Ministryně Jana Maláčová (ČSSD) na Interview Plus Českého rozhlasu hodnotila současnou situaci kolem premiéra Babiše. Mimo jiné řekla: „Kdyby se opravdu prokázalo, že premiér je ve střetu zájmů, tak by to, alespoň za sebe mohu říct, byla ta červená linie… Je to tak závažná věc, že by to bylo dál velmi složité a těžko udržitelné.“

Nezdá se jí ani kritika evropských auditorů, kterou Babiš pronesl: „Nevím, jak k tomuto názoru dospěl, ale není to šťastná situace. Obecně, takovéto hodnocení předsedovi vlády nepřísluší.“

Mluvila také o vlně demonstrací: „Velmi bedlivě to sleduji. Myslím, že demonstrací už bylo hodně a postupně nabírá i jejich síla. Není to žádný příjemný pocit, pokud lidé, kteří vyjadřují svůj svobodný názor, už kromě demise ministryně Marie Benešové teď požadují i demisi premiéra. Nic příjemného to není.“

Jana Maláčová jistě musí vědět, proč Babiš mluví o nekompetenci auditorů. Přece nemůže premiér souhlasit s tím, že tu předběžnou zprávu napsal někdo, kdo tomu rozumí a bez nějakých postranních úmyslů. Že je nepříjemné sledovat demonstrace, které kritizují vládu, kde sama sedí, je taky pochopitelné.

Zajímavé je to s tou červenou čárou. Tady už bylo od počátku Babišova působení v politice několik červených čar a sociální demokracie se přes ně nějak přenesla. Výsledkem je to, že je najednou v bídné situaci. V průzkumech preferencí ještě ČSSD nějak balancuje, ale evropské volby dopadly katastrofálně. To byl průzkum sám o sobě.

Motivace k účasti na této vládě je pochopitelná jen tehdy, když vezmeme v úvahu podivné motivy, tedy touhu mít pořád nějaká křesla, dokud to ještě jde. Cokoli, co by se dalo vydávat za úspěch, si přisvojí Babiš a protože má k dispozici svou propagandistickou mašinérii, Lidový dům tomu může sotva čelit. Zpráva o zásadovém boji sociálních demokratů za pracující se k oněm pracujícím v potřebné míře ani nedostane. Jana Maláčová sama vidí, že zdroje už nejsou. Oblíbená technika sebrat a přerozdělit naráží na zákon zachování hmoty a ten se nedá ve Sněmovně nijak novelizovat a je pochybné, že to někdy půjde.

Ze striktního hlediska se jistě musí čekat na vyjádření našich úřadů ke zprávě a na výsledek případného soudu a podobně. To ovšem nic nemění na tom, že Babišovo jednání zná dostatečně každý, kdo se o to zajímá, a to mnoho let.

Koupil si média? Koupil. Sedí tam vzdor všelijakým svěřenským fondům úslužní šéfredaktoři, které si dosadil? Sedí. Povedlo se Agrofertu přisát na státní a evropské peníze? Povedlo. Odporuje si Babiš ve svých výpovědích? Ano. Byl agentem StB? Byl. Vykládal konspirační bláboly o listopadu 1989? Jistě. Obviňuje lidi, kteří nikdy nebyli ani vyšetřováni, že jsou lháři a zlodějové? Obviňuje. Pomohla ČSSD účast v poslední vládě? Sotva.

K nějakým závěrům na základě toho, co ví každý, kdo vědět chce, může dojít i ten, kdo nestudoval na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho a na London School of Economics. Chce to jenom nevršit pouze znalost faktů, ale také si je dát do souvislostí. Tohle se chce už po školních dětech a pořád to nějak kulhá. Žijeme ale v době celoživotního vzdělávání, pořád se s tím dá něco dělat. Pokud člověk překročí momentálně narýsovanou oranžovou linii, za kterou se nejstarší česká strana sama uvěznila.