Miroslav Vodrážka a Petr Blažek iniciovali dopis senátorům, ve kterém protestují proti tomu, aby byl František Bublan zvolen do rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V rozhovoru pro deník FORUM 24 vysvětluje, proč by Bublanovo zvolení považoval za problém.

Proč podle vás František Bublan usiluje o členství v Radě ÚSTR, když sám byl pro jeho zrušení?

Pan Bublan osobně neusiluje o členství v Radě ÚSTR, je pouze politicky zaúkolován určitými kruhy v ČSSD, zejména kolem Jiřího Dienstbiera jr. Hlavní problém spočívá v tom, že na konci 20. století nejen západní, ale potažmo i postkomunistická levice prohrála svůj ideologický poválečný spor týkající se nemožnosti srovnávat komunistický a fašistický totalitarismus. Britský historik Niall Ferguson připomíná, že významní západní levicový intelektuálové ještě do konce 80. let minulého století obhajovali dogma, že Třetí říši nelze opodstatněně srovnávat se Stalinovým Sovětským svazem. A právě v roce 2007 vznikl zákon o ÚSTR a ABS a s ním i badatelská instituce, který má „zkoumat a připomínat důsledky činnosti zločinných organizací založených na komunistické a nacistické ideologii, které v letech 1938-1945 a 1948-1989“. Pro politickou levici včetně „osmašedesátníků“  a typy disidentů jako je Petr Uhl, byl vznik této instituce, jednou z polistopadových „morových ran“. Levice považovala ÚSTR za útok na vlastní identitu a proto začala prosazovat narativ historického revizionismu, který dlouhodobě razili socialisté a komunisté. Jejich revizionistické argumenty jsou obsažené například v ústavní stížnosti, když se tyto dvě politické strany obrátily na Ústavní soud, aby zákon o ÚSTR a ABS zrušil. Ostatně „revizionistický“ byl i smysl levicového puče v roce 2013, kdy byl odvolán ředitel Daniel Herman. Tehdejší levicový radní Michal Uhl při soudním líčení hrdě prohlásil, že hlavní důvod proč byl ředitel odvolán byla skutečnost, že nepřipouštěl revizionistický výklad komunistické minulosti. Michala Uhla, Lukáše Jelínka a další jmenoval v roce 2012 právě převážně levicový Senát s tím, že za politiky vykonají špinavou práci a tahle levicová skvadra s mentalitou svazáků z 50. let umožnila velkoplošné personální čistky v ÚSTR.

To, proč se o zrušení ÚSTR snažili komunisté, je logické. Proč ale člen ČSSD?

Dějiny socialismu vypráví příběh o „spáse lidstva“ a je jedno zdali o ni usiloval v 18. století Weitlingův „Svaz spravedlivých“ nebo ve 20. století marxistická „diktatura proletariátu“. Socialismus zejména v marx-leninské verzi jako ideový systém s radikálními sociálně politickými nástroji se sice historicky zkompromitoval, jenže pro celou řadu polistopadových politiků a disidentů a zejména bývalých komunistů jako je Zdeněk Jičínský, Jiří Dienstbier, Pavel Rychetský, Miloš Zeman, ale  i mladých lidí, kteří věří v socialismus, bylo obtížné přijmout historické selhání, protože je to identitární problém. Proto se snaží o udržení určité kontinuity. Například po pádu komunismu se Jičínskému, Rychetskému a dalším podařilo prosadit právní kontinuitu s komunistickým režimem a proto nemohlo dojít k prosazení spravedlnosti, nemluvě o možnosti potrestat nejrůznější zločiny komunismu. Tito lidé se stali po roce 1989 politicko-právními soudci ve vlastní věci a v souvislosti s badatelskou institucí zkoumající minulost totalitárních režimů chtějí být opět historickými samosoudci. Je to absurdní, intelektuálně nemravné a proti duchu rozhodnutí Ústavního soudu. Když se v roce 2008 Česká televize zeptala  Jičínského, zdali se ČSSD spojí s komunistickou stranou v boji proti zákonu o ÚSTR prohlásil: „Spojíme s každým, kdo bude chtít tento zákon zrušit.“ Toto video s jeho prohlášením jsem objevil, když jsem do internetového vyhledávače zadal slova „Zdeněk Jičínský a ÚSTR“. Jenže tento záznam s prohlášením předního politika ČSSD jsem nenalezl na serveru České televize, ale na ruském pornografickém serveru. To znamená, že diskuze ohledně ÚSTR byla už tehdy cíleně ovlivňovaná i Ruskem. Na druhé straně to má symbolický význam: politika ČSSD se stále víc blíží politické pornografii.

Jak hodnotíte současné složení Rady ÚSTR a vůbec celé jeho fungování?

V historicky první Radě byla zástupkyně politických vězňů, syn významného politického vězně a katolického básníka nebo zástupci z akademické obce. A dnes? Jiří Junek je bývalý  politik za KDU a sběrač nejrůznějších funkcí, který se problematikou totalitarismu nikdy příliš nezabýval, stejně jako Karel Černý, který je bývalým politikem za ČSSD. Jiří Liška je taky bývalý politik, ale on byl předkladatelem zákona o ÚSTR a ABS a Martin Palouš působil dlouhodobě v diplomacii, ale už v disentu překládal texty Hanny Arendtové, takže o problematice totalitárních režimů teoreticky něco ví. Nominace Františka Bublana dovršuje dlouhodobou krizi ČSSD, kdy tato strana už není ani schopna maskovat své politické destruktivní zájmy. Proto do Rady nominovala politického kádra jehož jedinou kvalifikací je veřejně deklarovaná snaha, že je třeba ÚSTR zrušit.

Politici dosáhli toho, že se z Rady stala prodloužená ruka politických stran a různých mocenských zájmů, kdy její členové na základě politické objednávky jednou zrealizují puč a jindy, když politici požadují příslovečný „klid na práci“ nedělají vůbec nic, i když Ústav funguje v rozporu se zákonem. Například v roce 2016 se  ÚSTR spolupodílel na vydání knihy dvou popíračů komunistické minulosti, Pavla Koláře a Michala Pullmanna. Podle nich byla normalizace normální dějinnou epochu, komunistický útlak nepovažují za „odlidštěný mechanismus ovládání“ a dokonce halucinují o jednotné estetice západní a komunistické kultury. Samozřejmě, že v duchu ČSSD kritizují „mýtus“ a „otřepané fráze o totalitním režimu“.

Všichni členové Rady ÚSTR včetně jejího předsedy vojenského historika Eduarda Stehlíka se tvářili jako by publikace naplňovala ducha zákona č. 181/2007 Sb., tedy zkoumala důsledky činnosti zločineckých organizací. Když v minulém roce v souvislosti se zjevně nezákonnou rekonstrukcí budovy ÚSTR musel předseda Eduard Stehlík podat trestní oznámení, které směřuje na ředitele Zdeňka Hazdru a náměstka Ondřeje Matějku, ostatní členové Rady se opět tvářili jakoby se nic nestalo.

Daří se plnit očekávání, která vyvolal při svém vzniku?

Jelikož samotný vznik instituce byl doprovázen dlouhodobými politickými spory a zejména v české společnosti neexistoval výrazný konsensus ohledně minulosti bylo očekávání předem nízké. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že při vší nekompetentnosti Rady a vedení ÚSTR, mnozí badatelé vykonávají svou práci dobře a to navzdory nedobrým poměrům. 

Očekáváte, že i vzhledem k tomu, že vládu Andreje Babiše podporuje KSČM, může být zrušení ÚSTR znovu na stole?

Andrej Babiš buduje politickou moc koncepčním a dlouhodobým způsobem a komunisté slouží jeho mocenským zájmům  pouze  ad hoc. Navíc vzhledem i k tomu, že prohrál dílčí spor se slovenským Ústavem paměti národa, generálnímu sporu o ÚSTR, který je navíc levicovým problémem, se spíš vyhne. Přesto právě Andrej Babiš jako bývalý komunista a tajný spolupracovník StB může ocenit paradoxní dialektiku dějin či hegelovskou lest dějin, neboť to byla právě ČSSD, která svou politikou nezasahování do minulosti mu umožnila mocensky vyrůst způsobem, že dnes v jeho mocenském stínu může už jen nenávratně politicky chřadnout.        

Koho byste do Rady navrhl vy sám?

Osobu, která má intelektuální a mravní kredibilitu a schopnost historického vhledu do komunistické a nacistické minulosti.

Jaké máte reakce na otevřený dopis senátorům?

Někteří zaměstnanci mi napsali, že kandidatura pana Bublana je totéž co kandidatura Lenky Procházkové, kterou navrhl prezident Miloš Zeman a potažmo Michala Uhla, Lukáše Jelínka, Jana Bureše, Zdeňka Bárty, Emilie Benešové. 

Jak budete dále postupovat, pokud by František Bublan přece jen na tento post prošel?

Pokud se nejedná o předem vyjednaný obchod politických stran, pak nominant jehož kvalifikací je buď tvrdý zásah policie proti účastníkům taneční party (CzechTek) nebo veřejné deklarování, že je třeba ÚSTR zrušit, by neměl projít. 

Revue Forum Banner