Jiří Paroubek FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Jiří Paroubek, bývalý člen Československé strany socialistické, bývalý předseda ČSSD a bývalý předseda a zakladatel již zaniklé strany LEV 21, rozebral projev premiéra Petra Fialy a konstatoval úspěchy ruské armády na Ukrajině. Jako ukázka alternativního myšlení to není špatné, ale snad by si to měl nechat pro sebe.
Jiří Paroubek nedávno přiznal, že na něj v poslední době přicházejí mrákoty. Nejspíš je jeden z posledních, kdo si toho stavu všiml, mrákotně působí už mnoho let. On se ovšem domnívá, že za to může vystupování ministra zahraničí Jana Lipavského. O něm řekl: „Je vůbec otázka, jak je možné, že se tato osoba řízením osudu stala ministrem zahraničních věcí Česka. A když si představím, jak bude tento exot s elementární neznalostí problematiky zahraniční politiky vypadat na evropské scéně v průběhu českého předsednictví, jdou na mě přímo mrákoty.“ (Parlamentní listy, 13. června 2022)
Na nás by mohly jít mrákoty, kdybychom už nebyli na ledacos zvyklí, z představy, že by třeba v době předsednictví EU byl premiérem někdo jako Paroubek. Hlasatel politiky „mnoha azimutů“, čímž se myslely kšeftíky s Ruskem po vzoru Putinovy loutky, německého exkancléře a Paroubkova „přítele“ Gerharda Schrödera. Lipavský se provinil tím, že kritizoval představu prezidenta Macrona, že by Rusko nemělo být ponižováno. Tím se zjevně myslí, že ponižováno bude, když se mu nedovolí okupovat ukrajinská území a vraždit tam a loupit a deportovat Ukrajince do Ruska. Rusko, tedy přinejmenším Kreml, samozřejmě trpí pocitem ponížení, když nemohou podle své úvahy vraždit, loupit a deportovat, tak by se jim to mělo aspoň trochu dovolit, aby činovníci v Moskvě neměli špatný životní pocit, že jim snad někdo něco vyčítá.
Teď se naše politická mrtvola (Vaše věc – Parlamentní listy, 23. 6.) vyjádřila k projevu premiéra Fialy: „Při poslechu Fialova projevu jsem nutně musel nabýt dojmu, že mu jde spíš o to zakrýt krizi ve vládě vyplývající z řádění zločinecké skupiny navázané na druhou nejvýznamnější vládní stranu (STAN), kterou nyní vláda řeší.“
Žádného dojmu ale člověk nemusí nabýt „nutně“. Exčinovník toho dojmu nabýt chce, takže je těžké i zbytečné mu v tom bránit. Petr Fiala mluvil o věcech, které jsou jednak důležitější než čachry v jedné z pěti vládních stran, jednak by se musely řešit i v případě, kdyby byla strana STAN pobočkou sicilské mafie, což není.
Kromě kritiky premiéra je ale hlavní linkou Paroubkova sdělení prokremelská linka. Tak například píše: „Fiala vyjmenoval vše možné i nemožné, co vláda bude dělat, aby se zbavila závislosti na dovozu ruského plynu a ropy. Asi není na škodu jistá diversifikace dodávek. Ale mluvit o dostavbě Dukovan jako o řešení je něco jako slibovat manu nebeskou. Bude to nejdřív za 17–20 let, kdy se rozšíření Dukovan dočkáme. Rozšíření kapacity plynovodu z Terstu, vybudování plynovodů z Polska půjde asi rychleji. Nikdo z představitelů vlády ale zatím neměl odvahu české veřejnosti, hysterizované vyjádřeními politických idiotů o tom, jak už příští zimu strávíme bez ruského plynu, neboť jej Putin stopne, říct, že dodávaný americký či katarský anebo australský zkapalněný plyn budou čtyřikrát nebo pětkrát dražší nežli ten ruský, dopravovaný plynovody. Je to sice detail, ale velmi významný. Kupní síla českého obyvatelstva není na úrovni kupní síly Rakušanů či Němců.“
Ne, není to tak, že „není na škodu jistá diversifikace dodávek“. Prostě se musíme ruského plynu a ropy úplně zbavit. To není byznys jako každý jiný. Energie jsou pro Putina zbraní sloužící k vydírání a současně zdroj financování jeho vražedné mašinerie. Rusko není stát jako jiné, jen s nějakými drobnými problémy. Je to konglomerát zločineckých band vedený psychopatickými válečnými zločinci. To je realita, a když to konstatujeme, není to rusofobie. Ostatně po všem, co Rusko provádí, už by byla pochopitelná i rusofobie. Když se někdo bojí hadů, které má reálně na zahrádce, a oni jsou skutečně jedovatí a už uštkli několik sousedů, nemá asi cenu na nějaké terapii lidem vymlouvat jejich počínající úzkosti.
Paroubek je navíc zavádějící, protože Petr Fiala nemluvil o tom, že stojíme a padáme s dostavbou Dukovan. Že to Dukovany momentálně nevyřeší, ví každé malé dítě, které pochopí články z časopisu ABC.
Poněkud zaujme zmínka o české veřejnosti, která je podle Paroubka „hysterizovaná vyjádřeními politických idiotů o tom, jak už příští zimu strávíme bez ruského plynu“. Předně tyhle vize vykládají různé postavy v ruské státní televizi. Po nich to opakují všelijací „experti“ na dezinformačních webech. Politický idiot by byl ten, kdo by popíral, že je to možné, protože několik evropských zemí už Rusko od plynu odpojilo.
Paroubek ale patří k mírovým holubicím nového typu a navrhuje, jak by to mělo být: „Fiala naprosto pominul to, že by Česká republika, jako předsednická země EU, chtěla vyvíjet v příštím půlroce mírotvorné úsilí, aby došlo k ukončení nesmyslného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, respektive mezi Ruskem a Západem, stojícím za Ukrajinou. Zdá se, že Rusové i s poměrně malým expedičním sborem (150 tisíc vojáků proti 400-500 tisícům ukrajinských), se blíží k dosažení svých vojenských cílů na východě a jihu Ukrajiny. Představa B. Johnsona a Zelenského o tom, že zaženou Rusy na jihu do Černého moře a na východě k Moskvě, je z říše sci-fi. Jde o to najít udržitelné mírové řešení, které by zajistilo mír a vedlo k uklidnění situace na komoditních trzích. Tedy zcela jasně řečeno, k možná pomalému, ale jistému snižování cen komodit (plyn, ropa, pšenice a průmyslové kovy).“
A ještě: „Představa některých politiků – včetně Fialy a jeho válkychtivé vlády – že se na Ukrajině bude válčit ještě dlouhá léta, může vést ke katastrofálním dopadům do hospodářství zemí EU a Česka.“
To je zajímavé. Skoro to vypadá, že Fialova válkychtivá vláda napadla Rusko a okupuje ho. Výraz „poměrně malý expediční sbor“ připomíná hlášení agentury TASS o „omezeném kontingentu sovětských vojsk“ v Afghánistánu. Ještě by té invazi mohl Paroubek začít říkat „speciální operace“. Ať tomu budeme říkat jakkoli, Rusko celou akci zpackalo a teď tam zřejmě zoufale uvažují, co prohlásí za vítězství. Za čtvrt roku je výsledkem to, že v Rusku reálné mzdy klesly, nezaměstnanost stoupla, NATO se bude rozšiřovat o dvě dosud neutrální země, padl Nord Stream 2, Putina veřejně zesměšnil už i autokrat z Kazachstánu, důvěryhodnost Ruska je ve světě nulová, čínský „přítel“ radostně sleduje, jak moskevské imperium chátrá, Indie si dováží ruské energie pod cenou, ztráty ruské armády jsou za čtvrt roku stejné jako za několik let afghánské války. Z toho by triumf už nevyrobil ani Goebbels.
Nejde o počty vojáků, jde o poměr zbraní a tam mají Rusové bohužel převahu, byť jim zbraně i lidé dost docházejí. Paroubek ale nevěří ani západním expertům a politikům, kteří mluví o riziku dlouhé války, ani Putinovi, který hlásal „denacifikaci“ celé Ukrajiny a likvidaci ukrajinské státnosti. Komu tedy věří? Zřejmě je to osamocený geopolitický génius. Pokud se bude jeho genialita ještě dále rozvíjet, mohl by mít jisté problémy se začlenit do života běžné společnosti.
Paroubek má ale zřejmě nějaké silné nutkání ve svém něžném vztahu k Moskvě a „vciťování se“ pokračovat. Silná nutkání mohou ale člověka časem dost destruovat.
