Alexandrovci FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Částí veřejnosti se šíří pohádka o nevinných Rusech, kteří nemají dost informací, a proto podporují Putinovu vládu a nebo jen tolerují vojenskou agresi proti Ukrajině. Prý ani netuší, že jejich armáda bombarduje raketami obytné domy, netuší, že tam často stojí těžké zbraně proti neozbrojeným civilistům. Řada těchto názorů je vedena bohulibým záměrem, abychom se nesnižovali k principu kolektivní viny a nepodněcovali štvanice proti Rusům, kteří žijí u nás. To ale každý normální člověk odmítá. Něco jiného je ale pokusit se pochopit, proč ruský stát padl na tak děsivé morální dno. A zodpovědnost neleží jen na „věrchušce“.
Rozhodně nechceme, aby naše děti nadávaly ruským dětem kvůli Putinovi. Ale zodpovědnost ruského národa za ruskou vládu nelze jen tak pominout. Navíc k nám pronikají hodnověrné zprávy o tom, že velké části ruské společnosti se agresivní útok na Ukrajinu líbí a schvaluje ho. Protože ale v Rusku zároveň nastupuje skutečný diktátorský režim, v němž je obyvatelstvo zároveň zastrašováno perzekučními paragrafy proti odlišnému názoru, tak je již prakticky nemožné provádět hodnověrný průzkum veřejného mínění. Můžeme se jen dohadovat, kolik lidí se současným děním trápí, kolik ho vítá a kolik Rusů prostě jen neví, co se děje.
I přes potlačení nezávislých a dokonce i polonezávislých médií ale Rusko nežije v době kamenné a každý člověk si může zjistit alespoň v hrubých rysech fakta o tak spektakulární akci, jako je vojenská invaze do sousedního státu. Až do soboty dopoledne fungovaly Rusům facebook a twitter. Stále mají další sociální sítě.
Podle znalců ruských reálií je ale hlavním problémem to, že příliš velké množství ruských občanů to nedělá a nic si nezjišťuje. Sledují státní televizi a odebírají z ní neuvěřitelně agresivní a zcela prolhanou státní propagandu. Promítá se do ní doktrína, jejímž hlavním ideologem je fakticky samotný diktátor Putin, a jde o pozoruhodnou splácaninu zfalšované historie, nacionalistických blábolů a imperialistických fantasmagorií.
Je to bohužel zaviněno i tím, že Putin rád a hodně čte díla národoveckých myslitelů, zejména náboženského filosofa Ivana Iljina, z něhož zřejmě čerpá své mystické prožívání úlohy vůdce. Iljin totiž zastával jakousi pravoslavnou verzi fašismu. Podrobnou analýzu Putinových myšlenkových zdrojů přinesl francouzský novinář a esejista Michel Eltchaninoff v knize V hlavě Vladimira Putina a nebo Timothy Snyder v knize Cesta do nesvobody.
Jádrem Putinovy ideologie je apriorně daná nevinnost Ruska, které brání „normální svět“, bojuje s fašismem a čelí dobyvačnému, rozpínavému Západu, který všem vnucuje svá pravidla demokracie a lidských práv a který prosazuje zvrácený progresivismus, což je v překladu hloupost a dekadence.
Rusko je Dobro a téměř celý okolní svět – zejména Západ, Ukrajina a podobně – je Zlo. Tím se vysvětluje, že 141 zemí hlasovalo v OSN proti Rusku. Opravdovými přáteli jsou nyní Severní Korea, Eritrea, Sýrie a Bělorusko. Kolik Rusů pochopilo, co znamená příslušnost k této vybrané společnosti, nevíme.
Toto schéma Dobra a Zla má absolutní povahu. Dobro (Rusko) je absolutní a nelze o něm polemizovat, nelze ho zlehčovat a jakkoli kritizovat. Zlo je přitom také absolutní a i ono se vymyká kritické debatě. Je to to nejhorší, co si lze představit (Západ + Ukrajina = jaderný útok na Rusko).
Tento neobyčejně iracionální kmenový primitivismus ozvláštněný pohanskou mystikou a tmářstvím berou desítky milionů Rusů vážně a jsou jím skrz naskrz zcela prosáklí. Putin jim mluví z duše a plní jim jejich sny o sobě samých. Podle poznatků řady znalců Ruska je masové přijetí celého komplexu těchto bludů podmíněno v ruské společnosti dvěma faktory.
Jednak jde o faktor historický. Není to nic nového. Fanatická doktrína o úloze Ruska v boji Dobra se Zlem byla podstatou i předešlé komunistické ideologie, s níž se ruský člověk nijak zásadně nerozešel, a nové provedení tohoto známého principu v podstatě vítá. Komunismus bylo nejvyšší Dobro a to dobro prosazoval sovětský člověk. A nevyslovenou esencí sovětského člověka bylo to, že byl Rus a nebo se v podstatě Rusem stal.
Tento princip postavený na posvátné roli Ruska navazuje i na starší, specificky ruskou verzi pravoslavné tradice – je to tradice Svaté Rusi, jejíž úlohou je spasit svět, jak to známe z klasické ruské literatury. Když Rusové na někoho útočí, tak je to v podstatě pro jeho spásu. V našem případě šlo v roce 1968 o „bratrskou pomoc“. Ukrajinu nyní Rusko chrání před fašismem.
Přesvědčení o zvláštním úkolu Ruska na světě patří k těm nejhorším bludům, které jsou rozšířené v ruské společnosti. Tento blud slouží k zakrývání minulých zločinů i značné zaostalosti. Jestliže totiž mělo Rusko zvláštní úkol přemoci německé fašisty, pak se přece jeho vůdci nemohli dopouštět podobných zločinů jako Hitler, myslí si obvykle Rusové. Pravda je přitom přesně opačná: Mohli. Ale jako lék proti špatnému svědomí to funguje skvěle.
A nebo tohle: Jestli byli Rusové jako první ve vesmíru, pak přeci nemohou nějak zásadně zaostávat za Západem. Pravda je přesně opačná: Mohou. Ale jako lék na národní mindráky je to skvělé.
Druhým faktorem je základní mentální nastavení velké části národa, jehož většinu tvořili v předešlých generacích otroci. Je to zakořeněný fatalismus. Dokládají ho neustále se opakující fráze, na které při zkoumání Rusů a jejich kultury narážíme:
Nás je mnoho. (Nas mnogo.) Všechno je jedno. (Vsjo rovno.)
Rusko je prý třeba milovat, a to i kdyby náhodou nešlo jeho vlastnosti pochopit. Omlouvání Rusů, že nemohou za Putina, vychází vstříc ruskému pojetí světa, v němž je všechno daleko a vláda vysoko, člověk je malý, bezmocný, ale ta velikost země a mnohost národa mu poskytuje něco, co mu i v bídě a smutku dává radost ze života: vědomí ruské identity. (Dobře to vysvětlila doktorka Džamila Stehlíková v článku pro FORUM 24 ZDE.)
Státní propaganda, ať už ta Putinova, nebo před tím Brežněvova a Stalinova, poskytovala milionům Rusů útočiště před realitou a před kritickou sebereflexí. Tato propaganda obsahuje cosi, co v jednom rozhovoru publicista Jefim Fištejn vyjádřil jako kontinuitu ruských dějin, která podle současných vykladačů ruské státní ideologie říká: Kyjevská Rus byla dobrá, ale moskevský carismus byl lepší. Carismus byl dobrý, ale komunismus byl lepší. Komunismus byl dobrý, ale putinismus je ještě lepší. Zatím nejlepší.
Rusko je prostě od podstaty skvělé a žádné zpochybňování kroků jeho vlády není namístě.
Právě proto nyní ve známém videu, jež se šíří po twitteru, odpovídají starší dámy reportérům na sídlišti, že zcela a ve všem podporují vůdce národa:
„Všechno je správně. Stojím za Putinem.“
„Stojím jedině za Vladimirem Vladimirovičem.“
A pak jeden postarší pán na otázku, zda ví, co se děje na Ukrajině, říká: „Jak jsme fašisty mlátili, tak je třeba pokračovat.“
Takto vypadá výsledek RU propagandy.
Jak se Rusové staví k útoku na Ukrajinu? (2022)
CZ titulky
Prosím, podívejte se na celé video na Youtube (děkuji!): https://t.co/QcwiBOPFRW pic.twitter.com/7lfNFPi5Xv— Nikola Repin (@nikorepi) March 4, 2022
Opět je pravda přesně opačná: Fašistická vláda sedí v Kremlu a mlátí a zabíjí lidi, kteří s žádným fašismem nemají nic společného.
Ruský národ nyní propadl lžím a bludům stejně, jako jim propadal i dříve. Blud o Svaté Rusi, blud o budování komunismu, blud o nároku na Ukrajinu a vyvolení Vladimira Putina, to všechno jsou bludné představy, které jsou projevem naprostého barbarství a neschopnosti kritického odstupu od nacionalistické vize.
Novinář Alexandr Mitrofanov k tomu napsal:
„K četným soucitným, ale neinformovaným spoluobčanům: Chápu vaši snahu vidět ve většinovém obyvatelstvu v Rusku (podotýkám v Rusku, netýká se Rusů venku) své bratry a sestry, kteří jen šlápli vedle, a může se to napravit. Ne. Je to jiná civilizace. Je barbarská. Chce vás zničit.“
Je v tom hluboká pravda a je třeba z ní vyvodit ponaučení. Myšlení většiny Rusů je zcela odlišné a mimoběžné s naším. Neposuzují zločiny jako zločiny, když je páchá jejich car. Militarismus a agresivita jejich státu jim imponuje, ruské balistické rakety je naplňují hrdostí. Občanskou zodpovědnost za činy své vlády si v drtivé většině nepřiznávají. Tu hrstku statečných a skvělých Rusů, kteří dokážou vyjít na náměstí, když jejich vláda přepadne Československo a nebo o padesát let později Ukrajinu, tam udupou, poplivou a někdy zavřou, jindy zbijí. A občas někoho zabijí. To je národní tradice.
Principu kolektivní viny se snadno vyhneme, když budeme chtít od Rusů vědět, zda se distancují od své vlády a od vražedné agrese. Stačí říci jednu větu. Když ale slavný dirigent Valerij Gergijev se nechce vyjádřit k tomu, co dělá jeho přítel Putin na Ukrajině, tak už nemůže stát v čele mnichovské filharmonie. Je dobře, že ho mnichovská radnice vyhodila.
Každé německé dítě se ve škole učí, že byl Adolf Hitler zločinec. Diktátor a masový vrah Stalin je však v Rusku takřka nejpopulárnější historickou postavou. Jeho výkonem bylo totiž „velké vítězství“ (pobjeda), které smazává všechny zločiny. A těm lidem to nepřipadá divné.
Obrovská militarizace ruské společnosti vede k tomu, že nikoho nezaráží, když armáda vozí po hlavním městě obrovské jaderné rakety. Lidé mávají a skoro se jim klaní.
Jistě, žádná kolektivní vina v kriminálním smyslu není přijatelná, běžní Rusové na Ukrajinu neútočí. Ale otázka morální spoluviny a občanské spoluzodpovědnosti je zcela legitimní. Všechny ty hloupé bludy nemohou Rusy zbavit zodpovědnosti za zločinnou vládu. Samozřejmě přitom víme o mnoha normálních mladých Rusech, kteří se hádají doma s rodiči a prarodiči o tom, že není správné to, co se děje. Víme o aktivistech, kteří chodí se nechat zmlátit na náměstí. Ti se snaží. Ale je jich málo. Víme o geniálních umělcích a mimořádných výkonech ruské inteligence, ale tu umí brutální moc udusit nebo vyhnat. Nepřestaneme obdivovat výkony ruské literatury, filmu a hudby. Ale rádi bychom nejprve přežili snahu Svaté Rusi předělat si svět k obrazu svému.
Na Putinových kolosálních zločinech participují tisíce ruských úředníků, vojáků a mediálních pracovníků. A miliony dalších Rusů ty zločiny schvalují. To je jediný přiměřený závěr pohádky o hodných Rusech.
Nakonec jedna ukázka ruské propagandy, jež si ničím nezadá s propagandou nacistickou. Je zaměřená na mladou generaci, kterou nemá Putin tak podchycenou jako generace starší.
