Termín „polistopadový kartel“ není dílem náhodného generátoru slov, jenž – umístěn v hlavě či mluvidlech Andreje Babiše – chrlí obvykle záplavu vět nesouvisejícího obsahu. Termín „polistopadový kartel“ je důkladně promyšleným obratem z dílny marketingových poradců, kteří už dávno rezignovali na jakoukoli společenskou zodpovědnost, a Andrej Babiš se ho pečlivě na­učil coby univerzální odpověď a zdůvodnění jakéhokoli politického, ale i osobního a podnikatelského ne­úspěchu. Ano, jako vysvětlení jakékoli nehody, která ho na cestě jeho predátorským životem potkala a jistě ještě potká.

Polistopadový kartel tak stojí za prohrou hnutí ANO ve volbách, za investigativními reportážemi novinářů, za demonstracemi Milionu chvilek, za náladami v hledištích koncertů Davida Kollera, Tomáše Kluse a Marty Kubišové, za legrací, kterou si z Babiše a jeho nohsledů, zejména pávice Schillerové s robotem Havlíčkem, dělají lidé na sociálních sítích, a samozřejmě na místě nikoli posledním – za jeho trestním stíháním.

Polistopadový kartel je jako Žid nacistického Německa, jako americký imperialista komunistů. Hybatel a viník všeho zla.

V optice, kterou Andrej Babiš uplatňuje, se skládá nejen z lidí, kteří veřejný život po listopadu 1989 svou autoritou utvářeli a ovlivňovali, ale také z institucí, které se mu během dvou volebních období, po něž společně se sociální demokracií vládl, nepodařilo obsadit. Patří mezi ně Babišem i Zemanem nenáviděný senát. A my můžeme – s odstupem třiceti let – děkovat autorům Ústavy České republiky, že tuto instituci do základního zákona a fungování země vtělili.

Patří mezi ně i Česká televize, kterou se Babišovi ani s pomocí krajních extremistů nepodařilo za osm let rozhodujícím způsobem ovlivnit.

V České ­republice není jistě vše dokonalé, ale od roku 1989, respektive 1993, se podařilo alespoň zčásti vybudovat systém demokratických institucí, které nepodléhají výkyvům voličských sympatií, ať už jsou to zmíněný senát, Ústavní soud (a doufejme i soudnictví jako celek), nezávislá veřejnoprávní média, ale třeba i vysoké školy zastřešené Českou konferencí rektorů a pestrá struktura neziskového sektoru. V tom jsme zřejmě o kus dál než…