Vůdce hnutí ANO a premiér Andrej Babiš FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Berenika Peštová se na Facebooku pochlubila svým vystoupením ve Sněmovně. Pustila se do náročného tématu, kterým je přepisování historie. To je od někoho z ANO dost odvážné, protože Andrej Babiš je poměrně dost podezřelý nejen z přepisování historie, ale i přítomnosti. Cílem výkladu paní poslankyně je vysvětlit, že prezident Petr Pavel přepisuje svou vlastní historii a ještě navíc kádruje. Zřejmě jde o obhajobu Filipa Turka, který si svou osobní historii nechal dokonce promazat, byť se mu to moc nepovedlo.
Paní poslankyně nejspíš trochu improvizovala, jak začala vzpomínat na své dětství na základní škole, občas slovo vypadne, což se v mluvené řeči stává, ale podstata sdělení je jasná: „Takže když jsme byli my na základní škole, v tom… totalitě, tak jsme skončili někde v roce 48. Pak to tak nějak jako prošumělo, ty 50. léta, to jsme se moc nebavili, šedesátý osmý taky nikdo nechtěl říct, protože nikdo si nechtěl pálit z těch učitelů ruce. Takže my teď ve své podstatě úplně popřeme (zřejmě historii, pozn. aut.) do 89. roku.“
Všechno směřuje k odhalení, že pro Petra Pavla není ohledně jeho minulosti žádné omluvy.
„Takže jestliže pan prezident je rozvědčík, byl rozvědčík, manželka politručka, tak teď to všichni zapomeneme. Protože to je hrdina, náš národní hrdina. Ne, ten váš životopis je celej, celej, vždycky ho musíte říct celej. Jestliže tam máte škraloup, je celej. Mně třeba vadilo, že on vytěsnil ve svých rozhovorech tuto část svého života. 27 let není mladická nerozvážnost. Tady máte kolegyně, kterým je 22, 23, 25, 27. Já je taky beru jako hotové lidi. Já k nim i tak přistupuju… Takže mi neříkejte něco o nějaké mladické nerozvážnosti a že si někdo něco odpracoval. Ne, neodpracoval,“ sdělila rezolutně Berenika Peštová.
Tak se podívejme, jak historii přepisují v ANO a to ohledně svého předsedy.
Na stránkách ANO dodnes visí obhajoba Andreje Babiše z roku 2016, že nespolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Tohle je pokus o přepsání historie.
„Na internetu se objevil svazek StB, který údajně vedla na Andreje Babiše komunistická státní bezpečnost. Andrej Babiš se nikdy písemně nezavázal ke spolupráci s bývalou Státní bezpečností, nikdy s touto organizací jako agent vědomě nespolupracoval a nikdy ani neprojevil vůli s ní spolupracovat,“ dočteme se tam.
Uveďme ještě aspoň několik argumentů, které tam Babišovi přepisovači historie použili: „Údaje ve spise jsou dodatečně napsané stejnou osobou a ve stejném čase, i když takzvaná spolupráce měla probíhat několik let a osoby, které byly odpovědné ze strany StB za vedení spisu se opakovaně vyměnily. Takzvaná spolupráce měla probíhat (a je vykazována účtenkou z restaurace) i v době, kdy Andrej Babiš dlouhodobě pobýval jako delegát v Maroku. Mohla tak být těžko na dvou místech vzdálených od sebe několik tisíc kilometrů. Zpráva o získání ke spolupráci je evidentně opsána z listiny z jiného staršího svazku vedeného StB na úplně jinou osobu.“ A tak dále.
Prostý Babišův fanoušek bude ohromen, jak je to jasné a pocítí rozhořčení nad křivdou spáchanou na příteli lidu. Akorát že vůbec.
Podle historiků, jako je Jerguš Sivoš, který připravil odborný posudek pro bratislavský krajní soud, je tvrzení o dodatečném falšování nepodložené. V Rozhovoru pro Reflex v roce 2017 potvrdil, že archívní výzkum ukazuje na konzistentní následnost dokumentů z různých období, které se navzájem propojují s jinými svazky StB. Šlo o 12 souvisejících spisů. Falšování by vyžadovalo koordinaci více příslušníků a přišlo by se na to při pravidelných revizích. Za to hrozilo vězení. Existují také zmínky o spolupracovníkovi „Bureš“ (Babišovo krycí jméno) v nezávislých svazcích, které nejsou součástí hlavního spisu.
„Kontrolovali se navzájem, bylo to prostředí plné paranoie. Každý věděl, že je kontrolován. Důležitou roly hrály i stranické útvary. Jakákoliv chyba nebo vybočení by se okamžitě obrátily proti nim,“ říká historik Sivoš.
Časové údaje v dokumentech sedí s Babišovými cestami. Například setkání evidovaná v Bratislavě (s účtenkou) probíhala v obdobích, kdy Babiš nebyl dlouhodobě v Maroku. Delegace tam trvala jen několik měsíců, ne kontinuálně. Navíc existují záznamy o Babišově přístupu do konspiračních bytů StB v Bratislavě. Podle obhajoby to neznamená fyzickou přítomnost, ale archivní kontext to vyvrací. StB měla mechanismy pro ověření takových údajů, falšování by bylo riskantní.
Zpráva o získání ke spolupráci není opsána, ale autentická, s unikátními detaily specifickými pro Babiše (například kontext zahraničního obchodu v Petrimexu). Porovnání s jinými svazky ukazuje, že šlo o standardní formát, ale obsah je originální. Verbování proběhlo v roce 1982 důstojníkem Júliusem Šumanem v bratislavské vinárně, což potvrzují křížové odkazy v archivech.
U Babiše je kompromitující nejen jeho předlistopadová minulost, ale i polistopadová historie a přítomnost. V 90. letech máme rozjezd jeho podnikání za peníze záhadného původu, pak nepřátelská převzetí konkurence, soudně prokázané lhaní a nesplněné sliby. Berenika Peštová se dala dohromady se skutečně pozoruhodnou postavou.
Petr Pavel za sebou tak temnou dráhu nemá a není tam nic tajného. Být za normalizace členem KSČ nepochybně není nic, čím by se někdo mohl chlubit. Vedení strany bylo dosazeno ruskými tanky a ve vybudování komunismu už mohlo věřit jen pár jedinců odtržených od reality. Pak nezbývá než se každým člověkem zabývat zvlášť, jak se s tím vyrovnal. Andrej Babiš se chová jako starý bolševik všude, kde se vyskytne, ať už vstoupí do KSČ, nebo si založí stranu vlastní.
Proč je někdo přesto vůči němu pořád loajální? Nejspíš proto, že je to výhodné. Být souputníkem někoho, kdo si nejen minulost neodpracoval, ale ani náznakem se o to nepokusil.
