Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Vyloučit to nelze, vyloučit nelze vůbec nic. Rusko má poměrně dost problémů na Ukrajině a ještě nějakou dobu je mít bude. Nemyslím si, že by momentálně hrozil nějaký pochod ruské armády na Tbilisi, říká vědecký pracovník Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy se zaměřením na Střední Asii Slavomír Horák. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, jak významné jsou aktuální protesty v hlavním městě i jak se Gruzii daří plnit požadované reformy pro vstup do Evropské unie.
V Gruzii lidí v nedávných dnech několikrát protestovali proti kontroverznímu zákonu o zahraničních agentech. Ten by vyžadoval, aby se všechny organizace, které získávají více než 20 procent svých finančních prostředků ze zahraničí, registrovaly pod hrozbou vysokých pokut jako zahraniční agenti. Co nám ty protesty říkají o gruzínské společnosti?
Jednak je to o tom, že gruzínská společnost, alespoň její část, je poměrně aktivní. Navíc ti, co protestují, jsou v takovém demonstračním módu od minimálně loňského roku, kdy vypukla válka na Ukrajině a gruzínská vláda se k ní začala stavět velice vlažně. Gruzínská společnost nebo alespoň její aktivní část je schopná a ochotná vycházet ven a vyjadřovat svůj názor.
Druhá věc, která už se týká tohoto konkrétního zákona, je, že gruzínská společnost je velice citlivá na určité termíny, což bylo přesně spojeno se zákonem o takzvaných zahraničních agentech. Když se v Gruzii řekne zahraniční agent, tak její aktivní části se okamžitě vybaví Rusko.
K tomu se ještě přidává, a o tom se málo mluví, že součástí demonstrací je i řada lidí, kteří uprchli z Ruska a kteří jsou na tohle ještě více citliví, protože to zažili a často před tím možným označením do Gruzie prchali, byť ne všichni, ale řada z nich ano.
Roli hraje jednak ten kontext a tahle partikulární událost s velice konkrétním termínem, který tu aktivní část společnosti mohl rozdráždit.
Takže jde z vašeho pohledu o nějaký hlubší politicko-společenský konflikt?
Gruzínská společnost je minimálně podobným způsobem naškálovaná jako česká společnost. Jsou tam lidé z toho nejextrémnějšího, velice konzervativního spektra, tam se k tomu ještě přidává role gruzínské pravoslavné církve, která je velice konzervativní a někdy velice proruská – taková část společnosti je v Gruzii taky – přes neutrální část společnosti až po část společnosti, která je poměrně liberální, orientovaná na Západ.
Nechci to generalizovat, ale v zásadě jsou to spíše mladší ročníky. Jsou velice otevření věcem, velice podobní naší části společnosti, která se shromažďovala na protibabišovských demonstracích organizovaných Milionem chvilek pro demokracii. Rozvrstvení společnosti je velice podobné, ale přidává se do toho ještě ten nábožensky-konzervativní element.
Jak gruzínská vláda vysvětluje důvody, proč tento zákon chce přijmout?
Argumentují slabou kontrolou nad peněžními toky, nebo vůbec nad tím, co se děje v těch nevládních organizacích. Říkají, že ze zahraničí přichází celá řada peněz, a to jak ze západní strany, což je drtivá většina, tak třeba z Ruska, což mohl být uspokojující moment pro liberálnější část společnosti, kterou jsme většinou viděli na ulicích, ale samozřejmě je to argument zcela nedostatečný a myslím si, že zcela v tomto kontextu zapadl. Argumentuje se, řekněme, slabou kontrolou nad takzvanou občanskou společností a nevládními organizacemi.
Podobný zákon platí od roku 2012 také v Rusku. Díky němu kontroluje vláda média a vypořádává se s nepohodlnými nevládními organizacemi. Má Gruzie nakročeno k nějaké podobné míře kontroly společnosti?
Je tam otázka problematické formulace, jak byl ten zákon představován. Vláda vyšla s tím, že v chce udělat zákon, který by byl podobný zákonu, který byl přijat ve 30. letech ve Spojených státech. Takhle to bylo jakoby formulované, ale čistě ten název zákona o zahraničních agentech připomenul termín z ruského zákona.
To byl jeden z takových klíčových momentů. Je otázka, kdo ten zákon četl v té původní podobě. Já jsem se na něj podíval a značné části byly opravdu skoro okopírované z toho amerického zákona. Dokonce ty části nebyly přizpůsobeny nějakým lokálním reáliím. Termíny typu zahraniční agent jsou jednoznačně asociované s ruským zákonem.
Druhá věc je, že když jsem se díval na ty rozdíly, tak některé části toho zákona opravdu připomínají spíše ruskou variantu. Je tam větší kontrola právě nad nevládními organizacemi, větší možnost ostrakizovat tím označením zahraniční agent a omezit příliv prostředků ze zahraničí. Na jedné straně byl ten záměr možná dobrý. Otázkou ale je, jestli vůbec Gruzie takový zákon potřebuje. Zároveň se ale některé části toho zákona formulačně blížily tomu ruskému zákonu. To byl moment, který vyhnal liberálně smýšlející část společenského spektra do ulic.
Jaké má gruzínská vláda vztahy s Ruskou federací? Dá se mluvit o jejím napojení na Rusko?
Pokud jde o vztahy s Ruskou federací, tak oficiální nejsou. Diplomatické vztahy byly přerušeny v roce 2008 a dělají se pouze přes prostředníky. Tím je třeba švýcarská ambasáda, ať už v Moskvě pro Gruzii a nebo v Tbilisi pro Rusko. Na obou jsou diplomaté jak ruští, tak gruzínští. Kdysi jsme se bavili s kolegy ze švýcarské ambasády, co tam vlastně dělají Rusové, a přiznávali, že možná radši nevědět, ale to už je druhá otázka. Každopádně oficiální vztahy nejsou, dělají se přes prostředníky a podobně.
Pokud jde o méně formální stránku věci a vztah k Rusku ze strany vládnoucí strany, tak nesmíme zapomínat na to, že faktickým šéfem vládnoucí strany a do značné míry takovým gruzínským Babišem na čtvrtou, když to řeknu hodně zjednodušeně, tak je Bidzina Ivanišvili, který v Rusku vyrostl a zbohatl. Má tam svoje kontakty a zájem na tom, aby se s Ruskem případně dalo nějakým způsobem obchodovat.
Další věc je, že v Gruzii momentálně vyrůstá skupina byznysmenů, kteří vydělávají na dovozu zboží přes Gruzii směrem do Ruska, včetně toho zboží, které může být klasifikováno jako sankční. To je koneckonců dobře vidět na obchodní výměně.
Gruzínský parlament v pátek hlasoval proti přijetí zákona. Znamená to, že vláda vyhověla opozici a demonstrantům na ulicích a že by ty demonstrace mohly skončit?
Ten proces přijetí zákona skončit nemusí. Jednak se může kdykoliv objevit znovu, a další věc je, že když se na to podíváme, tak prošel prvním čtením, což znamená, že většina zákonodárného sboru byla pro jeho přijetí, ale podlehli tlaku ulice. Další věc, která byla velice podstatná, je, že prezidentka, která má v tomto směru právo veta, se zcela jednoznačně postavila proti jeho přijetí. Jednoznačně prohlásila, že zákon nepodepíše. To by zase znamenalo určitou komplikaci pro vládní stranu. To jsou asi další dva důvody, proč zákon nakonec přijat nebyl.
Je ale možné, že se tady znovu objeví, ať už v podobě tohoto typu jako zákon, a nebo, že se můžou jeho části objevit v nějakých jiných zákonech. Bude potřeba velice pečlivě střežit, co vláda bude navrhovat.
Budou tedy ty protesty pokračovat?
To si netroufám odhadnout. Co jsem slyšel, tak sice byl ten zákon stažený, ale určitá část lidí na třídě před parlamentem zůstává. Dovedu si představit, že určitá část protestujících před parlamentem zůstane. Je možné, že minimálně v nějaké menší míře se budou držet demonstrační hlídky před parlamentem a budou tam nějakou dobu. Pokud to bude potřeba, tak společnost je schopná se poměrně rychle mobilizovat, takže pokud by se něco problematického dělo, tak je možné, že zase dojde k nějakým opravdu masovým demonstracím.
Gruzie v loňském roce požádala o členství v Evropské unii, ohrožuje současné dění její evropskou budoucnost?
Svým způsobem ano, protože minimálně to, jak je celá protestní akce prezentována a jak se jeví v Evropě, tak byl v Gruzii pokus o přijetí nějakého proruského zákona, který by omezoval nevládní organizace. To může minimálně v očích těch, kteří rozhodují o osudu Gruzie, být problémem. Můžou si zapsat „černé“ negativní puntíky a mohlo by to tu kandidaturu ohrozit.
Druhá věc je to, co Evropská unie vyhlásila vloni, když dala kandidátský status Ukrajině, Moldavsku a Gruzii ne; ne s tím, že byl publikovaný dokument, který shrnuje hlavní body, v čem se musí Gruzie Evropě ještě přiblížit. Gruzínská vláda má od Evropské unie celou řadu domácích úkolů, které, pokud nesplní, tak ten kandidátský status nedostane.
Daří se Gruzii provádět ty potřebné reformy?
Za ten poslední necelý rok, který uběhl od toho neudělení kandidátského statusu, tak ano, byly přijaty některé zákony. Gruzínská vláda deklaruje, že na těch zákonech pracuje, chce pracovat, ale ten pokrok je poměrně pomalý.
V roce 2008 Rusko napadlo Gruzii a od té doby v podstatě okupuje 20 procent jejího území. Hrozí, že pokud Gruzie bude pokračovat v tom směřování k EU, zopakuje se něco podobného?
Vyloučit to nelze, vyloučit nelze vůbec nic. Koneckonců tuším, že včera zase jedna z kremelských propagandistek prohlásila cosi o tom, že Rusko může udeřit rovnou na Tbilisi, protože tam nejsou jejich lidé. To je ta propagandistická část, na druhou stranu si ale myslím, že Rusko má poměrně dost problémů na Ukrajině a ještě nějakou dobu je mít bude. Nemyslím si, že by momentálně hrozil nějaký pochod ruské armády na Tbilisi. Rusku ale příliš nevyhovuje evropské směřování Gruzie. Momentálně ale nevidím možnosti, aby s tím Rusko něco udělalo kromě právě podpory určitých proruských stran.
Dá se současné dění v Gruzii označit za druhý Majdan, za gruzínský Maidan?
Pokud budeme mluvit o gruzínském v uvozovkách Majdanu, tak si musíme uvědomit, že ten proběhl v roce 2003. Gruzie byla první z těch zemí, kde proběhlo něco, čemu se říkalo Barevné revoluce.
Tyhle momentální demonstrace nejsou o tom, že by se měnil režim, nebo že by se měnil systém. V Gruzii není ten systém úplně autoritářský, nebo nedemokratický, ale má určité tendence, které k tomu můžou směřovat. V čele Gruzie je oligarcha, který nemusí mít vždycky úplně zcela demokraticky otevřené úmysly.
Na druhou stranu, když se podíváme, tak se za posledních několik let v Gruzii demonstrovalo proti lecčemu a byly to podobné demonstrace. Není to první ani poslední demonstrace, kterou v Gruzii vidíme, ale rozhodně bych to nenazval nějakou systémovou nebo výraznou změnou systému v Gruzii.
Takže demokracie v Gruzii nezažívá své nejtemnější chvilky?
Jsem na vážkách, co vlastně označit za nejtěžší období demokracie. Byl bych vůči tomu skeptický. Už jsem zažil několik podobných demonstrací i třeba proti jednomu z vůdců revoluce v roce 2003 Michailu Saakašvilimu a zažil jsem demonstrace proti současné vládě. Není to první protest tohoto typu.
