Ilustrační foto FOTO: Pixabay/7706992
FOTO: Pixabay/7706992
Když se udělá díra do velké lodi, přežije to snáz, než když má tento malér plavidlo malé. S politickými stranami je to stejné. Politické aféry a proražení trupu jsou vždy nemilá záležitost, ale někoho to prostě postihne víc a měl by si dávat pozor.
Srovnání s lodí není úplně přesné. Titanik a křižník Moskva byly docela velké lodě, ale to jim nebylo nic platné. Potopit velký politický útvar je těžší. ODS přežila skandály s financováním, byť z lodi řada pasažérů prchla na záchranných člunech a někteří byli vlnou smeteni z paluby. Opravy ovšem trvaly dlouho. ANO přežilo už všechno. Šéf a majitel přečkal několik afér, po kterých by normální člověk okamžitě rezignoval. Jenže to neudělal – a hle, jde to!
STAN je malá strana, aspoň ve srovnání s kolosy politické scény, jaké tu dlouho vládly. Proto Starosty a spol. jejich kontakty s pochybnými lidmi zasáhnou silněji. Nemají ani vůdcovskou postavu, nějakého otce a přítele lidu, kterému oddaní fanoušci a věřící odpustí všechno, protože se stali obětí vůdcovské hypnózy. Vždycky se najde pár osob, které uvěří ve Vesmírné lidi a v osobní nezištnost a dobrotu Andreje Babiše. Když se do toho investují velké peníze, těch věřících přibude. STAN takového otce a přítele lidu a peníze nemá. Nemůže zafungovat ani efekt „car je dobrý, ale jeho rádcové jsou špatní“.
Když není vůdce, neuškodí aspoň velké členstvo, rozsáhlá síť organizací po republice a hlavně jasný program. Aby se po všech zklamáních aspoň dalo říct, že „myšlenka byla dobrá, ale lidi to pokazili“. Pak by s trochou štěstí stačilo posekat nějaké hlavy a předhodit obětní beránky a pomocí těchto osvědčených rituálů se třeba zachránit. Přinejmenším by šlo oddálit na nějakou dobu skon strany.
Jenže STAN není stranou silné ideje, aspoň o ní nikdo neví. Pařeniště lokální politiky je dost riskantní prostředí a velká města jsou velká pařeniště.
Velká loď může plout s několika zaplavenými částmi a třeba se to časem opraví. Pramice půjde ke dnu.
Poměrný systém voleb do sněmovny nahrává vzniku menších stran, které buď zcela selžou, nebo nejdřív zazáří (protože jsou nové) a pak postupně skomírají (protože už nejsou nové). Takhle jsme tu měli různé politické podniky. Zemědělský, moravský, „anticikánský“, bezpečnostně-agenturní, policajtský, protibruselský, nové strany bývalých předsedů starých stran, strany odštěpené od velkých matek. Též strany jednoho tématu (životní prostředí) nebo jedné ideje (liberalismus). Pokud lidé touží po „normální“ straně, která by byla schopná v nějakém rozsahu prezentovat jeden přístup ke světu, pravicový, levicový a měla dost lidí na to, aby nemusela zoufale hledat kvalifikované kandidáty na funkce, nebude mít moc štěstí.
Strany se udržují ideály, které stály u jejich vzniku, aspoň deklarovanými ideály a nasazením funkční technologie. Pokud ale někdo vsadí na to, že hlásá „změnu“, že to bude „dělat jinak“ a že dojde k „očistě“ a potom nic, dostane se do značně prekérní situace. Pak už lze jen doufat, že nabídka je dnes tak mizerná, že to dává jistou naději na přežití, pokud vlastní ostudy a přešlapy překryje totéž na straně soupeřů. Nedá se na to ale spolehnout.
A hlavně je to varování pro všechny, kdo se pustí do nějakého politického podnikání. Pokud zapomenete na kostlivce ve vaší skříni (nebo stanu), on se určitě najde někdo, kdo ho s potěšením vytáhne.
