Začátkem června dopadly do vod české politiky v rychlém sledu dvě bomby, dvě předběžné zprávy auditorů Evropské komise. A vyvolaly obrovskou tsunami nejnemožnějších reakcí.

Oba audity jasně hovoří o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše a požadují stoprocentní korekci vyplacených dotací, tj. vrácení veškerých peněz, které už byly od února 2017 z evropských fondů firmám z holdingu Agrofert proplaceny. Druhá zpráva, týkající se pouze zemědělských dotací, pak podle zjištění Hospodářských novin hovoří i o střetu zájmů ministra zemědělství Tomana. Vzhledem k tomu, že znění druhé předběžné zprávy ještě není veřejně známo, dohady o konečných částkách se liší, jisté ale je, že jde nejméně o stovky milionů.

Je tedy nanejvýš pochopitelné, že zájem o veškeré podrobnosti je enormní. Podle reakcí na sociálních sítích, podle diváckých dotazů v televizních pořadech atd. se o to zajímají prodavačky i tramvajáci, stejně jako manažeři, lékaři nebo stavební dělníci.

Koho to ale vůbec nezajímá, kdo zprávu nečetl a číst nehodlá – tedy alespoň podle jejich tvrzení –, jsou politici Babišova vládního ANO. Rozdělit si je můžeme do několika skupin.

Odmítáme! Je to výmysl, útok

Andrej Babiš, předseda vlády ČR, ve Sněmovně rozčileně křičel: „Já považuji audit za útok na Českou republiku, za útok na zájmy České republiky. Za destabilizaci České republiky!“ V žádném střetu zájmů prý není. Všetci lžou. Všechno si to na něj vymysleli udavači, opozice, demonstranti, Brusel, zlí auditoři, Transparency International, Soros, který to zřejmě platí, a mnozí další. A už teď premiér ví, že nic se vracet nebude. Svým způsobem má pravdu. Nebude to tak, jako když my jdeme na internetbanking a ze svého účtu někomu nějaké peníze pošleme. Evropská komise si neoprávněně vyčerpané dotace vezme zpátky prostě tak, že nějakou dobu nebude proplácet ty, na které bychom nárok měli, a to tak dlouho, dokud se účty nesrovnají. Můžeme si být ale jistí, že za svého premiéra nakonec zaplatíme.

Karel Havlíček, ministr průmyslu a obchodu, na výsledcích auditu nevidí vůbec nic zvláštního. Takových prý chodí několik za rok. A to prosím všechny na předsedu vlády a jeho firmy? Když je to tedy tak běžnou věcí. Největší problém nespatřuje v tom, že auditoři označují premiéra Babiše de facto za podvodníka, který si neoprávněně hrne do kapes evropské dotace. Nejhorší podle Havlíčka je, že zpráva unikla do médií. Proč by taky měli občané a daňoví poplatníci vědět, co dělá jejich premiér, že ANO? A opět, zcela v Babišových intencích, Havlíček vyhlašuje: „Je to šikana a útok na české firmy.“ A na kterépak další firmy, prosím, když se zpráva, o níž se takto vyjádřil, týká pouze firem Agrofertu? To už nejnovější a snad nejplamennější Babišův obránce beze zbytku přejal šéfovo přesvědčení, že Česko je Babiš?

Miroslav Toman, ministr zemědělství, pro Aktuálně cz prohlásil: „Já tu zprávu celou nečtu, mám informace od odborných pracovníků, Evropská komise se tam odkazuje na články a paragrafy, které vůbec v legislativě neexistují, nebudu konkrétní, protože se tou zprávou nechci do podrobnosti zabývat. Jsou to útoky na české zemědělství, proto chci pečlivou analýzu, aby nebylo poškozeno české zemědělství jako celek. S mojí abdikací to nemá nic společného, nezkoušejte na mě střet zájmů…,“ rozčiloval se na tiskové konferenci, kde o sobě hovořil jako o „panu Tomanovi“. Tak to už je skoro jako „nikdy něodstúpim, to si zapamatujtě“. A české zemědělství rovná se Toman a Babiš.

Richard Brabec, ministr životního prostředí a bývalý ředitel Babišovy Lovochemie, drží s kolegy basu: „Zpráva je prokazatelně smyšlená.“ A málem prý při spatření těch výmyslů a chyb spadl ze židle, jak emotivně oznámil ve Sněmovně. Auditoři Evropské komise ovšem zmiňují mj. rok 2016, kdy se z operačního programu Doprava bezdůvodně převedly dvě miliardy do programu Životní prostředí. Brabec pak ještě prosadil, že peníze mezi programy na čištění vzduchu a odpadních vod nebudou rozděleny rovnoměrně, ale na lepší vzduch půjdou tři čtvrtiny částky, což bylo samozřejmě výhodné pro chemické závody z holdingu Agrofert. Stará loajalita tak jako láska zřejmě taky nerezaví.

Ministři ANO tak svorně vyrazili do boje. Ovšem nikoli v zájmu českých firem nebo dokonce České republiky, jak všichni opakují, nýbrž na obranu podnikání, a jak se zdá, bohužel nepoctivého podnikání, českého premiéra. Ve skutečnosti to je, jako když revizor chytne černého pasažéra. To taky není útok na všechny poctivé, kteří peníze Dopravního podniku nezneužívají.

Nečetli jsme, nezajímá

Alena Schillerová, ministryně financí, celý týden, od 1. června, kdy první předběžná zpráva auditorů pronikla na veřejnost, vytrvale opakovala, že ji nečetla. V pořadu 20 minut Radiožurnálu, 7. června, se jí zeptali, zda její slova platí i po týdnu. A odpověď zněla: „Platí, pane redaktore. Já skutečně ani na to nemám čas…“ Svůj čas prý věnuje státnímu rozpočtu a EET a daním (jak se ukazuje, tak zejména zvyšování daní…) Na opakovaný dotaz, zda ji opravdu ani trochu nezajímá, co se teď kolem zprávy děje, odpověděla: „Budete se divit, nezajímá.“ Dále prý pevně věří, že ministerští úředníci, kteří budou zpracovávat odpověď, jsou zcela nezávislí na šéfech svých rezortů, na ministrech. A věří tomu prý i přesto, že příslušným úředníkům bylo – dokonce usnesením sněmovny – doporučeno, aby jednali „v českém zájmu“. Co ovšem pánové Babiš, Havlíček, Brabec a další pokládají za české zájmy a že jim splývají se zájmy Agrofertu, už jsme ale viděli…

Radek Vondráček, předseda Sněmovny a místopředseda ANO, 9. června v pořadu Otázky Václava Moravce naléhavě sděloval občanům: „Musíme dát klid těm, kteří o tom rozhodují.“ Přítomným ve studiu a divákům se pak dojemně s mnoha emocemi v hlase snažil vysvětlit, že jeho ani ministry za ANO žádný audit nezajímá a že nikdo rozhodně nechce zasahovat do toho, co s auditem bude a jaká bude odpověď České republiky. Andrej Babiš je pro něj stále superhrdinou bez bázně a hany, který musí, ač nevinen a křišťálově čist, snášet to, co by „nikdo jiný neustál“.

Miroslav Adámek, senátor za hnutí ANO, se 13. června v pořadu ČT Události komentáře nejprve snažil diváky opakovaně přesvědčit, že senátní komise založená k prozkoumání předběžných výsledků auditu „není vůbec o premiérovi“. A o kom tedy, když od začátku do konce (mluvíme stále o té první zprávě) pojednává výhradně o premiérově střetu zájmů? Poněkud překvapivě pak oznámil, že text auditorů nečetl. „Já tu zprávu nemám v české verzi,“ prohlásil po desáté večerní v televizi. Přitom už kolem desáté dopolední bylo kompletní znění v češtině k dispozici na Seznamu, takže si ho mohl přečíst každý, koho to zajímalo. Politici hnutí ANO to tedy očividně nejsou.

Nemáme zdání, nevíme

Klára Dostálová, ministryně pro místní rozvoj, poskytla nanejvýš zajímavé odpovědi redaktorce pořadu 168 hodin, která před budovou sněmovny pokládala poslancům jednoduchou otázku: „Kdo je skutečný majitel Agrofertu?“ Slovenský registr firem, vyšetřovací spis Policie České republiky v kauze Čapí hnízdo i aktuální předběžná zpráva bruselských auditorů hovoří jasně o tom, že beneficientem svěřenského fondu, tedy tím, kdo má z jeho hospodaření prospěch a kdo jej ovládá, a tudíž skutečným majitelem, není nikdo jiný než Andrej Babiš. Ministryně Dostálová přesto odpověděla: „Vůbec mě nenapadá, kdo by byl skutečným…“ A na dotaz, zda ji opravdu nenapadá ani jediné jméno, odvětila: „Ne. Nenapadá.“

Jaroslav Faltýnek, poslanec, místopředseda ANO, posloužil arogantní „odpovědí“: „Zkuste si nastudovat zákon.“

Jaroslava Jermanová, poslankyně a hejtmanka Středočeského kraje, byla nanejvýš pobouřena tím, že si novináři dovolují dělat svou práci a pokládat otázky politikům. „Jako já jdu teďka na jednání, a vy tady takhle přepadáte lidi,“ remcala dotčeně a dotaz nechala bez odpovědi.

Andrea Babišová, poslankyně, na dotaz po skutečném majiteli Agrofertu, sdělila: „Abych pravdu řekla, nevím. Já se o to vůbec nezajímám.“

Aleš Juchelka, poslanec, byl otázkou po identitě skutečného majitele Agrofertu velmi pobaven, leč taky stižen naprostou nevědomostí: „Hahaha, jejku, to já nevím!“ hlaholil.

Tak jistě. Nepochybně je velmi uvěřitelné, že to, co tak velmi zajímá širokou veřejnost, takže dychtí po přečtení obou auditorských zpráv a po veškerých možných informacích, zrovna politiky ANO nebude zajímat ani trošinku a nepřečtou si z ní ani písmenko o svém předsedovi. A právě tak „věrohodně“ zní, že poslanci ani ministři hnutí ANO netuší, kdo by skutečně mohl ovládat Agrofert, a ani je to sebeméně nezajímá. Ovšem tvrdí nám to. Věř, kdo chceš.