Přečetl jsem si dvě výzvy z finančních úřadů a míra mé trpělivosti už opravdu přetekla. Současná arogance a jednání finančních úředníků dávno překročily hranice těch nejčernějších představ a jejich nevzdělanost, neznalost praktického života a zvyklostí v podnikání je vede k tomu, že heslo, „čemu nerozumím, to je špatně“, se stalo základní zásadou daňového řízení. A protože nerozumí mnohému, tak je špatně i to, co by nikoho jiného ani nenapadlo zpochybnit. Zkrátka dnešní „finančák“ se chytá čehokoliv, a když se zakousne, snaží se již nepustit.

Je jedno, že většina jejich pochybností vychází z neznalosti běžných podnikatelských zvyklostí, z odborných neznalostí či z uměle vykonstruovaných lží, hlavně aby doměřili, protože za to mají odměny. Jak může být správce daně nezávislým arbitrem, který má pouze kontrolovat dodržování zákonů ze strany podnikatelů, když je přímo finančně motivován na tom, aby podnikatelům daně doměřoval? Samozřejmě že správce daně dnes není nestranným arbitrem, ale honicím psem snažícím se urvat co nejvíce. Ostatně k této praxi se velmi kriticky vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 14. listopadu 2019 ve věci sp. zn 1 Afs 363/2018.

A teď k věci. Klient má pekárnu, která funguje nepřetržitě od roku 1990, a protože je v Česku nedostatek pracovních sil, tak musí zaměstnávat občany z Ukrajiny. Tyto občany mu dodávala dříve jedna společnost, dokud na ně nezaklekl správce daně.

Ví někdo, jak je těžké sehnat zaměstnance na vícesměnný provoz? Asi někdo ano, ale zcela jistě to nejsou lidé, kteří pracují na berňáku. Pekárna si evidovala řádně docházku zahraničních dělníků („píchačky“), měla rozpis směn a další evidenci příslušných zaměstnanců. Jmenovitě. Dokonce při jedné „přepadovce“ si správce daně ověřil, že tam jedna z ukrajinských pracovnic, která byla na výkazu uvedena, fyzicky pracuje a provedl s ní skrytý výslech bez toho, aby dal možnost řádně klást tomuto zaměstnanci otázky ze strany zaměstnavatele, což podmiňuje daňový řád. Postup ve smyslu „nás nezajímají žádná vaše práva, my jsme tady páni“ je dnes pro Finanční správu zcela běžný.

A pak přišel berňák dokonce s tím, že ti lidé tam vůbec nepracovali. Důvod? Protože zástupci pekárny neznají jednatele dodavatele, protože za něj jednal jeho zástupce, protože tato firma existovala pouze krátce, protože neměla žádné webové stránky, protože měla sídlo na hromadné adrese a protože neplatila z účtu žádné faktury a pouze z něj vybírala peníze. Dále správce daně zjistil, že dodavatel není evidován jako zaměstnavatel na OSSZ, takže podle něj neměl zaměstnance. Dále získaný seznam ubytovaných z místního hotelu úplně přesně na jméno nekorespondoval se seznamem pracujících v pekárně. Jako by neexistovaly jiné hotely, soukromé ubytovny, možnost bydlet u někoho doma apod.

Tuto pekárnu vedou ti nejslušnější lidé a funguje v tom městě již od roku 1990, bohužel její zakladatel a jednatel v průběhu kontroly v prosinci roku 2019 zemřel.

Všechny věci uvedené finančním úřadem jsou naprosto uměle vykonstruované, protože zaměstnance dodavatele tam viděli všichni kmenoví zaměstnanci včetně vedoucích směn, dodavateli bylo placeno na účet, účetní dodavatele potvrdil, že tento zaměstnává Ukrajince na dohodu o provedení práce vždy do 10.000 měsíčně a že všechny výplaty jim po vybrání hotovosti z účtu vyplácí „na ruku“. Ale správce daně byl velmi překvapen, že dodavatel vybírá z účtu peníze, které dostal od pekárny. A z čeho asi by jim jinak ty výplaty zaplatil? Stejně tak byl správce daně překvapen, že dodavatel neplatí faktury někomu jinému. A za co, když má pouze náklady na mzdy? A že se vyjádřili, že je divné, že má vykázané pouze částky v části B.3 kontrolního hlášení, už ani nehodnotím. Že nejednali s jednatelem? Ono se jedná u nás pouze s jednateli? Oni nemohou mít zástupce? Pokud teda uzavřu kupní smlouvu v autosalonu s prodejcem, tak je můj nákup neplatný, protože jsem nejednal s jednatelem? Nesmysl. Když se podíváme na celou situaci zdravým selským rozumem, tak uvidíme, že finanční správa vyčítá pekárně pouze věci, které možná neměl v pořádku její dodavatel, ale které pekárna nemohla vědět, a hlavně je nemohla žádným způsobem ovlivnit.

A aby toho nebylo málo, odvolává se finanční správa na nedostatečnou obezřetnost a na podobné bláboly typu, že bylo něco zveřejněno na stránkách Generálního finančního ředitelství a že to měli vědět. Ty bláboly na stránkách GFŘ nevycházejí ani z běžné praxe a už vůbec ne ze zákonů, takže jakým právem je Finanční správa vynucuje?

Kdo to všechno vymýšlí a píše? Lidé, kteří v životě nic nedokázali, lidé, kteří nemají žádnou odpovědnost za svou práci, lidé, kteří přijdou z práce a věnují se tomu, co je zajímá, lidé, kteří v životě nezažili, co je to mít starost o to, abyste sehnali zaměstnance, postarali se o jejich mzdy, kteří nevědí, co je to zajišťovat ty správné suroviny pro výrobky a taky zajišťovat odbyt těm správným odběratelům, kteří vám za vaše výrobky taky zaplatí. Jsou to prostě lidé, kteří mají jistý výdělek za každého hospodářského cyklu a dnes si ještě mohou přilepšit tím, že budou slepě plnit rozkazy a doměřovat za každou cenu. Lidé, kteří se neštítí praktik ne náhodou podobných těm z minulosti.

Takových případů máme stovky, tento byl uveden jenom proto, že je čerstvý a že jsem dnes zase viděl ty nechápavé obličeje a slyšel už potisící tu samou větu: „Co jsme jim udělali?“ A já odpověděl potisící úplně stejně: „Nic, oni to takto dělají všem, u koho se mohou něčeho chytit.“

Takže celá situace skončí tím, že podáme nakonec asi už třístou žalobu a budeme čekat, co bude, nic už není jisté, neboť soudy jsou již dnes zcela přetíženy, protože abyste se domohli pravdy, musíte se dnes soudit. Jenom tak pro představu, co se tady děje, bych chtěl uvést, že daňovým poradcem jsem od roku 1993 a do roku 2013 jsem měl pouze dva soudní spory (oba úspěšné), avšak od roku 2013 je těch soudních sporů přes tři sta. Chce mi někdo říct, že do roku 2013 Finanční správa nepracovala a že se to naučila až v roce 2014? Asi ne. Takže se asi něco někde pokazilo.

V tomto roce začala totiž finanční správa lovit kořist, kde se dá. A začali zkoušet, co lidé vydrží. A lidé moc nevydrží. I dnes jsem ještě přesvědčen, že valná část podnikatelů si nechá ze strachu z Finanční správy hodně líbit a že i doměrky, o nichž jsou přesvědčeni, že jsou nezákonné, nedají ze strachu k soudu. Stát tak přichází k penězům, které mu nepatří. Okrádá tak vlastní občany. Daně se platit musí, ale ne za každou cenu, ne za cenu toho, že zničíte najednou celé firmy, které existovaly mnoho let, ne za cenu toho, že úředníci dostanou z takto nezákonně vybraných peněz ještě odměnu.

Navíc celý systém je nastaven tak, že i když úředníci zneužívají své pravomoci, jsou v podstatě nepostihnutelní. Nedávno jsme dotáhli po pěti letech do konce jeden případ z Náchodska, kde se Finanční úřad snažil místní firmu zničit již od prvního vstupu jeho zaměstnanců (v roce 2014) do jejich areálu. A nepotřebovali k tomu ani zajišťovací příkazy, pouze jim rok nevraceli DPH, které jim jasně podle zákona náleželo. Tato částka činila celkem 16 mil. Kč a nevrátili ji, dokud jim to po pěti letech nepřikázal soud. Ale to jim nestačilo, že jim dluží 16 mil. Kč, ještě jim doměřili za minulá období navíc 33 mil. Kč a k tomu přidali penále 6 mil. Kč a úroky z prodlení ve výši 12 mil. Kč. Sečteno, podtrženo celkem 67 mil. Kč. Krajský soud v Hradci Králové nám dal za pravdu a za pravdu nám dal později i Nejvyšší správní soud. Takže 67 mil. Kč jsme zachránili, ale nikdo z těch, kteří od začátku věděli, že to na nás jenom zkoušejí, nebyl potrestán.

Ale ne každý má u soudu takové „štěstí“.

Společnost je dnes rozdělená nenávistí, kdy lidé nenávidí podnikatele, podnikatelé zaměstnance, „psíčkaři“ „nepsíčkaře“ (a naopak), odpůrci a zastánci premiéra se nenávidí vzájemně, dokonce jsem nedávno zaznamenal v kyberprostoru naprosto hysterický boj mezi odpůrci AB, který jsem ani na okamžik nepochopil.

Ztratil se totiž z lidských duší klid, nadhled a hlavně respekt k bližnímu. Ztratila se úcta k člověku.

A pak stačí takto nenávistné části společnosti (jakékoliv) určit cíl, na který má svou nenávist zaměřit, a ona to ráda udělá.

A na tom přesně založil svou strategii premiér (který krade jako žádný předtím, který lže jako žádný předtím), když vyslovil podle pravidla „podle sebe soudím tebe“ onu památnou větu, „všichni podnikatelé kradnú“ A hle, co se nestalo! Uvěřila tomu velká část společnosti.

Výsledkem čehož je situace, kdy i lidé, kteří jsou na Finančních úřadech už léta a kteří vždycky uměli používat zdravý selský rozum a ctili zákony, přesvědčili sami sebe, že všichni kradou a že je třeba s nimi zatočit. Dříve měl každý Finanční úřad svého „Krakena“, člověka, který chtěl doměřovat za každou cenu, ale kterého vždycky odvolací orgán usměrnil do mezí zákona. Zpravidla na těchto úřadech existoval takový maximálně jeden. Dnes na těchto úřadech byste hledali ty slušné a selským rozumem oplývající lidi jako jehlu v kupce sena. Ti lidé už neznají ani zákony, ale vnímají pouze metodické pokyny zaslané „shora“, kde jsou jim podsouvány představy o tom, že vše, co není v souladu s příslušným pokynem, je třeba doměřit. Zda je to v souladu se zákonem, už nikdo nezkoumá. Taky proč? Vždyť se jim nic nemůže stát a ještě jim za to dávají odměny.

A uvěřili tomu nejen lidé na Finančních úřadech, ale i značná část veřejnosti, uvěřili tomu prostě i další lidé. A soudci jsou taky lidé. Kdyby si někdo udělal statistiku, kolik rozhodnutí rozhodl který krajský senát kladně ve prospěch žalobce, tak by přišel na to, které krajské soudy podnikatele považují  automaticky za podvodníky. Ano, i soudci jsou pouze lidé, ale měli by si dávat pozor na to, aby rozhodovali podle skutečného stavu, podle pravdy, tedy spravedlivě, a nikoliv podle svého osobního přesvědčení. A nevynechám dnes ani Nejvyšší správní soud, neboť i z něj padají někdy perly. Například jeden senát NSS tvrdí, že EET narovnalo tržní prostředí. Vidíte, i zde lidé sedli na lep líbivým propagandistickým řečem. EET nenarovnalo nic, protože EET nefunguje. Ostatně to nedávno ukázala kauza z Ostravy, kdy tam firmy podváděly ve velkém celý rok a přišlo se na to pouze náhodou. Kdyby EET k něčemu bylo, tak na to přijdou hned. Nedávno jsme dokonce zaznamenali, jak jeden senát NSS tvrdil, že dividendy mezi matkou a dcerou jsou osvobozeny kvůli zamezení dvojímu zdanění. I přesto, že se s rozhodnutím tohoto soudu meritorně ztotožňuji, bych chtěl k tomu podotknout, že by si tento soudní senát měl něco nastudovat o fungování a účelu holdingových struktur a že k zamezení dvojího zdanění jsou zde pouze a výhradně mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené na základě směrnic OECD.

A pak nám na Nový rok pan premiér přednesl, jak naše země vzkvétá, čeho všeho jsme dosáhli, jaké máme skvělé ukazatele čehokoli, jak se máme nejlépe za poslední léta atd. Prostě projev stejný jako „za Husáka“.

Naše země nevzkvétá, naše země je úplně na dně, jak morálně, tak i co se týče infrastruktury, vymahatelnosti práva a výkonnosti státní správy (jsme na 87. místě na světě, za Rumunskem, Bulharskem, Moldávií, Ukrajinou).

Vzkvétá nám pouze naše hospodářství, a to proto, že máme úžasné podnikatele, kteří i přes všechny překážky, které jim stát klade, drží ve svých rukou pevně prapor pokroku a probíjejí se do popředí evropské ekonomiky, kteří inovují a rozšiřují své firmy. Díky těmto lidem, o kterých si mnozí myslí, že kradou, mají 4 miliony lidí v této republice práci, ať už v sektoru soukromém nebo i v tom státním. Díky těmto lidem se dnes máme všichni dobře. A stát pro to neudělal vůbec nic. Stát nezajistil podnikatelům dostatečnou dopravní infrastrukturu, neboť jednu pořád opravovanou páteřní dálnici nemůžeme za dostatečnou infrastrukturu považovat, nezajistil jim dostatečnou právní ochranu a o nějakých prorůstových hospodářských opatřeních si můžeme nechat jenom zdát. I to je důvod, proč zahraniční vlastníci zde své dividendy opětovně neinvestují, ale odvádějí je matkám do zahraničí. Stát neudělal pro hospodářský růst vůbec nic, akorát z něj obrovským způsobem profituje v podobě vyššího výběru daní.

A podnikatelé jsou vlastně jen rukojmími úředníků, rukojmími soudů, u kterých nelze předvídat, že vždycky rozhodnou spravedlivě, neboť pod tlakem vytvořeným množstvím práce a pod tlakem veřejného mínění se i soudy pohnuly na stranu státu.

A tak firmy nikdy nevědí, kdo a z které strany na ně ze státní správy udeří, protože stát je přesvědčen, že je třeba jim dát najevo, kdo je tady pánem, je třeba je vystrašit, aby si náhodou nedovolili dělat věci po svém. Aby si náhodou nemysleli, že zde máme ještě svobodu. A podobně se stát chová i ke všem občanům.

Hluboce obdivuji všechny podnikatele, kteří jsou pořád schopni táhnout společně za sebou ten obrovský balvan zvaný stát, který spíše než balvanem je těžkou sněhovou koulí, která se s každým pohybem vpřed nabaluje a zvětšuje. Chtěl bych vyjádřit i svou účast všem těm, kteří už táhnout nemohli a podnikání vzdali.

Mrzí mě, že většina opozice mlčí, protože má strach si přiznat pravdu, možná ani pravdu nechce znát, protože pak by musela něco proti tomu všemu udělat. Asi jim stačí občas něco zkritizovat. A kde mají opoziční strany stínové vlády, které by komentovaly a jasně rozklíčovaly každé kroky současné vlády, resp. jejích ministrů, jak tomu bývalo dříve? Nikde…

Možná je v tom i politický kalkul, neboť si nechtějí rozhádat úředníky, soudce či další státní složky, protože někdy přece budou vládnout oni a budou je potřebovat. A navíc by to mohli být jejich potenciální voliči.

Naše země je v takovém rozkladu, jak ještě nikdy nebyla.

Děkuji za iniciativu Milionu chvilek, která spojila lidi dohromady, aby společně vyjádřili svůj názor. Odpůrci MCH často toto občanské hnutí kritizují se slovy, že štvou lidi proti sobě. Chtěl bych jim jenom říct, že již nejsme v socialismu a nemusíme se k MCH povinně vyjadřovat jako k Chartě 77. Mít svůj vlastní názor a vyjádřit jej na veřejném shromáždění slušně a pokojně přece nikdy nebylo štvaním lidí proti sobě, to je jenom zastaralý názor StB, který někdo oprášil.

Co nás čeká v budoucnu?

V letošním roce budeme svědky situace, kdy nám EU zastaví výplatu velké části svých peněz kvůli střetu zájmů premiéra. Bude se jednat jak o peníze dříve vyplacené, tak i o ty budoucí. Tento problém, který není problémem EU, neboť ta se musí starat o své finance, bude naši zemi obírat o značné finanční prostředky do té doby, než premiér odstoupí nebo skutečně prodá Agrofert. Kdy to nastane, necháme se překvapit. Pokud bude Agrofert čerpat dotace z rozpočtu ČR, aniž by je EU proplácela, můžeme se dočkat rozpočtového deficitu mnohem vyššího, než je plán, neboť již tak je rozpočet velmi napjatý.

Co dál?

Musíme vytrvat, bojovat za pravdu, spravedlnost, pomáhat lidem a nevzdávat se a neustále zasévat ty správné věci kolem sebe, protože až zasvítí na ně to správné sluníčko, ony vyklíčí! Nic netrvá věčně! Svět totiž potřebuje rovnováhu.

Na závěr bych chtěl povzbudit všechny drobné podnikatele a živnostníky krásným citátem z disentního stanoviska ústavních soudcům, které připojili ke zrušení 3. a 4. vlny EET, neboť podle mě i těchto soudců jsou těmi, kdo drží zespoda ty základní pilíře naší demokracie.

„Být živnostníkem není vůbec jednoduché. Chce to kus osobní odvahy a hodně trpělivosti, protože povinností spojených s podnikáním je obrovské množství napříč celým právním řádem: v oblasti bezpečnosti práce, sociálního zabezpečení, personalistiky, hygieny, a samozřejmě i daní. Stát, který je i podle judikatury Ústavního soudu výsledkem společenské smlouvy, by proto měl vždy dobře vážit zavedení každé nové povinnosti, která podnikatelům ztěžuje jejich činnost. Při tomto zavádění by měl zákonodárce velmi bedlivě hodnotit, zda tato další povinnost je skutečně nezbytná a zda nepřiměřeně nezhoršuje podnikatelské prostředí. Tato opatření by přitom neměl posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu omezení již existujících. Lapidárně řečeno, stát by si měl položit otázku, zda se nejedná o příslovečnou poslední kapku, po které pomyslný pohár přeteče.

Máme totiž za to, že ne vždy je daňová disciplína tou největší hodnotou (legitimním cílem). Někdy by zájem na ní měl poněkud ustoupit tomu, aby byla zachována silná vrstva aktivních, tvořivých, sebevědomých a odvážných lidí, kteří v podnikání riskují svou existenci, místo aby se nechali zaměstnat. A těmto lidem, především těm drobnějším mezi nimi, tedy lidem s obratem (což není totéž co zisk) např. v jednotkách milionů korun ročně, by stát měl administrativu spojenou s podnikáním co nejvíc ulehčit, a to i za cenu menšího daňového výnosu (který je zde tak jako tak marginální). Ekonomika totiž bude robustní a přežije těžké časy lépe právě tehdy, bude-li v ní dostatečná diverzita a soběstačná, na pomoci ze společného nezávislá podnikatelská vrstva zůstane i v „okrajových“ oblastech (hospody a jiné provozovny v malých obcích, malí samostatní živnostníci, podnikající důchodci, studenti atd.). Pro řadu právě těchto lidí je však EET tou příslovečnou „poslední kapkou“, která je vyžene z podnikání, případně je nažene do „šedé ekonomiky“, což uvolní cestu jejich velkým konkurentům směrem ke korporativnímu, velkopodnikatelskému a dotačnímu státu. Vzniká tak malá hyperbohatá elita a dále pak jen hůře či lépe placení zaměstnanci. Můžeme se tak dostat do rozporu s materiální podstatou demokracie – ta je totiž možná jen ve společnosti tvořené z podstatné části vrstvou skutečně svobodných, nezávislých lidí.“

Autor je senátor a text vyšel na jeho facebookovém profilu