Dezinformační web euportal.cz přinesl 23. srpna článek šéfredaktora rovněž dezinformačního webu Protiproud Petra Hájka. Jde o rozhovor, který Hájek vedl s Václavem Klausem pro „čtenáře nového čísla vlasteneckého měsíčníku MY“.
Petr Hájek, dnes už zcela zmatená postavička zabředlá do konspiračních teorií, dopřál Klausovi prostor, aby se vyjádřil ke „covidismu“, neexistenci klimatických změn a zhoubné roli Václava Havla po listopadu 1989. Celkem nic nového. Pak zjevně zahořklý Klaus odpovídá na to, co by se s naším živořením v Evropské unii a diktátem Bruselu a progresivistických sil dalo dělat. Hájek se ptá: „Takže zatím nemáme jinou šanci než čekat, až se unie zhroutí, jako se zhroutil sovětský blok, a tiše pozorovat, jak nás Brusel, respektive Německo salámovou metodou jako stát a národ rozpouští?“
Klaus rozvážně odpovídá: „Ono se to vždycky odvíjí od mnoha věcí. To bych třeba musel vědět, že je tu nějaká šance návratu lidí mého typu do politického světa, nebo že je šance na zrod českých Orbánů. To ale tady kolem sebe nevidím. Když bude čtyři pět Orbánů v Evropě, když se náhodou urodí takový Orbán u nás, tak bychom ke změně poměrů v EU mohli výrazně přispět. Ale dokud je to tak, že politické strany s tímto programem buď jen taktak prolezou do parlamentu, nebo mají dvanáct patnáct procent, to je málo. Třiadvacet procent, pak se o tom bavme.“
Podle Klause tedy máme v Evropě málo Orbánů a u nás žádného. To je nám skutečně líto. Nějaký takový Orbán, který by stavěl ruskou jadernou elektrárnu za peníze půjčené od Ruska, chtěl vybudovat v Budapešti čínskou univerzitu (když vypudil Evropskou univerzitu George Sorose), paralyzoval ústavní soud, ze státních médií udělal hlásnou troubu své strany a chtěl zřídit v Maďarsku ruskou banku, jejíž pracovníci by měli ruské diplomatické pasy, by se tady Klausovi jistě líbil. Jeho syn ale tuto naději na nového vůdce jaksi nenaplnil a v podstatě zatím nikdo. Tak aspoň celá famílie Klausů agitovala pro zvolení Miloše Zemana, čímž se levicovým silám nepochybně zasadil těžký úder.
Celkem to ale chápeme. Nebezpečí vidí Klaus úplně jinde než ze strany Ruska, takže mu Orbánovo pseudovlastenecké řádění nevadí. Hned nám objasnil, jak to dnes ve světě je:
„Ruské nebezpečí? Ne, to opravdu necítím a nijak se s tím neskrývám. Já cítím nebezpečí z opačné strany. Čímž vůbec nebagatelizuji nebezpečí vojensko-jaderná. Ta určitě existují. Ale to není to, co nás dnes ohrožuje. Nás ohrožuje vlastní zblbnutí, vlastní přijetí zhoubných ideologií, které k nám nikdo nepropašovává z Moskvy nebo z Petěrburgu. Ty k nám propašovávají z Washingtonu a z Berlína, tedy z Bruselu.“
Bodejť by cítil nebezpečí z Ruska, když dostal od Putina Puškinovu cenu a odebral se na ostrov Rhodos na sedánku pořádanou agentem KGB Jakuninem pro světové užitečné idioty.
Petr Hájek z toho všeho, co slyšel, byl velmi lítostivý, skoro jak ten malý medvěd z večerníčku Potkali se u Kolína. Zoufale se tedy ptá:
„Myslíte tedy, že lidé toužící po uchování normálního světa už definitivně prohráli? Nebo, co by měli dělat? Jak se angažovat, aby tu ničivou lavinu zastavili?“
Klaus mu dal takovou ne-radu: „Samozřejmě, jediné, co mohu říci, je vybídnout k angažovanosti politické. Bez té to prostě nepůjde. Ale co konkrétního někomu v tomto smyslu poradit, to prostě v aktuální situaci nějak nevidím. A obávám se, že to všechno, o čem tu dnes spolu hovoříme, nebude ještě ani otázkou minimálně nadcházejících parlamentních voleb. Myslím, že bezprostředním úkolem je začít budovat nějaké zásadní politické hnutí, které by si dávalo dlouhodobý politický cíl. Které by bylo dobře vybaveno po stránce personální, myšlenkové. To by nějakou roli sehrát mohlo. Jasně, může přijít nějaká náhlá katastrofa, při které všechno začíná od nuly. To by mohla být příležitost pro rychlé pozdvižení praporu. Ale – vlastně ani nevím, jestli si to přát.“
Je to takový podzim malého českého patriarchy. Orbán nikde, spíš mnoho všelijakých orbáníků, kteří nejsou ani zdaleka tak chytří, jako Orbán sám. Poslední ranou by mohlo být, že by Václavu Klausovi v Rusku odstavili Putina. To už by byla nejspíš poslední kapka.