Podmínka pro Janu Nečasovou je směšná vedle shození vlády a nástupu Babiše k moci

Okolnosti pádu poslední vlády koalice demokratických stran v roce 2013 nejsou po šesti letech soudních tahanic ani trochu jasnější. Žádný organizovaný zločin, kvůli němuž se tehdy konaly rozsáhlé policejní manévry, prokázán nebyl. Dokonce ani náznakem. Výsledky vyšetřování jsou chabé v porovnání k otřesu, kterým prošel ústavní systém České republiky. Nepřiměřenost tehdejšího postupu jedné policejní jednotky bije do očí. Proto se snaží její někdejší velitel Robert Šlachta nyní vydávat poslední rozsudek s podmínkou pro premiérovu sekretářku za úspěch. Zakrývá tím svůj faktický debakl? Anebo se snaží odvrátit podezření, že tu došlo ke zneužití policie k politicky či mediálně motivované akci? Zřejmě obojí.

Po včerejším pravomocném rozhodnutí soudu o vině Jany Nagyové-Nečasové a o podmíněném trestu slyšíme jakési uspokojivé mručení od lidí, kteří si od počátku přáli potvrzení legendy o statečném postupu policie proti korupční hydře sídlící v lůně ODS. Z veřejnoprávních médií zaznívá zdůrazňování, že jde o „nejtěžší možnou podmínku“ a že při příštím rozhodnutí o vině v jiné z větví její kauzy půjde Jana Nečasová už konečně opravdu do vězení.

Příběh ze špatné komedie

Bývalá ředitelka sekretariátu předsedy vlády Petra Nečase a zároveň jeho tehdejší milenka byla tedy odsouzena za zneužití Vojenského zpravodajství, od něhož si měla objednat sledování premiérovy ženy. Soud uznal důkazy státního zástupce, že došlo k protiprávnímu jednání. Jestli ale vynesl podmíněný trest, těžko mohlo jít o takové ohrožení státu, jež by opravňovalo tehdejší humbuk.

Celkové chování Jany Nagyové, nyní Nečasové, v její státní funkci budilo krajní rozpaky a věřme, že nepatřičný požadavek na nasazení prostředků vojenské tajné služby byl u soudu jasně doložen, třebaže u vnějšího pozorovatele zbývá pochybnost, zda někdo, kdo nemá oprávnění jakkoli úkolovat tajnou službu, ji mohl zneužít k něčemu nezákonnému. Příslušní důstojníci měli tu paní okamžitě odmítnout. Místo toho z jakési chybně orientované loajality jí ale vyšli vstříc. Tím spadli do maléru, který se mohl zdát v porovnání s jejich ostatní činností pro stát zcela banální. Sledování manželky premiéra na přání premiérovy milenky ale banální není, třebaže jde o příběh jako ze špatné komedie. Po organizovaném zločinu tu ale není ani stopa.

Normální civilizované instituce by takové pochybení řešily diskrétním postupem, klidným vyšetřováním, odchodem chybujících z vysokých pozic a mírnými sankcemi. Ale rozhodně ne překreslením mocensko-politické mapy země.

Uspokojení plukovníka Šlachty

Uspokojení, které dal po pravomocném rozsudku nad Janou Nečasovou nejvíce najevo tehdejší policejní velitel Robert Šlachta, není vůbec na místě. Celková nehoráznost tehdejšího postupu policie a olomouckého státního zástupce je totiž v porovnání se zjevnou absurditou chování premiérovy sekretářky a milenky tisíckrát závažnější. Dramatická akce 400 policistů, nasazení zásahové jednotky v kuklách, divadelní tisková konference Roberta Šlachty a státního zástupce Ivo Ištvana, kde padala slova o odkrytí organizovaného zločinu, korupčním jednání a zadrženém zlatu, odůvodnila před veřejností odstavení legitimní parlamentní koalice.

Vláda opřená o parlament byla svržena tehdy, když po odstoupení Petra Nečase prezident Zeman převezl ODS a namísto nominované Miroslavy Němcové jmenoval premiérem svého přítele Jiřího Rusnoka. Tím záměrně vyvolal předčasné volby, aniž by se předchozí parlamentní koalice rozpadla. Miloš Zeman svévolně naordinoval zemi mimoparlamentní vládu.

Média rozrušená „největším polistopadovým korupčním skandálem“ (tak se totiž této šaškárně tehdy říkalo na titulních stranách novin) téměř nezaznamenala, že pod prezidentovou taktovkou dochází k faktickému puči proti parlamentní republice. Sociálně-demokratická a komunistická opozice vesele tančila na hrobě pravicové vlády a Andrej Babiš právě vyjížděl antikorupčním výtahem do vysokých pater politické moci. Národ hledal mesiáše a on šel jako by právě kolem se svým novým hnutím.

Souznění Šlachty s Babišem

Pak čas běžel a z „největší korupční kauzy“ se stala trapná přetahovaná. Na denní světlo ale vylezla pravda o nezvyklém souznění a předchozích kontaktech mezi policistou Šlachtou a Andrejem Babišem. Také se ukázalo, že nastupující skupina státních zástupců drží basu se svým olomouckým kolegou a nemají ani trochu ochotu neuvěřitelně absurdní a neadekvátní chování Šlachtovy policejní jednotky prověřovat. Nové politické moci by se to totiž vůbec nehodilo do krámu. A pak se nám už vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, ikonická a dost kýčovitá celebrita protikorupčního hnutí, jež se orientovalo jen jistým politickým směrem, začala vesele promenovat v Babišově tisku. Co si o tom máme myslet, je zřejmé. Přátelská výpomoc státních zástupců premiérovi Babišovi při odstranění nepohodlného šéfa GIBS do celé mozaiky bezvadně zapadá.

Veřejná objednávka po zavírání

Nynější rozsudek o vině Jany Nečasové má v mediální interpretaci po šesti letech dokázat, že nešlo o falešnou bublinu, která měla zcela jiné cíle, než by bylo odhalování trestné činnosti na vládní úrovni. Důvěryhodnost soudu, který takhle nyní rozhodl, nelze rozporovat při neznalosti utajených spisů. Ale okolnosti případu nevrhají moc dobré světlo ani na justici. Byla tu až příliš dlouho masívní veřejná a dokonce přímo politická objednávka po zavírání exponentů bývalé moci. Nevyšel tedy náhodou soud, který je na rozdíl od předchozích soudů nyní přísnější, této objednávce tak trochu vstříc? Co si také máme myslet o neustálém mediálním dehonestování soudkyně Heleny Králové, která v předchozích dílech dramatu statečně bránila právní stát a veřejnému volání po krutém trestání Jany Nečasové vstříc nevyšla? Proč nám dokola servírují novináři veřejnoprávních médií a Babišových Lidových novin, jak Králová rozhodovala liknavě, a dokonce si dovolila zprostit Nečasovou viny? Abychom věděli, že byl zeměpán Andrej Babiš s její prací nespokojen? Kam jsme to – proboha – došli?

Pokus o likvidaci parlamentní republiky se už skoro povedl

Nejsme tu od toho, abychom hájili neobhajitelné chování nynější manželky někdejšího premiéra. Morální a – řekněme – estetický rozměr jejího fungování v premiérově kanceláři je spíše dost špatný a velmi smutná je také absence rozumu, která toto fungování charakterizovala. Stručně řečeno, zatáhla z hlouposti svého milence do neštěstí a ten svojí naivitou a slabostí pak zatáhl do neštěstí celou zemi. Protože je ale Petr Nečas v samotném jádru slušný člověk, který si své fatální selhání jasně uvědomil, chtěl rezignovat ve prospěch Miroslavy Němcové. Jenže to už zde byly připravené jiné síly, které celou akci vytěžily k faktické proměně režimu, neboli k odstranění křehké, ale standardní parlamentní republiky a k jejímu nahrazení poloprezidentským a oligarchickým státem, který tu pod formální slupkou ústavy nyní ve skutečnosti vládne.

ČTK

Takhle vodili policisté Janu Nagyovou před kamerami médií. Jako vraha.

I kdyby se teď, jak si to mnozí přejí, podařilo po dalším rozsudku paní Nečasovou Nagyovou zavřít do vězení, tak tu zůstane zásadní podezření, že justice po dlouhém nátlaku ustoupila z klíčových zásad právního státu, kde platí pravidla typu in dubio pro reo, tedy že v případě pochybností, které zde jasně dokládá i dlouhá doba, po kterou nešlo dostatečně prokázat trestnou činnost, se má soud postavit na stranu obviněného.

Jak ale máme věřit této justici, když si nevšimla zjevného nesouladu mezi rozsahem policejního zásahu a veřejným ponižováním a dehonestací obžalovaných na jedné straně a tím neskutečně chabým výsledkem policejního vyšetřování na straně druhé?

Plukovník Šlachta se tedy raduje, že Jana  Nečasová Nagyová dostala podmínku za zneužití tajné služby. Jenže ono opravdu nemohlo jít o příliš přesvědčivé zneužití takové citlivé instituce, jestliže se ani po velké snaze nepodařilo státnímu zástupci dosáhnout většího trestu, než je podmínka.

To je ale věc pro právníky. My chceme odpověď na otázku, která se nad celou touto kauzou již léta vznáší: Jaká byla tehdejší vazba mezi Šlachtou a nastupujícími politickými silami, že to celé tak krásně vyšlo a podařilo se vyšachovat legitimní parlament z rozhodování o budoucnosti země? Mohla by toto vše napáchat jedna policejní jednotka bez mocenského krytí? Těžko. Výsledek akce je přitom jasný a prožíváme ho dosud: Je to posílení faktické moci prezidenta, vynesení oligarchy Babiše s jeho nesystémovým hnutím do vlády a faktická proměna režimu od liberální demokracie ke kryptokomunistickému svinčíku východního střihu.

Podmínka pro Janu Nečasovou je směšná vedle shození vlády a nástupu Zemana a Babiše k moci. A je směšná, když si vzpomeneme, že s touto dámou Šlachtova policejní jednotka zacházela jako s vrahem. Něco není v pořádku s tímto státem, jak se říká v Hamletovi.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner