Ivan Bartoš byl zvolen celostátním lídrem Pirátů pro nadcházející sněmovní volby. Znamená to, že je také kandidátem strany na premiéra či vicepremiéra nebo libovolný resort a zároveň bude v čele povolebního vyjednávacího týmu. Při pohledu zvenku to vypadá, že Pirátská strana je s osobou svého předsedy až příliš neodmyslitelně spjatá. Bartoš z velké části vytváří její identitu i vnější obraz a působí jako záruka toho, že Piráti jako celek fungují. Má to mnohé výhody, ale nemůže se jim to i vymstít?
Jak Pirátská strana uvedla v tiskové zprávě ke zvolení svého volebního lídra, Ivan Bartoš povede Piráty do sněmovních voleb už počtvrté. Při hlasování neměl konkurenci. Nominace podávaly krajské organizace, ale nikdo jiný kromě předsedy Pirátů nominaci nepřijal. Bartoš tak získal 95 procent odevzdaných hlasů, potřeboval jich přitom alespoň 50 procent.
Pirátskou stranu si dnes všichni spojují právě s Ivanem Bartošem a málokdo si vzpomene na to, že Piráty v minulosti vedl i někdo jiný. Skutečnost je přitom taková, že skoro nikdo jiný než Bartoš v jejich čele nestál.
Poprvé se stal předsedou Pirátské strany několik měsíců po jejím vzniku v roce 2009. Po evropských volbách v roce 2014 ale na post šéfa strany rezignoval a od srpna 2014 do dubna 2016, kdy se do čela Pirátů opět slavně vrátil, ho ve funkci předsedy vystřídal dnešní poslanec Lukáš Černohorský.
To ale není jediný důvod, proč je tak těžké si představit, že Ivana Bartoše v čele Pirátů jednoho dne někdo nahradí a strana bude dál úspěšně působit na české politické scéně. Jejich úspěch a celkový vzestup je zkrátka až moc spojený s Bartošem, který navenek působí jako garant toho, že se Piráti „nezkazí“, nerozhádají se a budou nadále plnit to, co slíbili.
Největší bohatství Pirátů
Na jedné straně je to jistě pozitivní věc, ze které Piráti těží – jsou spjatí s výraznou, rozlišitelnou a dobře zapamatovatelnou osobností. Na straně druhé může nastat doba, kdy budou mít docela bolehlav z toho, kdo Ivana Bartoše v jejich čele nahradí, aby to byl někdo, kdo se mu alespoň zčásti vyrovná, aby nenastalo to, že spolu s jejich současným předsedou skončí i éra Pirátů v České republice.
Zajímavé je už jen to, že Bartoš vede Piráty do sněmovních voleb již počtvrté v řadě. To samo o sobě není v českém prostředí moc obvyklé a svědčí to o tom, jak moc je Pirátská strana na Bartoše fixovaná. Z uskupení přítomných v poslanecké sněmovně ho v tomto ohledu trumfne snad jen Vojtěch Filip, který jako předseda komunistů zažil také již čtvery volby do dolní komory parlamentu, byť do těch příštích už je pravděpodobně nepovede.
Plyne z toho docela jednoduchá věc: Pirátská strana se stane stabilní součástí české politiky, až jejím lídrem pro sněmovní volby bude někdo jiný než Ivan Bartoš a ve volebním klání uspěje. Pak bude jasné, že Piráti nejsou jen Bartošovým projektem, jehož úspěch je do velké míry závislý právě na něm.
Předseda Pirátů ve své kandidátské řeci na celostátního lídra prohlásil: „Naprostou prioritou pro mne zůstává naše strana, naše identita a pirátské hodnoty a program, které musí i v rámci koalice zůstat pevně ukotveny. Jde totiž o naše největší bohatství.“ Pokud tomu tak skutečně je, bude muset jednoho dne tohle největší bohatství Pirátů fungovat a prosadit se i bez Ivana Bartoše.