Milan Knížák FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Milan Knížák odhalil, že se blížíme totalitě, protože se u nás zakazují názory. Kromě toho dospěl k neotřelé myšlence, že mezi Ukrajinou a Ruskem není rozdíl, leda snad v tom, že na Ukrajině je to horší.
„Zakazovat názory, nátlak je znakem totality,“ pravil v rozhovoru pro Radio Universum a hned ho 5. prosince citovaly Parlamentní listy. „Myslím, že svoboda vyprchává pozvolna pořád, ale s covidem a s válkou na Ukrajině to akcelerovalo,“ míní Knížák, kterému se prý tehdy někdo dokonce odvážil říct, že by si měl vzít roušku.
Pak líčí, v čem ta plížící se nesvoboda spočívá. „A s příchodem války, když jsme zjistili, že Ukrajinci jsou výborní, je to výborná společnost, a Rusové jsou ta nejhorší společnost, v čele s Putinem. To mi připadalo divné. A že se nesmělo a nesmí myslet něco opačně. Já nevidím rozdíl mezi systémem v Rusku a na Ukrajině, je to zkorumpovaná společnost na obou stranách, nikdy žádná demokracie. Připadá mi, že na Ukrajině je to o něco horší, poněvadž z Ruska lidi neutíkají tak zuřivě jako z Ukrajiny,“ naříká nad nesvobodou Knížák, který si jinak myslí a říká, co chce, a nic se mu neděje.
Podle něj i kdyby byli Rusové ti nejhorší zločinci a Ukrajinci ti největší andělé, stát nemá právo říkat, co si o tom myslet.
„A náš stát se k tomu uchýlil. Chce, jak správně říkáte, použít zákonnou normu k tomu, aby mohl lidi, kteří mají jiný názor, než je oficiální, pronásledovat, a to je něco, co nemohu v žádném případě dopustit. Páč každý má právo na nějaký názor, i na špatný názor má právo,“ vyjadřuje Knížák názor, který prý vyjádřit nesmí.
Milan Knížák by měl vědět z vlastní zkušenosti, jak vypadá společnost, kde se musí mlčet, aby nepřišly nemilé sankce. Jaké jsou znaky společnosti, kde „není žádná demokracie“. Pak by si z toho měl odvodit, že když na Ukrajině probíhají volby, kde si lidé volí, koho chtějí, a my nevíme ani dlouho, ani těsně předem, jak to dopadne, je to snad lepší než v Rusku. V Rusku, kde je jasné, že volby do dumy vyhraje Jednotné Rusko a prezidentské V. V. Putin. Opoziční kandidáty předem pozavírají, nebo aspoň obžalují, aby kandidovat nemohli. Některé zavraždí a svede se to na záhadné „Čečence“.
Teď teda možná ne, protože hrdlořezové pana Kadyrova jsou momentálně nasazení vraždit na Ukrajině, tak se o nich musí mluvit pěkně. Jinak by se náčelník Ramzan ve svém soukromém království mohl moc a moc zlobit.
Tisíce lidí lze v Rusku postihnout zákonem o „podpoře extremismu“, který má zpětnou platnost, což je unikát. Podpora extremismu spočívá třeba v tom, že někdo před lety souhlasil s nějakým názorem Alexeje Navalného. V době, kdy na tom nic nezákonného nebylo, jen se to moc nelíbilo. Když se při sčítání hlasů zjistí, že nějaké hlasy pro Jednotné Rusko chybí, přes noc záhadně narostou. Je to takový očividný podvod, že to vadilo i komunistům, kterým to ukradlo hlasy. Trochu protestovali, ale protože už nemají revoluční jiskru jako za Lenina, hned je z Kremlu zpacifikovali.
Podle logiky Milana Knížáka by nebyl rozdíl mezi napadeným Polskem a nacistickým Německem. Žádná extra demokracie tam nebyla, všude samý antisemitismus a klerikalismus a vůbec.
Je Milan Knížák proniknutý duchem zkrachovalého klausismu? Je to křečovitá snaha být „nekonformní“ dovedená do absurdity? Nebo snaha působit disidentsky, tentokrát ovšem bez jakéhokoli rizika?
Především je to nesmírně trapné. Máme ale svobodu slova a tedy i svobodu se ztrapnit.
