Zdá se, že jsme se stali nechtěnými herci v hororovém filmu třetí kategorie. Považte: Čas jakoby se zrychluje. Události nabírají spád. Dnes a denně jsme konfrontováni s tak absurdními situacemi, že jim snad už ani nelze věřit. Odporují zdravému rozumu. Jenže – ony tu prostě jsou a denně přibývají nové a další…

Namísto zabezpečení lepšího žití, se čím dál okatěji utahují šrouby demokracie, vše směřuje k posílení státní moci, oslabení práv a výhod občanů. Každým dnem jsme blíže totalitě, vedoucí k absolutní moci několika jedinců, jejichž zájmem není občan svobodný, ale demoralizovaný, snadno uchopitelný a manipulovatelný.

Vypadá to, že celý tento proces je řízen účelně. Dopředu promyšlen, s jasnými cíli. Není to vlastně nic jiného, než obrovský marketingový plán, jehož jsme my všichni součástí. Hrajeme již předem známé role, pomáháme k vzestupu něčeho nezdravého, skrz naskrz špatného. Jako společnost spoluvytváříme prostředí, v němž se populismu a tedy manipulaci nevýslovně daří.

Přijali jsme pravidla hry. Byla vytvořena předem, promyšleně, s jednoduchým cílem: Polarizování společnosti, tedy její roztříštění, je vypočtený, snadno předpokladatelný a z historie již mnohokráte osvědčený funkční proces jejího ovládnutí.

Takovým procesům logicky musíme vzdorovat. Stěží však tím, že se jen budeme vysmívat vládnoucím elitám, urážet jejich voliče a odmítat jiné názory. Nemocnou společnost je třeba léčit. Nikoli názorovým tříštěním, ale vzájemným pochopením.

Jsme-li schopni akceptovat právo na názor jiného, dokážeme tím, že ho vnímáme, respektujeme, dáváme mu prostor k sebevyjádření. Takový člověk bude naším respektem potěšen a dost možná bude mnohem otevřenější k další diskuzi. A třeba i pochopení z jeho strany.

Politik si dovolí jen to, co mu dovolí společnost. Pokud ta je rozpolcena, snadno si bude moci prosadit svou. Chceme-li i nadále žít ve svobodné, prozápadní a demokratické zemi, musíme naslouchat i té části společnosti, která situaci vnímá odlišně. Musíme hledat společná témata a současně být velmi trpělivými. Nelze dále hrát hru, která společnost tříští. Bude třeba v mnohém ustoupit a hledat názorové průsečíky. Jiná demokratická cesta než pochopení a diskuze pro uzdravení společnosti není.