy brát rozhodnutí prvoinstančního soudu jako precedens, že rozdělování „trafik“ je trestný čin, nelze než se ptát, kdy policie zahájí stíhání mimo jiné Roberta Šlachty, nebo bývalého premiéra Vladimíra Špidly?
Ironií osudu získal Šlachta trafiku náměstka ředitele Celní správy poté, co práskl dveřmi v policii uprostřed války mezi ANO a ČSSD o policejní reorganizaci v létě 2016. Babiš se tehdy postavil na jeho stranu, jelikož sloužil jeho politickým zájmům.
Šéf ANO a tehdejší ministr financí prohlásil, že „se pozeptá na Celní správě, zda Šlachtu nepotřebují“. Tím určil směr. Vzápětí jeho náměstkyně Alena Schillerová oznámila, že na Celní správě vytváří silný pátrací tým, „tak se už víceméně nabízí, že by plukovník Šlachta mohl díky svým odborným zkušenostem, znalostem a praxi tento tým posílit“.
V tomto smyslu s ním osobně jednala ještě před zinscenovaným výběrovým řízením, které Šlachta následně vyhrál stylem povídek Šimka a Grossmanna. Byl v něm jediným účastníkem a nesplňoval ani původní požadavek celní zkoušky. Trafiky u Babiše získali i Šlachtovi blízcí spolupracovníci.
Mělo to být jen přechodné působiště, jelikož bývalý šéf ÚOOZ mířil po volbách na pozici policejního prezidenta. Z toho ale sešlo, jelikož resort vnitra obsadila ČSSD. Zhrzený Šlachta krátce poté opustil Celní správu a jeho uměle vytvořená funkce byla bez náhrady zrušena.
Špidla vyhodil Teličku
Šlachta není jediným adeptem na stíhání kvůli nestandardně získaným lukrativním trafikám. Ještě lepší pozice byla připravena pro Vladimíra Špidlu po debaklu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004. Špidla rezignoval v době, kdy už bylo jasné, že předčasně vystřídá Pavla Teličku na postu eurokomisaře.
Šlo o politický handl, kterým Špidla podmiňoval svůj bezproblémový odchod z funkce premiéra a ze sněmovny. V Evropské komisi nakonec vydržel šest let. Finančně si výrazně polepšil, inkasoval celkem zhruba 40 milionů korun.
Za pozornost stojí i situace v ČSSD po demisi Nečasovy vlády. Server iHned.cz uvedl (22. 4. 2014), že když se v srpnu 2013 hlasovalo o rozpuštění sněmovny, předseda ČSSD Bohuslav Sobotka tehdy váhajícím poslancům sliboval po volbách zajímavá místa, včetně ministerských náměstků. To potvrdil bývalý poslanec Miroslav Svoboda, jemuž byl přislíben post náměstka ministra obrany.
Dalo by se pokračovat. Kdy policie vyrazí zatýkat zmíněné „trafikanty“ a přikryje ji některé vrchní státní zastupitelství? Odpověď je jednoduchá, nikdy.
Před deseti lety šlo o selektivní výběr a dnes jde jen o křečovitou snahu aspoň částečně vyretušovat chatrnou pověst mohutného policejního zásahu, který změnil politickou scénu. Výsledkem je pravý opak, naprostá fraška.
