Pirátská strana nadále trvá na tom, aby ve vznikající vládě s premiérem Petrem Fialou v čele měla tři členy. Piráti se odkazují na koaliční smlouvu, kterou mají uzavřenou se Starosty a nezávislými. Co by ale pro samotné Starosty znamenalo, kdyby opravdu strana vedená Ivanem Bartošem měla v příštím kabinetu stejně početné zastoupení jako hnutí STAN?
I když se to na první pohled nemusí zdát, situace, ve které se ocitli Starostové a nezávislí, není vůbec jednoduchá. A Pirátská strana jim ji úplně neusnadňuje. Jde o to, jakým způsobem si obě uskupení rozdělí počet míst v nové vládě.
Starostové ve sněmovních volbách získali celých 33 mandátů, pouze o jeden méně než ODS. Naproti tomu Piráti obdrželi jen čtyři. V takové situaci se zdá být zcela jasné a bez jakýchkoli diskuzí, že by hnutí STAN mělo mít ve vládním kabinetu více členů než Pirátská strana. Představa, že by měli mít rovné zastoupení, se zdá být absurdní a naprosto nesmyslná.
Pak je tady ovšem koaliční smlouva mezi Piráty a Starosty, která říká něco jiného. Uvádí se v ní: „Ve vyjednávání zohledníme roli předsedy vlády, odbornost kandidátů na ministry, význam resortů a obsazení dalších míst obsazovaných koalicí, přičemž poměr míst ministrů mezi koaličními stranami Piráti a STAN nebude méně příznivý pro STAN než 2:1.“
Podraz a dostatečný ústupek
V závěru koaliční smlouvy se to potom dále upřesňuje v části nadepsané: „Rozhodný poměr mezi Piráty a STAN podle celkového počtu mandátů, který získá koalice Pirátů a STAN ve volbách do poslanecké sněmovny konaných v roce 2021.“ V případě, kdy má koalice 40 a méně mandátů, což nastalo, má být rozhodný poměr mezi oběma subjekty 2,250.
Pirátská strana na tomto poměru, který si původně se Starosty dojednala, netrvá, ale požaduje stejné zastoupení. Vůči hnutí STAN je to sice na jednu stranu vstřícné gesto, ale na stranu druhou to vede právě k výše popsanému nepoměru, který působí až absurdně. Vít Rakušan a jeho hnutí s tím však mnoho nezmůžou.
Mají pouze dvě možnosti: vypovědět koaliční smlouvu a s Piráty se rozloučit, což by bylo nejenom krajně neseriózní, ale bylo by to ve skutečnosti vnímané jako podraz, který by se jim nemusel vyplatit, protože by to na řadu jejich voličů mohlo působit opravdu dost negativně. Anebo se s Pirátskou stranou můžou zkusit nějak domluvit, tady se však pro změnu zdá, že Piráti z daného požadavku slevit nehodlají, poněvadž už samotné rovné zastoupení považují za dostatečný ústupek.
Férovost, smlouva a bumerang
Ve čtvrtečním rozhovoru pro CNN Prima NEWS Ivan Bartoš na otázku, zda není trochu neadekvátní, aby si Piráti se čtyřmi poslanci brousili zuby na tři ministerstva, odpověděl: „Vycházím z koaliční smlouvy. Reflektujeme výsledek voleb, protože podle koaliční smlouvy mělo být zastoupení ve vládě 1 pro STAN ku 2,5 pro Piráty. To mělo reflektovat případný nepoměr mandátů. Ale se STAN je shoda, že zastoupení by mělo být férové. Zároveň je třeba vnímat, že podle odhadu bylo zhruba 600 tisíc voličů spokojeno s danou podobou kandidátky včetně pirátských lídrů či Piráty kroužkovalo. Tito lidé očekávají, že je budeme důstojně zastupovat ve vládě či sněmovně, čemuž chceme dostát.“
Na doplňující otázku, zda to znamená, že Pirátská strana by měla mít stejný počet ministrů jako STAN, Bartoš dodal: „Ano, předpokládám, že bychom v možné budoucí vládě měli mít stejné zastoupení. Uvidíme, jak bude ve finále rozdělená struktura vlády. Zatím řešíme, kolik bude ministerstev. Ale jdeme do vyjednávání jako koalice Pirátů a STAN se 37 poslanci.“
Zdá se tedy, že Starostové a nezávislí nakonec na požadavek pirátské partaje spíše kývnou. Pokud by to bylo, jak popisuje Ivan Bartoš, Starostové by si tímto krokem u svých voličů neměli uškodit – jestliže to skutečně bylo tak, že drtivá většina voličů koalice buď kroužky nepoužila, nebo kroužkovala Piráty.
Zároveň však záleží na tom, jak si povede samotná příští vláda. Pokud by si dobře nevedla a panovali by v ní velké rozepře třeba i kvůli tomu, že by v ní měli Piráti větší zastoupení, než jaké odpovídá počtu jejich poslaneckých mandátů, mohla by se Starostům jejich férovost vrátit jako bumerang a praštit je do hlavy. Ale čistě principiálně tomu nelze nic vytknout, protože smlouvy se mají dodržovat, byť velký politický myslitel Niccolò Machiavelli se domníval, že politiky se to netýká.