KOMENTÁŘ / Tomio Okamura pokračuje ve svém tažení proti Evropské unii. Jeho poslední pokus je tak slabý, že buď šéf SPD trpí fatální neznalostí, nebo vědomě neříká pravdu. U zákonodárce by bylo na pováženou obojí.
Dne 23. července v Parlamentních listech dostal Okamura otázku, která ho musela potěšit. „Evropská komise podala žalobu na polský ústavní soud kvůli tomu, že ten rozhodl, že polská ústava je nadřazená právu Evropské unie. Co to znamená pro nás a pro vaše plány hájit v rámci těchto institucí národní suverenitu?“
Následovala obvyklá snůška frází a nesmyslů.
„Diktatura Evropské unie se zostřuje. To by snad mělo být u suverénních států naprosto samozřejmé, že jejich ústava je nadřazená veškerému ostatnímu právu! O žalobě bude navíc rozhodovat Soudní dvůr EU. Takže orgán Evropské unie žaluje Polsko a jiný orgán EU o tom bude rozhodovat. To je fakt nezávislost jako prase. Navíc Soudní dvůr EU je známý tím, že podporuje centralizaci EU. Z unie se stává nová tyranie. Čím dříve z EU odejdeme, tím lépe!“ rozhořčil se Okamura.
Okamura vykládá nesmysly. Jednak v případě Polska nejde o to, že by právo EU bylo nadřazené polské ústavě, jednak zřejmě neví, nebo to předstírá, jak přednost evropského práva nad národním funguje.
Evropská unie (EU) má určitou míru „vyšší moci“ ve vztahu k právům členských zemí. Tento princip je zakotven v článcích 4 a 5 Smlouvy o Evropské unii. Podle něj, pokud je záležitost v pravomoci EU, právo EU má přednost před vnitrostátním právem členských zemí. Pokud by třeba vnitrostátní zákony členské země byly v rozporu s nějakou směrnicí, měly by být změněny tak, aby byly v souladu s právem unie. Právo Evropské unie je ale nadřazeno pouze v oblastech, kde má EU pravomoc. Tam, kde má členský stát výhradní pravomoc, jako například v oblasti obrany nebo veřejného zdraví, unijní právo přednost nemá.
Pokud jde o „polský případ“, nejde o polskou ústavu jako takovou. „Evropská komise žaluje Polsko u soudu kvůli rozsudkům polských soudců, které odborníci považují za ‚právní polexit‘, jenž zásadním způsobem narušuje právní řád EU,“ napsal list The Guardian.
„Evropská komise podala k Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) stížnost na Polsko, která se týká obav ohledně judikatury a legitimity ústavního soudu, uvádí se v prohlášení SDEU. Komise tvrdí, že výklad ústavy provedený Ústavním tribunálem ve dvou rozhodnutích ze dne 14. července 2021… a 7. října 2021… porušuje povinnosti Polska podle čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii (SEU). Dále tvrdí, že tato rozhodnutí hrubě porušují obecné zásady autonomie, přednosti, účinnosti a jednotného uplatňování práva EU, jakož i závaznost rozsudků SDEU,“ píše web bnn.network.
O co jde konkrétně? Nikoli o polskou ústavu, ale o to, jak si současná vláda strany PiS počíná při jejím výkladu. „Polsko v rámci reformy kritizované domácí opozicí i unijními orgány v prosinci 2019 přijalo zákon měnící vnitrostátní pravidla organizace obecných soudů a polského nejvyššího soudu. Podle Evropské komise předpis, který svěřil rozhodování o kárných prohřešcích soudců do rukou kárného kolegia, jehož nezávislost a nestrannost není zaručena, omezil nezávislost polských soudů. Podle verdiktu může ovlivnit nezávislost polských soudců už pouhá vyhlídka, ‚že by takový orgán mohl rozhodovat o otázkách týkajících se jejich postavení a výkonu jejich funkce‘. Unijní soud kromě toho dospěl k závěru, že s ohledem na ‚poměrnou šíři a nepřesnost ustanovení novelizačního zákona‘ by mohl tento předpis vést k omezení záruky přístupu občanů k nezávislému a nestrannému soudu.“
V polské vládnoucí straně samozřejmě zuří. „Nejvyšší soud EU je zkorumpovaný,“ prohlásil polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro. PIS tvrdí, že reforma má justici zbavit lidí spjatých s totalitním komunistickým režimem. Opozice se obává, že vláda se jen snaží posílit svůj vliv na soudy. Kdyby PiS uspěla v podzimních volbách, soudnictví bude zcela v její moci.
Mocenské ambice Práva a spravedlnosti jsou zcela zjevné. Strana už si zcela podřídila polskou veřejnoprávní televizi a přes polostátní společnost Orlen se pokouší ovládnout regionální tisk. V situaci země rozdělené politicky přibližně půl na půl může takové ovládnutí médií ovlivnit výsledky voleb. Při prezidentských volbách dostal Andrzej Duda 51,21 procenta získaných hlasů a jeho protikandidát Rafal Trzaskowski 48,79 procenta. Televize masírovala voliče v Dudův prospěch dost bezostyšně a je legitimní se ptát, jestli by bez této mediální moci nebyl prezidentem Trzaskowski. Opozice se právem obává, že převzetí státu jednou stranou by strana Jarosława Kaczyńského po ovládnutí soudů mohla zabetonovat.
Polsko vstoupilo do EU dobrovolně a podepsalo vstupní smlouvu. Občané Polska jsou současně občany EU, a když mnozí Poláci trvají na dodržování evropských norem, vědí, co dělají.
Tomio Okamura by nás z Evropské unie chtěl dostat. Důsledky by byly jasné. Kdyby se někdy dostal k moci, mohl by si pak na zahnívajícím pseudosuverénním písečku dělat, co by chtěl. Také Moskva by naším exitem dostala milý dáreček. Mohla by v „exitových“, izolovaných a zchudlých státech lépe uplatňovat svůj vliv. Okamurův výraz „fakt nezávislost jako prase“ by se hodil spíš na jím vysněný výsledek. Poklonkování Kremlu a podoba státu jako osobního léna pro něj a jeho kliku. Kdyby se okamurovcům ve spojení s dalšími údajnými „vlastenci“ povedlo ovládnout média, soudy a upravit si volební systém, mohli by se ve funkcích uhnízdit nadosmrti. Takhle funguje Maďarsko Viktora Orbána, ke kterému SPD tak vzhlíží. Premiér a ministři se chovají jako Putinovi agenti, peníze se sypou do jejich kapes a peněženek kámošů a ekonomické problémy rostou.
Tomio Okamura obviňuje Evropskou unii z „nové tyranie“, ale tyranie v Rusku a ruský imperialismus mu nijak zvlášť nevadí. Jak by vypadala Okamurova „přímá demokracie“, si snadno domyslíme, když se podíváme na jeho vlastní stranu. Tam není demokracie žádná. Tenhle model by se mu nejspíš líbil i v rámci celého státu.