František Talíř FOTO: František Talíř / se souhlasem
FOTO: František Talíř / se souhlasem
Partnerství s Mykolajivskou oblastí navazujeme zejména proto, aby z nás byli do budoucna rovnocenní partneři, říká František Talíř (KDU-ČSL), první náměstek hejtmana Jihočeského kraje. V rozhovoru pro deník FORUM 24 hovořil dále o znovunastartování cestovního ruchu na jihu Čech po covidu, který ukázal, že je potřeba změnit zaměření na kvalitu a nelpět tolik na kvantitě přicházejících turistů, nebo o propojení křesťanství a politiky.
Říkáte, že být lidovcem je životní styl. Co si pod tím máme představit?
Naše strana se tím možná trošku vymyká. Bytí ve straně totiž není pouze o politické agendě, která je samozřejmě zásadní, ale také o širším pojetí slova služba a chuti měnit svět k lepšímu. To se dá dělat prostřednictvím veřejných funkcí a zároveň činnosti dobrovolnických brigád, které pořádáme s Mladými lidovci, nebo formou plesů, což je možná naše unikum. Zkrátka, není to pouze o schůzích a okresních výborech, ale snažíme se mít také kulturní a spolkový přesah.
Jak osobně hodnotíte současnou politickou situaci? Ať ve vaší straně, nebo obecně v zemi.
Jsem životní optimista, ale zároveň povoláním historik se zaměřením na 20. století. Mám tedy v hlavě řadu kontrolek, které vznikly zpravidla kvůli nějaké situaci, kdy všichni byli se stavem věcí spokojeni. Demokracie vždy nějak funguje, pak přijde rána, objeví se extremistický lídr a vše přetáhne na svou stranu.
Naše generace dostala demokracii do vínku, nechci říct zadarmo, nemuseli jsme si ji vybojovat. A občas mám pocit, že zapomínáme na potřebu se také angažovat v některé z demokratických stran. Tam vidím největší výzvu – snažím se lidi zvát k politice a vzbuzovat v nich zájem, a to nejen o to chodit volit, ale i o vlastní politické angažmá.
Co toto nedostatečné zastoupení mladých lidí v politice způsobuje?
Obecně si myslím, že je potřeba mít v politice zastoupeny všechny generace. V současnosti převažuje ta starší a pro mladší je to výzva. Každý logicky přemýšlí nad životem v perspektivě toho, co zrovna sám prožívá, a když není zastoupení generací rovnoměrné, začnou převažovat témata, která se mladých tolik netýkají. My řešíme ekologii, klimatickou změnu hlavně proto, že před sebou máme perspektivu nejméně padesáti let a záleží nám na tom.
Jeden rozměr bych tedy viděl v tom, že taková témata nemají na radnici nebo ve sněmovně svůj hlas a neřeší se, protože je tam nikdo nepřináší. Druhý pak v tom, že se obecně v politice angažuje málo lidí. Hrozí totiž, že se vlastně vyklidí prostor pro ty, s nimiž diametrálně nesouhlasíme, a to se i tady v jižních Čechách v obcích stává velice často.
Mladé podporujete i prostřednictvím organizace KDU-ČSL Mladí lidovci. Jak velký zájem o ni je?
Zájem je, ale menší, než bych chtěl. Máme zhruba 400 členů a je to nejpočetnější mládežnická politická organizace. Na Českou republiku je to ovšem zoufale málo. Jinde, kde neprožili komunistickou totalitu, například v Rakousku nebo v Bavorsku, jsou organizace, které mají desítky tisíc členů. Nicméně mám radost, že k nám přicházejí noví zájemci. V jižních Čechách je Mladých lidovců zhruba šedesát. Snažíme se jim dávat možnost politiku poznat, zapojit je v kampaních i být na kandidátkách a daří se to, ale v mnohem menším měřítku, než by naše demokracie potřebovala.
Jak jde podle vás dohromady křesťanství a politika? Může mezi nimi být vůbec nějaký vztah?
Pro mě je to zásadní a nyní mluvím ze své čistě osobní zkušenosti velmi nedokonalého křesťana. To, zda jde křesťanství a politika skloubit, pro mě bylo vždy tématem. Měl jsem ve svém životě, že když jsem v politice asi v roce 2018 začínal, byl jsem kandidátem do Evropského parlamentu a měl jsem možnost potkat papeže Františka. Dokonce mi byl vytvořen prostor se ho na něco zeptat a mě zajímalo právě to, zda to podle něj jde skloubit. Odpověděl, že ano, za stavu, kdy je člověk opravdu ve službě druhým, a ne ve službě vlastnímu egu.
Pro mě je křesťanství v politice o hodnotách, jako jsou solidarita, milosrdenství, služba druhým. Není to o vymezování se například vůči uprchlíkům jiného vyznání, třeba muslimského. Nejhloupější variantou je, když někdo mává křesťanskými hodnotami a mluví o strachu a vymezování se. To je karikatura toho, jak má křesťan žít. Evropská unie je v zásadě postavena na solidaritě a to si myslím, že je skutečně žité křesťanství v politice.
Bere politika víru důstojně?
Těžko říct. Křesťanství se má podle mě především žít, nemá se o něm tolik mluvit. Je to hlavně o tom, jak člověk koná a zda se politiku snaží konat jako službu. V politice jsou lidé z různých důvodů i s různými perspektivami. Někdo jede více byznys, někdo službu. To, že někdo občas chce získat politické body na křesťanství, je realita, která tu byla a pravděpodobně i nadále bude. Nezbývá než se snažit žít jinak a mluvit o tom jen tehdy, když je potřeba.
Zvažujete kandidaturu do Evropského parlamentu v nadcházejících volbách. Proč? Čemu se chcete na evropské úrovni věnovat?
Stěžejním tématem je pro mě Ukrajina. Snažím se být aktivní v posilování přeshraničních regionálních vazeb. Podle mě je to totiž nejlepší lék na krizi a vnímám, že nyní každý, kdo chce, Ukrajinu podporuje. Nicméně nepochybuji o tom, že se po válce střed zájmu přesune a objeví se hlasy, podle kterých by měla zůstat nárazníkovým státem. V tom ale vidím dluh, který je potřeba odčinit, a europoslanci v tomto směru mohou svým lobbingem za dobrou věc dost udělat. A to i v rámci geopolitiky Evropské unie.
V evropské politice je pro mě věcně důležité, že europoslanci jsou vlastně parlamentem různých stran přeneseným na evropskou úroveň. České zájmy vidí každý jinak, jinak to vidí lidovec, pirát nebo komunista a každý lobbuje za svou zem, přestože se třeba názorově rozcházejí. Europoslanci tedy zastávají ideje, o nichž si myslí, že jsou dobré pro jejich vlast i pro celou Unii. Je to politika primárně ideová a myslím si, že lidovci potřebují posílit. A k tomu se hlásím.
A v čem vám vyhovuje naopak krajská politika?
Proti té parlamentní má jednu obrovskou výhodu, a sice, že je hmatatelná, konkrétní a výsledky jsou vidět. Je hodně o financích, o přerozdělování a zajišťování provozu, takže občas zahlédnete výsledky vaší práce.
Na čem tedy nyní pracujete?
V těchto měsících bylo největší politikum domlouvání spolupráce s Mykolajivskou oblastí. A to se povedlo. Když vypukla válka na Ukrajině, ihned jsem navrhoval, abychom ukončili spolupráci se Sverdlovskou oblastí v Rusku, což byla jakási politická deklarace. Po roce války, kdy Ukrajinu podporujeme, přišel čas na fázi B, a sice navázat s ní užší spolupráci.
Prostřednictvím organizace Post Bellum, která se hodně snaží a na Ukrajinu dováží humanitární pomoc, jsme vešli v kontakt s gubernátorem Mykolajivské oblasti Vitalijem Kimem. Jde o první nedobytou oblast. Je ale hodně zničená, protože svého času byla velmi bombardovaná, a tím pádem je tam pomoc potřeba neustále. Partnerství navazujeme zejména proto, aby z nás byli do budoucna rovnocenní partneři, a to má svůj politický i hospodářský rozměr. Ten politický je v postupném procesu integrace Ukrajiny do Evropské unie.
V čem může být prospěšná pomoc na regionální úrovni?
Například pomůžeme vymezovat chráněná území. Také bude potřeba Ukrajinu obnovit, budou do ní směřovat světové peníze. Pokud se na obnově budou podílet i jihočeské firmy, považuji to za bytostně správné. Tomuto projektu jsem nyní věnoval nejvíce času, protože jsem v pozici statutárního zástupce našeho kraje, prvního náměstka. Je tam samozřejmě spousta okolností. Fakt, že jsou ve válečném konfliktu, s sebou přináší i výzvy. Například tam nefungují datové schránky, takže vše musíme řešit přes ambasády a podobně.
Jakou pomoc jim tam za Jihočeský kraj posíláte?
Pomoc směřujeme do Mykolajivu, kde to buď zůstane, nebo pokračuje dál, například do Chersonu. Do Chersonu jsme před časem poslali inkubátory nebo sanitky. Z ukrajinské strany máme určité požadavky, například sypač, generátory.
Snažíme se také oslovovat firmy, zda se na obnově nechtějí podílet či pomoc koordinovat. Na Ukrajině je třeba velký problém elektrická infrastruktura, která je stále bombardovaná. Elektřinu sice vyrobí, ale je náročné ji dostat až k lidem.
Zpět od Ukrajiny domů. Co konkrétního připravujete v rámci Jihočeského kraje?
Například v oblasti cestovního ruchu jsme ve stavu znovunastartování se po covidu. Chceme zvednout kvalitu cestovního ruchu a nelpět tolik na kvantitě. Covid nám totiž ukázal, že musíme trošku změnit zaměření. Skutečnost, že se do měst, například do Českého Krumlova, valí velké skupiny turistů, jak tomu bylo před covidem, stráví v něm dvě hodiny a jedou dál, nevytvoří žádnou přidanou hodnotu pro město.
Snažíme se tedy přepnout spíše na domácí, sousedský cestovní ruch. Zaměřit se na rodiny a skupiny, které tu zůstanou třeba týden, a tím podpoří místní ekonomiku. Jde například o svatebčany s projektem Svatby na jihu nebo poutní turistiku.
A co projekt porodné rodinám?
Je pro nás zásadní podporovat rodiny všemi cestami v kontextu například důchodové reformy, která se řeší. Ambicí porodného není zvýšit porodnost, ale jde o určitou formu vyjádření respektu a praktické pomoci. Jihočeské obce zpravidla dávají příspěvky rodičům a my jsme je doplnili tak, že kraj přidá dvojnásobek až do částky pěti tisíc korun.
