Podle Navalného liberalismus v žádné krizi není. Lidem se nelíbí někteří liberálové

Ruský právník a politický opoziční aktivista Alexej Navalnyj se zúčastnil debaty s americkým politologem Francisem Fukuyamou ve Varšavě. Na Foru Borise Němcova diskutovali 9. října o populismu, liberalismu a svobodě. Navalnyj si nemyslí, že by lidé měli problém s liberálními idejemi, jen mají problémy s lidmi, kteří ty myšlenky kdysi hlásali.

Navalnyj řekl: „Vůbec si nemyslím, že jsou liberální ideje v nějaké krizi. Pro obyčejného člověka je to vždy nějaký (konkrétní) jedinec, který ztělesňuje liberalismus. V Rusku je to spojeno s konkrétními lidmi z počátku 90. let. V tomto smyslu, když někde v Rusku zmíníte slovo ‚liberální‘ nebo dokonce ‚demokratický‘, nikdo už nechce nic dalšího slyšet. Pokud však začnete hovořit o svobodě projevu, právním státu nebo čestných soudech a dalších věcech, které ve skutečnosti tvoří liberální ideologii, každý to najednou podporuje. Kdokoli, (dokonce) i Putin, je pro. Že Putin jednoduše donekonečna lže, že se tyto liberální prvky vyskytují v ruské politice, je jiná věc. (…)

Všimněte si, že libertarianismus v současné době v Rusku prožívá jakousi renesanci. Velký počet lidí se účastní přednášek, diskutují o všem donekonečna a pořádají velká shromáždění. (…) Já sám s nimi v mnoha ohledech souhlasím a něco z jejich ideologie je podle standardů poměrně konzervativního Ruska trochu mimo, přesto to však přitahuje velké množství lidí. To naznačuje, že představy o tom, že naše země je jakýmsi temným koutem, kde každý odmítá liberalismus, jsou zcela nesprávné (…)

Ale podívejte se na ‚systémové liberály‘ – jakmile se dostanou k moci, začnou se chovat jako noční můry rusofobů, mluvit o temných stránkách ruského lidu, o tom, že naši lidé jsou divocí a že pokud jim dáme svobodu, půjdou a všechny pozabíjí.“

Tolik Navalnyj. Popisuje vlastně problém, který se týká zřejmě i dalších zemí, které se pokusily vymanit z komunistické ideologie a totalitní vlády jedné strany. Myšlenky, které se v době změn hlásaly (liberální demokracie, volný trh, svoboda), byly hlásány lidmi, kteří potom v mnoha ohledech zklamali. Proto už je publikum trochu alergické, když slyší mluvit i idejích samotných. U nás se také projevuje tažení proti liberální demokracii, na kterém se podílí celá fronta sahající od Klausů po Ovčáčka.

Vždycky jde ale o to samé: podat myšlenky jazykem, kterému lidé rozumí. Skoro každý pochopí, že je dobře, když se mu nikdo nebude montovat do osobního života a podnikání a práce. Nejenom, že je to dobře, ale že na nastolování nevolnictví všeho druhu nemá nikdo právo. Tohle chce liberalismus, a liberální demokracie je systém, který to má umožnit.

Jistě se najdou lidé, kteří chtějí žít jako nevolníci a s tím se pak nejspíš nedá mnoho dělat. Je jich snad ale méně, než si skeptici myslí. Jde o to, aby se slovům vracel jejich skutečný význam, a pokud je to třeba, aby se věci prostě názorně podaly jinak. Politika není jen technologická rutina, měla by to být také tvůrčí činnost.