Všechny země EU až na jednu potvrdily minulý čtvrtek Donalda Tuska na další dva a půl roku ve funkci předsedy Evropské rady. Tou jedinou bylo Tuskovo rodné Polsko, optikou Západu nejviditelnější člen a lídr Visegrádské čtyřky.

Nejméně v posledních dvou letech je vidět snahu čtyřky koordinovat své politické postoje v rámci EU. Moc se to však nedaří: poprvé se čtyřka v očích zbytku EU ne zrovna šťastně zviditelnila na podzim 2015 svým odmítavým postojem k návrhu kvót na přerozdělení nelegálních migrantů, teď se zviditelnila svým nejednotným postojem k tak zásadní otázce, jako je obsazení funkce „pana Evropy“, nejvyššího reprezentanta EU navenek.

Odmítavým postojem ke kvótám vlády členských zemí Visegrádu zabodovaly u svých voličů, nikoli však u veřejnosti na západ od našich hranic a už vůbec ne u politických představitelů nejsilnějších členů EU a vysloužili si od nich jen rozčilené návrhy na omezení podpory z evropských fondů – když nechcete přijímat uprchlíky, přiškrtíme vám penězovod. Od hlasování v Evropské radě o kvótách uplynul rok a půl a žádné přesouvání migrantů ve velkém se neděje.

Uprchlíci a hlavně ekonomičtí migranti mají své preferované země, mezi kterými je na prvním místě Německo, a od začátku muselo být každému jasné, že v zemích, jako je Česko, Polsko nebo Slovensko, nebudou chtít zůstat. Jediná země Visegrádu, která snad měla pádné důvody se k migrační krizi nějak stavět, bylo Maďarsko, v té době ještě plné tranzitujících migrantů. V EU je tradičně snaha dosáhnout vždycky shody a teprve pak řešit nesrovnalosti, tak jsou na to nejsilnější členské státy zvyklé.

Cílem předloňského hlasování o kvótách bylo daleko víc ukázat solidaritu členských států EU mezi sebou, než skutečně natvrdo zavést a vynucovat přerozdělování migrantů. Dá se říci, že po hlasování o kvótách politický kapitál Visegrádu jako celku i politický kapitál jeho jednotlivých členů významně poklesl. Teď, po aféře s Tuskem, je jasné, že politický šik V4 se už úplně rozpadl a je v zájmu České republiky, aby na další pokusy o visegrádskou koordinaci postojů v rámci EU rezignovala.

Kaczyńského Polsko i Orbánovo Maďarsko bude mít na spoustu věcí jiný názor, než je v našem zájmu. Je to o to důležitější, že brzy dojde k lámání chleba – Francie, Německo, Itálie a Španělsko se před několika dny ústy svých premiérů jasně vyjádřili, že EU po brexitu bude dvourychlostní. A který stát bude lídrem té zpomalené části, je po volbě Tuska jasné i méně chápavým.

Zatím jediná věc, na které se Visegrádská skupina dokázala shodnout, je rozhodný postoj k úplně okrajové věci – rozdílnému složení některých potravin v různých zemích. Dobře, nechť se to řeší, ale aby se k tomu scházeli předsedové vlád, působí poněkud úsměvně. Bude dobře, když se Visegrád omezí na vzájemné vazby v oblasti kultury, vědy a výzkumu, vzdělávání, výměn mládeže, turismu a přeshraniční spolupráce. O to se úspěšně stará Visegrádský fond, budiž za to pochválen. Ale do politiky ať se už Visegrád neplete! To by měl v prvé řadě pochopit premiér Sobotka a celá naše politická reprezentace, včetně opozice.