Miloš Zeman žije s pocitem, že byl zrazen. Jenže za to si může sám. Odebral se do předčasného důchodu a tvářil se, že bude číst knihy a objímat stromy. Ale ne, najednou se vynořil z poustevny a hodlal kandidovat na prezidenta. Tehdy o tom ještě rozhodoval parlament, tak nebylo tak těžké obtížného pána zaříznout hned v zárodku.

Nevyšla mu jeho hra, že se úřadu ujme, když je to nutné. Jenže málokdo ho znal tak dobře, jako ti, kdo byli jeho souputníci. Věděli, že Zeman na Hradě by byl pořád faktickým vládcem ČSSD a nebylo jim to po chuti. Takže nic.

Kdyby nebylo přímé volby, seděl by zhrzeně na Vysočině bez přerušení dodnes. Jenže se vrátil za použití metod, které demokratický politik použít nemůže, takže měl značnou výhodu a využil ji. Mimo jiné i to, že komunisté proti němu nepostavili kandidáta, což mu zřejmě dalo potřebné hlasy, aby se dostal do druhého kola. Ono je v takových případech dobré být zadobře s komunisty a jim nevadí, když je bývalý spolusoudruh čas od času něčím neškodným poškádlí. Hlavně že má tu správnou rétoriku ohledně Benešových dekretů a náklonnost k velkému V. V. Putinovi a nebude jim překážet na cestě k různým zajímavým funkcím.

Přes všechno, co ukázal, tedy přes opakované pokusy ČSSD zlikvidovat nebo aspoň ochromit, se stále objevovali různí zemanovci, ve straně i mimo ni, kteří se pokoušeli s mstivým mužem nějak domluvit. Někteří snad byli ohromeni tím, jak byl kdysi úspěšný při svém pochodu k moci, jiní doufali, že by jim za oddanost mohlo nakonec něco kápnout. K těm druhým patří lánští pučisté, kteří hodlali podrazit předsedu Sobotku jen pár chvil poté, co se zavřely volební místnosti. Jenže to prasklo a zatloukání nepomohlo.

Teď už všechny ty masky spadly. Zeman není sociální demokrat, není stoupenec Evropské unie, není rétor kázající proti temným kšeftům kolem vládních kruhů. Zůstalo jen jádro a tím je moc a nic jiného než moc. Bez ohledu na pravidla, na vlastní pověst u druhých, zřejmě i bez ohledu na to, jak si cení sám sebe. Uzavřená mysl pohrdající lidmi.

Hlavní ideou zemanismu byl Zeman, to ostatní byly zástěrky a nástroje. Pro zemanisty bude stále těžší se tvářit, že tady jde o nějaké hodnoty. Pokud se tedy nevytáhne boj s nějakými strašidly jako jsou sudetští Němci, migranti, rod Walderode a jezinky. Až bude Zeman bojovat proti jezinkám, možná někteří malověrní zakolísají a důvěra v něj poklesne z poloviny populace na 39 procent.

Zeman jednou skončí, jinak to nebude. Ještě předtím ale bude potřeba udělat nějakou bilanci, proč jsou určité typy šarlatánů v politice tak úspěšné. Takoví se budou vyskytovat vždycky, ale mělo by to mít nějakou únosnou míru, aby se škody nemusely napravovat moc dlouho.