V českém veřejném prostoru je oblíbené slovo dinosaurus. Znamená většinou označení politika, který se již okoukal v televizi, lhostejno, zda pracoval dobře či nikoli. Proč ale podobné výrazy nepoužít i na novější politické strany a hnutí? Pokud se podíváme na to, jaké organické hemžení lze nalézt v současné české politice, je možné uvidět tři obludy, které se vytvořily jako v nějakých prastarých severských ságách z bahna a nyní ničí krajinu všude kolem sebe. Je možné je nazvat s pomocí výrazu populistické, vyžadují ale přesnější prozkoumání.
Brontosauři
První, popravdě řečeno, nejméně nebezpečný, je populismus reprezentovaný Okamurovou SPD. Pokud bych ho měl připodobnit nějakému pravěkému ještěrovi, nabízí se brontosaurus. Význačným rysem bylo velké, nepružné tělo a malý mozek. Jeho základní činností se stalo parazitování na lidových náladách a jejich umocňování.
K charakteristikám patří nepromyšlená „přímost“ při nerozlišování detailů. Brontosaurus zkrátka sežere, na co přijde. Listí jako listí. Nerozlišuje islám od islamismu (je to zelené!) a neuvědomuje si, že pokud si zahrává s lidovými náladami prostřednictvím referend, zahrává si s ohněm (je to zkrátka dobré!). Pokud něco nevnímá, jsou lékárnické váhy – ty ihned nemotorně rozšlápne. Jeho slabina (malý mozek) mu neumožňuje složitější operace. Svým příklonem k překonaným doktrínám, jako je rasismus, má poněkud problémy s evolučním vývojem. Zkrátka, už dnes zastaralý typ.
Mořští dravci
Druhý, poněkud složitější populistický organismus představují v české politické krajině piráti. Nomen omen, říká se, a někdy to dokonce sedí. Kdo by neměl rád piráty, ty bodré mládence, kteří prohánějí bachraté lodě přitloustlých obchodníků a které marně pronásleduje těžkopádné královské námořnictvo. Jsou podobni oněm pravěkým dravým rybám, které dosahovaly délky až šesti metrů a byly nebezpečím pro ostatní mořské tvory. Nebezpečí je dáno předstíranou pohyblivostí a děsivým vzezřením. Kdo uvidí takovou rybu, už se jí klidí z dosahu.
Pirátský populismus je složitější proto, že je schopen vytvářet iluze. Vypouští ze svého politického těla látku, která vede k omámení protivníka či kořisti. Tato látka je složena z utopických prvků (jen my víme, jak zacházet s počítači) a z jakéhosi mixu evropského liberalismu ve značně pragmatickém hávu. Mohou působit přitažlivě, mladistvě a neotřele, na což sázejí. Ne nadarmo se pohybují na hřebenu přitažlivé vlny, která nese název „mládí vpřed!“. Jejich významným znakem je ale při vší pragmatičnosti jistý politický amatérismus. Ještě to nevědí, ale jsou nebezpeční sami sobě. Neumějí zacházet s mechanismy moci a předstírání „otevřenosti“ a „trasparentnosti“ je bude stát ještě mnoho sil. Nelze vyloučit, že se chytnout do vlastních pastí. Riskují i v mělkých vodách, kde loví ještě ostřejší potvory.
Tyrannosaurus
Ano, dostáváme se k opravdovému predátorovi. Kdo by hledal v postarším obchodníkovi s klukovským výrazem ještěra zvaného Tyrannosaurus rex? A přesto je tu. Jeho recept je prostý: k ovládnutí prostoru stačilo se neobtěžovat intelektuálními a etickými kodexy. Co se dá sežrat, to se sežere. Kde se to sežrat nedá (jen do času!), tam se přesně vykolíkuje prostor a zápasí se o každý metr půdy (Zeman, Okamura). Ještěra nezajímá historie, složité mechanismy vládnutí budované staletí. Důvěřuje svým zabijáckým instinktům, které ho nezklamaly v jeho obchodní činnosti. Jde rovnou k věci. Nedá se mu upřít, že má ostré zuby a postřeh. Je schopný se učit, do jisté míry se mu machiavelistický pragmatismus v politice i zalíbil.
Dělá chyby, ale umí je maskovat. Pokud vládne, sice obere ty nejlepší části ulovené kořisti (naposledy ČSSD), ale milostivě podhodí ohlodané kosti ostatním. Je pracovitý a svůj prostor dokonale ovládl, neboť nenechal nic náhodě. Pole, noviny a důležité lidi si koupil. Jeho velká zbraň je, že umí zahrát ublíženého chudáčka, kterého chtějí všichni zničit. Ach, čemu všemu jsem já, slabý tyrannosaurus, vystaven! Kdo všechno na mne útočí a jakými podlými zbraněmi! A že mám rád syrové maso? Vždyť jím jen koblihy, a ty ještě většinou rozdám…
Moc chutná všem
V relativně malém politickém prostoru, kterému říkáme neobratně Česko, se objevily hned tři docela velké a nebezpečné potvory současně. Spojuje je odmítání klasických historických koncepcí a politických precedentů a snaha po získání moci ber, kde ber. Zatím se nezdá, že by si úplně překážely, i když se dá odhadnout, jaké jsou možné scénáře budoucnosti. Zatím má největší šanci na přežití zřejmě tyrannosaurus, další dvě obludy mají omezenější rádius. Brontosaurovi může dojít zeleň (přestane příliv migrantů, když se Evropa vzpamatuje a začne hlídat hranice) a mořské rybě může vyschnout moře. (Navíc, královské námořnictvo má také své hrdiny a s počítačem se dnes naučí kde kdo.)
Jistá naděje je v tom, že všechny obludy spojuje jistá naivita. Zatím je baví ničit pracně budované struktury a chutná jim moc. Není to určitě málo a podcenit se to nedá. My ale víme, co je to evoluce. Pravěké obludy, dříve nebo později, vyhynou. Může to ale trvat docela dlouho…