Historik a odborník na novodobé britské dějiny Martin Kovář FOTO: Draceane / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: Draceane / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Liz Trussová ve čtvrtek po 45 dnech ve funkci britské premiérky oznámila svou rezignaci, nevydržela tlak ze strany vládních kolegů a opozice. „Takhle špatně na tom konzervativci nebyli od přelomu devadesátých a nultých let,“ řekl v rozhovoru pro deník FORUM 24 historik a odborník na novodobé britské dějiny Martin Kovář. Předpokládá, že pokud se bývalý premiér Boris Johnson rozhodne znovu na tento post kandidovat, zvítězí. Britští konzervativci potřebují skutečného leadera, kterým podle něj Johnson je.
Jak tato rychlá rezignace Liz Trussové ovlivňuje reputaci britské politiky a vlády?
Britské politiky nevím, ta je dlouho v chaotickém stavu. Vlády katastrofálně. Takhle špatně na tom konzervativci nebyli od přelomu devadesátých a nultých let, kdy po pádu Johna Majora se v poměrně rychlém sledu vystřídali čtyři šéfové. Až ten poslední, David Cameron, to tehdy relativně zklidnil. Pro představu, jakkoliv jsou současní labouristé Keira Starmera všechno, jen ne nějak fenomenální nebo zdatní, mají přesto náskok v průzkumech veřejného mínění přes třicet procentních bodů, 53:19, což je úplně bezprecedentní. A vezmeme-li v potaz dvě fakta, jak ne úplně dobří ti labouristé jsou, a to číslo, kdo má náskok, tak naprosto přesně vypovídá o tom, v jaké situaci je konzervativní vláda.
Jak to, že labouristé nemají sílu na to vyvolat předčasné volby?
Protože konzervativci mají v 650členném Parlamentu pohodlnou většinu 350 křesel. A s tím se, pokud ta strana bude jednotná, nedá nic dělat. A v tomto ohledu ona jednotná je. Je rozhádaná vnitřně v tom, jaké má být další směřování strany, kdo má být šéfem, ale jedno je spojuje. Asi to, že nechtějí předčasné volby, protože vědí, že by dostali nařezáno. Ty volby musí být do prosince 2024, in extremis nejpozději v lednu 2025, a to je strašná spousta času na to dát se dohromady. Takže předčasné volby, předpokládám, nepřipadají v úvahu, protože je konzervativci nedovolí, a ta většina v Parlamentu je tak pohodlná v Dolní sněmovně, že pokud se pro to nerozhodnou z nějakého bizarního důvodu, tak se to nemůže stát.
Co je potřeba napravovat po Liz Trussové, jak často zaznívá v médiích?
Liz Trussová především předložila minirozpočet. Pokusila se o návrat k tradiční, toryovské, disraeliovské nebo thatcherovské politice, to znamená k významnému snížení výdajů a také k seškrtání daní. V britském rozpočtu chybí přibližně kolem čtyřiceti miliard liber, což jsou takzvané brexitové peníze, a ten propad výběru daní by dál ohrozil britský rozpočet.
Jen pro představu, v Británii jsou příjmy Britů, kteří vydělávají 150 tisíc liber ročně a více, zdaněny 45 procenty. To byl jeden z důvodů. Tuto daň chtěla Trussová výrazně snížit, a to vyvolalo neklid na finančních trzích, nespokojenost veřejnosti a tady jsme u jádra pudla, proč její daňový balíček zkrachoval. Nevydržela tlak ze strany opozice a také ze strany vládních kolegů, a proto rezignovala.
Takže její případný nástupce, přestože bude z řad konzervativců, nemusí mít stejné záměry jako Trussová?
Nemusí, dokonce víme, že je mít nebude. Nejde to. V této chvíli v Británii budoucí premiér nebo premiérka dramaticky snižovat daně nebudou. To je úplně evidentní. Jaké kroky podniknou, záleží na tom, kdo to bude, koho si budoucí premiér vybere jako ministra financí, nakolik on sám bude kompetentní ve finančních záležitostech. K tomu se nepochybně alespoň zčásti bude řídit tím, co mu říkají průzkumy veřejného mínění. Uvidíme. Musíme si počkat do příštího týdne, až budou ta jména známá.
Ovlivňuje toto dění stále probíhající osamostatňování se Británie od Evropské unie?
Ten proces není úplně jednoduchý. Říkali jsme od začátku, že v nějakém krátkodobém horizontu může mít Británie ekonomické těžkosti. V tom střednědobém horizontu se z toho určitě dostane. Jasně, brexit dnes není v Británii téma, ale ty finanční problémy přinesl a připočteme-li k tomu energetickou krizi a válku a vše, co s tím souvisí, že tohle je v uvozovkách spoluviník složité ekonomické a finanční situace na ostrovech, o tom není sporu.
Jaká je šance, že se Boris Johnson vrátí?
Zpočátku to moc nevypadalo, ale včera se nechal slyšet, že to zvažuje. Jacob Rees-Mogg, ikona pravicového křídla konzervativní strany, dnes zveřejnil na sociálních sítích, že podporuje Borise Johnsona. Je to velmi blízký člověk Borise Johnsona a docela určitě by to neřekl, kdyby s tím Boris nesouhlasil. To indikuje, že to Boris Johnson vážně zvažuje, a troufnu si predikovat, že pokud v pondělí ráno oznámí, že do toho půjde, tak ten match také vyhraje.
Co by to pro Velkou Británii znamenalo?
Ukazuje se, že jakkoliv jsou Britové a samotní konzervativci citliví na takové otázky jako porušování protiepidemických pravidel a tak dál, tak ve srovnání se současnými těžkostmi, které vláda má, se najednou jeví jako skoro zanedbatelné banality, si troufám říct. A protože ta strana zoufale potřebuje někoho, kdo bude skutečným leadrem, tak jedním z těch kandidátů Boris Johnson určitě je. Schopnost leadershipu, o jejíž absenci jsem mluvil u Trussové, je u něj zcela nepochybně jednoznačná. Stejně jako například u bývalého ministra financí Rishiho Sunaka. A bývalá ministryně obrany Penny Mordauntová je asi třetí kandidátka. Mezi těmito třemi lidmi se to, myslím, v příštím týdnu rozhodne.
Jak by reagovala britská společnost na Borise Johnsona znovu ve vedení?
Boris Johnson vždy společnost rozděloval a byl kontroverzní. Nezapomeňme ale na to, že všechny volby, do kterých šel, vždy vyhrál – volby o londýnského starostu, své vlastní parlamentní volby, brexitové referendum, parlamentní volby v roce 2019, následné komunální volby v Anglii. Teď je jeho pozice jiná. Není tak silný, jak býval. Veřejnost by to asi nekvitovala zrovna s povděkem, ale jak říkám, on nebo kdokoliv jiný by měli čas do konce roku 2024, in extremis do ledna 2025. To je taková spousta času, že se to vůbec nedá předjímat, jaký efekt by to mohlo mít.
