Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK/Petr Kupec
FOTO: ČTK/Petr Kupec
Vláda tento týden odsouhlasila návrh ministerstva vnitra na změnu volebního zákona, ovšem hned ve dvou variantách. První počítá se zachováním čtrnácti volebních krajů a druhá s Českou republikou jako s jedním volebním obvodem. Podle ministra vnitra Jana Hamáčka obě splňují parametry požadované Ústavním soudem, který před třemi týdny svým rozhodnutím zrušil některé části dosud platného zákona. Když si k tomu přidáme, že v poslanecké sněmovně už jedna úprava volebního zákona leží a další připravují senátoři, vychází nám z toho pěkný zmatek. Schvalování nových volebních pravidel ale ukrývá ještě další nástrahy a už teď se dá odhadnout, jak to celé dopadne.
V první řadě není vůbec jasné, proč vláda přišla se svými dvěma variantami úprav volebního zákona, když ve sněmovně je již docela dlouhou dobu k dispozici lidovecká verze zákona, která je spojená především s poslancem Markem Výborným a která se v dolní komoře parlamentu nachází už od listopadu 2019.
Ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček, jehož rezort návrh ve dvou verzích přichystal, se odvolává na to, že ministerstvo vnitra je dostalo za úkol připravit od předsedy vlády Andreje Babiše. „Teď bude záležet, na jaké variantě bude v parlamentu politická shoda,“ dodal Hamáček.
Bohužel ve skutečnosti to tak jednoduché pravděpodobně nebude, už jen z toho důvodu, že různých alternativ volebního zákona bude ve hře o něco více, ale v první řadě se docela dobře může stát to, že se spor o podobu nových volebních pravidel překlopí v dlouhou, úmornou a nikam nevedoucí zákopovou válku, která bude zároveň poněkud upozaděná kvůli řešení aktuálních problémů spojených s řáděním pandemie.
Jak uvedl šéf ústavně právního výboru senátu Tomáš Goláň z ODS v rozhovoru pro Info.cz minulý týden v sobotu: „Osobně jsem požádal paní Válkovou, aby nám návrhy poslanců zaslala během dubna. V danou chvíli jsme ale iniciovali jednání senátorů s tím, že chceme mít vlastní návrh, sněmovna je zahlcená jinou prací, a my bychom prostě nechtěli, aby se zákon o volbách dostal ve sněmovně na druhou kolej. Proto jsme na tom začali pracovat a chtěli bychom náš návrh schválit v senátu v prvním čtení už příští týden. Chceme ho schválit co nejdříve a pak poslat do sněmovny. Nemůžeme si dovolit otálet, zase tolik času na to není, a sněmovna je zatím stále v bodě nula.“
Promrhání drahocenných týdnů a měsíců
Přístup senátorů je naprosto pochopitelný. Je logické, že nechtějí na nic čekat a chtějí vzít iniciativu do svých rukou, když se zdá, že situace ve sněmovně ohledně přístupu k nové podobě volebního zákona bude přeci jen o něco složitější než v senátu a bude trvat déle, než se zde ve vztahu k němu ustanoví jasná většina.
Stejně ale nakonec nebude jiná cesta než ta, že si zástupci jednotlivých politických stran a hnutí v dolní a horní komoře parlamentu spolu budou muset sednout a dohodnout se na dalším postupu, a to zvlášť v situaci, kdy tady budou snad dokonce čtyři různé návrhy úprav volebního zákona (byť tři z nich se asi budou z velké části překrývat). Pokud nemá nastat naprosté zmatení a chaos a ve výsledku promrhání drahocenných týdnů a měsíců, jiná možnost není.
V této souvislosti je však důležité podívat se trochu podrobněji na to, jaké je dnes složení poslanecké sněmovny a senátu. Ke schválení nového volebního zákona je potřeba, aby se změnou souhlasila dolní i horní parlamentní komora, a to většinou všech přítomných poslanců a senátorů. Při plném počtu by to znamenalo 101 poslanců a 41 senátorů.
V senátu by to nemělo být obtížné. Už jen dva největší senátorské kluby (ODS a TOP 09 a Starostů a nezávislých) mají dohromady celkem 51 senátorů. Mnohem komplikovanější situace ovšem nastane v poslanecké sněmovně. Hnutí ANO a SPD Tomia Okamury, která dávají najevo, že se jim nezamlouvá dosavadních čtrnáct volebních krajů (ty by měly být součástí všech zmíněných návrhů kromě jedné z variant z dílny ministerstva vnitra), mají dohromady celkem 97 poslanců.
Pak je tady ještě dalších šest nezařazených členů a členek dolní komory parlamentu, mezi kterými najdeme například Václava Klause mladšího, Zuzanu Majerovou Zahradníkovou, Lubomíra Volného či Terezu Hyťhovou. Zkrátka a dobře bez domluvy s hnutím ANO to prostě nepůjde. V konečném důsledku tak záleží jen na tom, jak velkou vůli domluvit se bude mít Andrej Babiš a kam až mu budou případně ochotni ustoupit senátoři.
Destabilizace české politické situace
Když k tomu doplníme, co se uvádí ve shrnutí úterní schůzky prezidenta Miloše Zemana, premiéra Andreje Babiše, předsedy sněmovny Radka Vondráčka, ministra vnitra Jana Hamáčka, ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka a ministra obrany Lubomíra Metnara na webových stránkách Pražského hradu, je zjevné, že to s Babišovou snahou ustoupit a dohodnout se moc žhavé nebude.
Podle toho, co se zde píše, tak účastníci hradního setkání: „Rozhodnutí Ústavního soudu označili za potencionální destabilizaci české politické situace vzhledem k tomu, že byl zrušen volební zákon v průběhu volební kampaně.“ Nutno dodat, že pokud by Andrej Babiš netrval na jednom volebním obvodu, případně na bonusu pro vítěze, který také na rozdíl od opozičních stran prosazuje (byť ten zřejmě nebude v žádném návrhu volebního zákona, ani v těch vládních), žádná destabilizace české politické situace by nehrozila. Vše je tedy v rukou premiéra Babiše a záleží pouze na tom, nakolik bude ochotný se domluvit.
Největší nebezpečí spočívá v tom, že šéf hnutí ANO se nejprve bude tvářit, že má jiné akutnější věci na práci než řešit volební zákon. Spoustu času tedy uběhne bez toho, že bychom se někam hnuli, načež pod tlakem blížících se voleb udělá Andrej Babiš bez větší vůle k něčemu skutečně dospět pokus s opozičními stranami jednat. To ale samozřejmě nikam nepovede, posléze tak na ně začne nadávat a obviňovat je z čeho? No přece z destabilizace české politické situace.
A nakonec to dopadne tak, protože už nebude zbytí a protože opoziční strany budou přitlačené ke zdi a poněvadž jsou těmi odpovědnějšími, kdo se chce domluvit, že Babišovi kývnou na něco, co bude mít blíže tomu, co chce právě on. Největší problém však bude zakopaný v tom, že půjde o narychlo splácaný, nedomyšlený a po všech stránkách nepřipravený legislativní zmetek, který přinese jen další potíže, o nichž se ale dozvíme, až když bude pozdě. Snad se to celé vyvine ještě trochu jinak a lépe. Uvidíme.
