Češi mají k prezidentskému úřadu zvláštní náklonnost spojenou s nemístným očekáváním. To už se rozebíralo mnohokrát a znova opakovat, že je to pozůstatek z dob monarchie, by byla nuda.

Hrad je samozřejmě na význam té funkce poněkud velký, a to ho ještě opticky vylepšuje katedrála, bez které by to od Vltavy vypadalo spíš jako velká placatá kasárna.

Ať už to Češi s uctivými pohledy na Hrad přehánějí, nebo ne, všechno se naší královskou a císařskou minulostí vysvětlit nedá.
Jan Lipold na Aktuálně.cz připomenul nedávnou bizarní historku:

„Prezident Miloš Zeman s doprovodem popáté navštívil Karlovarský kraj a hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová (ANO) se s ním před veřejností loučila: „Vaše bonmoty, postřehy a především váš přehled je fascinující a nezapomenutelný. Skláním se před vaší moudrostí a věřím, že opět za čas budu moci říci: ‚Vítejte u nás, pane prezidente‘.“

Když se Jan Lipold zamýšlí nad tím, co se stalo, tak říká, že si nemyslí, že by šlo o „rafinovanou politickou přetvářku,“ ale o „autentický výraz ryzích pocitů a skutečných názorů. Slova ilustrují nejen vztah paní hejtmanky k osobě Miloše Zemana, ale i vztah Čechů k prezidentuře vůbec. A je jedno, jak se hlava státu jmenuje…“ A dále: „Slova hejtmanky Mračkové Vildumetzové – schází v nich ještě citoslovce ‚ó…‘ – nespadla z nebe. Vyrůstají z toho, jak Češi – podle volebních výsledků asi většina Čechů – berou prezidentský úřad. Rozhodující interakcí je tu ‚vzhlížení‘. Směrem vzhůru, k funkci, k Hradu na kopci, ke standartě na střeše.“

Jenže to právě vůbec není jisté. K fanatickým stoupencům Miloše Zemana patří nejspíš i lidé, kteří se velmi nevybíravě vyjadřovali o Václavu Havlovi, když byl ještě prezidentem on. Tam jim žádné instinkty z dob mocnářství v ničem nebránil a nebrání dodnes.

Styl paní hejtmanky nepatří jen do jiné doby, on nepatří ani na toto místo. Těžko si představit, že kdybychom náhodou zůstali monarchií, jak jsou dnes na Západě, že by si někdo takto troufl oslovit našeho krále. Nejspíš by se znemožnil. Tady jde spíše o osobní nechytrost. Když už totiž někdo chce podlézat, má to udělat nějakým méně směšným způsobem. Jenže na to by podlézák musel být vybaven nějakým minimálním vkusem, což nebyl tento případ.

Ostatně je pravděpodobné, že Zeman je stále dost bystrý, aby člověkem, který o něm vykládal takové věci, jen pohrdal. Stojí to potom za to?